Když se ale řekne arabská kuchyně, co se nám vybaví? Spíš než jakékoliv jídlo představíme si poušť, Araba na velbloudu, slyšíme muezzína, jak monotónním hlasem vzývá Alláha, vidíme mešitu a dav věřících, pravidelně sklánějících hlavy k vzorkům svých modlitebních koberečků. Ale co jedí ti lidé, s nimiž si dnes, bohužel, tak trochu neoprávněně spojujeme i souslovný pojem mezinárodní terorismus? Spíš si vzpomeneme, že pijí kumys, osvěžující nápoj z kobylího mléka.

Ale arabská kuchyně je, ostatně jako kuchyně jiných národů, velmi pestrá. Stejně jako v jiných středomořských zemích i tady se hodně používá zelenina, ovoce a čerstvé byliny i koření, které je na zdejších trzích k dostání nepřetržitě. Kromě běžně známých druhů zeleniny, jako je cibule, česnek, rajčata, okurky, zelí, kapusta, mrkev, papriky, salát, pórek a další, se v arabských zemích více jedí olivy, kapary, také baklažan čili lilek a jedlý ibišek zvaný "okra".

Z mas se nejvíc konzumuje jehněčí a skopové, méně hovězí. Vepřové maso ne, neboť to pravověrný muslim prostě nevezme do úst. Zato drůbež, ta je i v arabských zemích velmi oblíbená. Naopak méně se tu jedí ryby. Totiž maso obecně je tu považováno za pokrm luxusní a maso rybí pak patří k tomu úplně nejvzácnějšímu. A to i přesto, že ryby umějí Arabové obzvlášť chutně upravit.

Klasickou součástí arabské kuchyně, která při žádném stolování opravdu chybět nesmí, je arabský chléb, jemuž se říká "pita". Ten si můžete zkusit sami doma vyrobit, recept vám na této dvojstránce nabízíme. Pita se jí buď jen tak, nebo se konzumuje plněný. Většinou tím, čemu se v arabských zemích říká "hummus" nebo také "hommos" a což je puré čili kaše z cizrny. Cizrna nebo také římský hrách je luštěnina z čeledi bobovitých, ale i ostatní luštěniny mají na arabských stolech své nezastupitelné místo. Běžně se tu jí i čočka, hrách, fazole a klasické boby. Pita, arabský chléb, se však plní i kaší z lilku, sezamovým puré nebo sýrem.

Tradiční základní součástí velkého množství pokrmů je zejména v severní Arábii tzv. "couscous" čili kuskus. Jedná se o kuličky z pšeničné krupice, které se můžou vařit s mlékem nebo jako dezert s ovocem, kuskus se dává do salátu, podává se s vařenou zeleninou, luštěninami či masem. Kuskus se také vaří v páře a podává se asi jako u nás rýže. Je to základní potravina v severní Africe, Maroku a Alžíru, kde je jeho název často synonymem pro jídlo obecně. Suchý kuskus vypadá trochu jako těstovina, ale vyrábí se úplně jinak. Krupice se, většinou v kotlíku, kropí slanou vodou a prsty arabských hospodyněk z ní "žmolí" malé kuličky o jeho stěnu. Občas se kuličky prosévají sítem, aby byly stejnoměrné a nakonec se usuší. Běžný druh kuskusu jsou kuličky o průměru dva milimetry.

Dalším typickým pokrmem Arabů je "faláfel". My bychom tomuto jídlu řekli nejspíš karbanátky. Jsou ovšem výhradně zeleninové. Faláfel je totiž starobylé vegetariánské jídlo, které pochází z Egypta. Oblíbil si jej ale celý Blízký východ. Jeho hlavní ingrediencí je cizrna, a proto je bohatý na proteiny a vitamíny. Faláfel se používá i jako náplň do chleba, který se pak konzumuje třeba s jogurtem a nasekanou zeleninou a s naloženými papričkami chilli.

My ze střední Evropy jsme ovšem typickými masojedy. A protože právě masa jsme si s Araby až dosud moc neužili, i ono teď přichází na řadu. Z jehněčího nebo z drůbežího masa se v arabských zemích připravuje tzv. "kebab" někdy "kebáb". Po našem tak trochu někdy ražniči, jindy karbanátek. V Turecku se například kebab rovnou dělá tak, že se plátky masa řádně prokoření, pak se rožní a podávají se v housce a se zeleninou. V jiných arabských zemích se kebab zase připravuje z mletého masa. Nejběžnější arabský kebab je osolené maso nakrájené na kostky, které se hodí na zpěněnou cibuli, opeče se a pak se dusí ve vlastní šťávě. Asi v polovině dušení se přidává česnek a brambory. Když je maso měkké, přidá se ještě skořice a i s ní se to nechá ještě chvilku dusit.

Arabové jsou velmi pohostinní. U jídla se neřeší žádná závažná témata, vládne u něho většinou uvolněná atmosféra. V tradičním pojetí se pokrmy servírovaly v miskách na ubrus, který ležel buď na koberci či na nízkém stolku. Strávníci se většinou uvelebili na polštářích a jídlo si brali pravou rukou, většinou za pomoci kousků chleba. Dnes se ale takové stolování vidí v arabských zemích čím dál řidčeji, i tady zavládl klasický evropský způsob a jí se příborem. Tradiční arabské jídlo je časově náročný obřad, který začíná podáváním "mezzé" čili bohatých zeleninových i masových předkrmů jak teplých, tak i studených. Někdy pak následuje polévka a po ní hlavní chod, který většinou sestává z nejrůznějších druhů zeleninových kaší a kousků rožněného masa. Jídlo Arabové nejčastěji zapíjí kávou. Nejdřív tzv. bílou, což je odvar z okvětních lístků pomerančovníků nebo růží. Ta totiž pomáhá dobrému zažití. Klasická silná arabská káva přichází na řadu až nakonec.