www.coop.cz homepage magazínů
Zákaznický magazín
 Číslo 2/2001
*Vybráno z obsahu...
*Úvodník
*Správnou stravou proti
cholesterolu

*Cibulová zelenina
*Ze zákulisí stolování
*Rady od plotny
*Pohostinné Valašsko
*Na zdraví a na žízeň
*Jahodové dobroty
*Mražené osvěžení
*Bezpečné opalování
*Barevná záplava
*Grilování
*Z redakční pošty
*Základní informace

 Archivy Zákaznického
 magazínu
*Potraviny
*Stavebniny

 Cibulová zelenina
K cibulové zelenině řadíme cibuli, pórek, česnek, pažitku. Je to zelenina, která obsahuje velké množství antibiotických látek - fytoncidů. Má bohaté využití v kuchyni i v lidovém léčitelství.

Látky s fytoncidními účinky působí ozdravně na střevní mikroflóru, žaludek, střeva, játra a žluč. Zvyšují sekreci žaludečních šťáv, podporují trávení tuků a vylučování cukrů. Pročišťují ledviny, močové cesty a usnadňují odchod moče. Podporují činnost srdce a pomáhají "čistit" srdeční věnčité cévy a tepny. Umožňují tím snadnější oběh krve a dokonalejší zásobování orgánů živinami a kyslíkem. Snižují hladinu cholesterolu, vysoký krevní tlak, brání tvorbě sraženin. Cibule je i výborným podpůrným prostředkem při léčení angín a nachlazení.

cibule

Cibule je nejběžnějším druhem zeleniny, bez níž se neobejde snad žádná kuchyně.

Použití cibule v kuchyni je opravdu všestranné. Přidává se do polévek, je nedílnou součástí většiny omáček, používá se při pečení masa, do salátů, pomazánek, zapékaných pokrmů. Můžeme ji plnit i smažit.

Na trhu je dnes cibule dostatečně široký výběr, takže můžeme bez problémů vybrat vhodný druh. Také její uskladnění nečiní žádné problémy. Stačí pro ni najít chladnější místo v suchu a s přístupem vzduchu. Takto uskladněná vydrží prakticky celou zimu.

cibule

Cibule je výživná, dodává minerály, všeobecně stimuluje, vyvažuje činnost žláz, je antiseptická, a dokonce i afrodisiakální. Obsahuje řadu důležitých minerálů a jejich solí (síru, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan, jód, sodík, draslík, magnesium, vápník). Z vitamínů jsou v cibuli obsaženy provitamín A, dále vitamíny B1, B2, B3 a vitamín C.

Cibule obecná

Pochází ze západní Asie - z Pákistánu, Afganistánu a Iránu. Prokazatelně ji pěstovali staří Sumerové už čtyři tisíce let před naším letopočtem. Vedle chleba byla hlavní potravou dělníků při stavbě egyptských pyramid.

Existují dva hlavní typy cibule (mírně a silně ostrý) a dva tvary (kulatý či oválný). Cibule je k dispozici po celý rok. Pojídá se syrová, vařená, dušená, smažená a je součástí mnoha pokrmů. Existuje řada cibulových druhů.

Cibule španělská

Pochází ze střední Asie a dnes se pěstuje na celém světě. Narozdíl od většiny bílých cibulí není ostrá a dá se skladovat. Po celý rok může být k dispozici čerstvá i sušená.

cibule

Italská červená cibule (podlouhlejší tvar)

se pěstuje na mnoha místech. Jde o podlouhlý, málo ostrý až sladký typ cibule. Za syrova tence nakrájená na kolečka vynikne jako atraktivní obloha studených i teplých pokrmů. Vařením se červená barva ztrácí. Necháme-li ji dlouho ležet nakrájenou, hořkne.

Cibulky k nakládání

Malé právě vyvinuté cibulky jsou ideální pro nakládání. Jsou vhodné i k tepelné úpravě například do omáček.

Jarní cibule

Sklízí se mladá s natí, dokud je jemná a než se vytvoří cibule. Je k dostání od zimy do léta a používá se čerstvá na oblohy, přílohy a do salátů.

cibule

Cibule perlovka

Vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky, odtud také název. Používá se jako lahůdková zelenina hlavně v konzervárenském průmyslu. Je málo trvanlivá, proto se obvykle nakládá do nálevu.

Cibule zimní (sečka, ošlejch, neboli cibule sibiřská)

Tato cibule se rozšířila do ostatních částí světa z Číny, kde se pěstovala už kolem roku 2 000 před naším letopočtem. Do Evropy se dostala až v 16. století přes Rusko. Proto se jí také často říká sibiřská cibule. Má řadu typů - čínský, japonský, egyptský, ale především ruský.

Má křehké a jemné listy. Cibulky jsou drobné, protáhlé a rostou v trsech. Je to vytrvalá, mrazuvzdorná rostlina (pomalu roste i pod sněhem) s vysokým obsahem vitamínu C. I když se vyznačuje výbornými vlastnostmi, není její pěstování u nás dosud mnoho rozšířeno. Zužitkovává se hlavně řezaná nať, jejíž chuť je velmi jemná, obsahuje mnoho vitamínu C (90 - 130 mg na 100 g hmoty) a je ranější a chutnější než pažitka, neboť listy mají méně vlákniny. Několik trsů této hodnotné zeleniny by nemělo chybět na žádné zahrádce. Přidáváme ji drobně sekanou do polévek nebo jako čerstvou přílohu k jídlům z mletého masa či k rožněným masům, do salátů, sypeme ji na brambory a rýži. Hodí se i na pomazánky, zvláště z tvarohu či brynzy, je velmi chutná i na chléb s máslem. Můžeme ji upotřebit po celý rok, obdobně jako pórek.

dvě cibule

Velká červená cibule (kulatá)

Má příjemnou, často až sladkou chuť. Pojídá se syrová v salátech, vaří se a peče jako zelenina nebo se používá k ochucení polévek, omáček a dušených pokrmů.

Cibule šalotka (množilka)

Má ostřejší chuť a používá se zejména v ruské, americké a francouzské kuchyni. Ve Francii se používá ve třech odrůdách - šedé, růžové a zlatohnědé. Ve starověku nebyla známa a její původ je nejistý. Je bohatým zdrojem vitamínů C, B i provitamínu A, obsahuje látky s dezinfekčním účinkem. Využívá se i nať. Na trhu je k dostání hlavně v létě a na podzim. Přidává se zejména do omáček. Z jedné cibule během krátkého vegetačního období vyroste trs cibulí téže velikosti. Je velmi trvanlivá, při dobrém uskladnění vydrží až dva roky.

cibule

Pór

Není tak štiplavý jako cibule kuchyňská nebo šalotka. Podává se dušený s omáčkou gratinovaný, zapékaný nebo vařený v polévce. Pokrájený na jemná kolečka výborně chutná za syrova. Obsahuje vitamín P, C, minerální látky a éterické oleje, které příznivě ovlivňují tvorbu žaludečních šťáv a trávení.


Pěstování

Pěstování cibule je nenáročné, dodržovat bychom však měli alespoň pár zásad. Vodu potřebují jen mladé cibule, vzrostlým vyhovuje půda sušší, a proto je moc nezaléváme. Nejen, že uspoříme vodu, které není v létě nikdy dost, ale ani tolik nehnijí při skladování. Kromě toho cibule nesnáší chlór, proto ji nezaléváme přímo vodou z vodovodu. Pokud některé rostliny vytvoří květní stvoly, ulomíme tyto "paličky" co nejdříve. Kvetoucí rostliny vytvoří jen tuhé protáhlé, kuchyňsky neupotřebitelné cibule.

Cibuli ze záhonu sklízíme zhruba v polovině července, za sucha, když polehne asi 75 % natí. Zpoždění sklizně až do stadia, kdy se cibule probudí do druhého vegetačního roku a znovu zakoření, má katastrofální následky. Jednak na její uchovatelnost, jednak na napadení krčkovou hnilobou.

cibule

Vytažené cibule necháme několik dnů sušit položené přímo na záhonu. Po zaschnutí a zatáhnutí krčku je svazujeme a necháme na vzduchu dosušit. Zralé cibule mají vrchní suknice suché (odlupují se) a krásně probarvené. Teprve takové skladujeme.

Cibule vypěstované ze semen bývají déle skladovatelné než ze sazečky.

Příště o česneku


cara
© 2001 COOP Centrum družstvo
Realizace DELEX s.r.o.

Zákaznický magazín 2/2001

 Starší vydání
Zákaznický magazín 1/2001 1/2001

Zákaznický magazín 4/2000 4/2000

Zákaznický magazín 3/2000 3/2000