Přejít suchou nohou
Jak vodu překonat a nenamočit se bývalo pro poutníky problémem rozměrů netušených. Uběhly věky tápavého hledání a ne zcela uspokojivých řešení, než vymyšlen byl most. Slovo, které se snadno řekne, a objekt, který postavit, rozhodně jednoduché není. Ostatně první mosty také nebyly mosty v tom pravém smyslu slova, ale spíš jen jakési lávky, které pravidelně vzala první větší jarní voda. Až přišly na řadu mosty kamenné.

Přes vodu po kamení
Snad k tomu přispěly balvany v korytech horských potoků a říček, po nichž se, při troše obratnosti, dala voda překonat, snad pomohly zkušenosti z budování jiných kamenných staveb. Šikovní stavitelé totiž brzy našli metodu, jak kamení opracovat a "seřadit", aby se žádoucí účinek dostavil. Důležitost prvních kamenných mostů pro kulturní i obchodní výměnu mezi jednotlivými národy nelze dnes v podstatě asi ani docenit. Žádné staré evropské město, kterému záleželo na jeho významu, se prostě nemohlo obejít bez pevného kamenného mostu přes řeku, při níž leželo. A na řekách leží prakticky všechna města.

Nejstarší je v Písku
Právě jihočeské město Písek se může pochlubit jedním, velmi raritním prvenstvím. Je to gotický Kamenný most, který je po mostu v nedalekém německém Regensburgu nejstarším dochovaným a dodnes používaným mostem "na sever od Alp". To u nás, kde Praha a její stavitelské skvosty vedou takřka ve všem prim, je vzácnost převeliká. Pražský Karlův most je tedy v Čechách až druhý a není bez zajímavosti, že třetím nejstarším kamenným mostem u nás je most v Roudnici nad Labem (přes Labe byl ovšem prvním), který nechal postavit biskup Jan IV. z Dražic. Dokončen byl 2. října 1340.

Ale pojďme zpět do Písku. Písecký most přes Otavu má některé jihofrancouzské architektonické prvky a vystavěla jej patrně kamenická huť, která byla autorem píseckého hradu nebo královského Zvíkova. Prameny, které by se o staviteli píseckého mostu zmiňovaly podrobněji, se nám najít nikde nepodařilo. Podobně je to i s přesnými rozměry mostu. Uvádí se například délka 111 metrů a šest kamenných polokruhových oblouků. Jinde najdeme ale délku 109,75 m včetně zdí na levém předmostí, čistou délku 91,37 m a sedm klenutých oblouků. Šířka byla v záznamech uváděna jen jedna – 6,25 m. Rozdíly v mírách mohou být způsobeny nejrůznějšími vlivy, rozdíly v počtech oblouků například rozdíly pohledů laika a odborníka. Nejde sice o detaily pro nás nějak zvlášť podstatné, ale protože na jednom místě se píše, že most byl stavěn sedm let a každý rok byl dokončen jeden oblouk, zdá se být právě toto číslo směrodatnější. Významnější informací ale jistě je, že ačkoliv se neví nic přesného ani o době výstavby Kamenného mostu v Písku, v historických pramenech je připomínán již v roce 1348. Tehdy totiž Karel IV. stanovil, že pokuty vybírané v královském městě Písek mají být věnovány na údržbu mostu. Nejstarší vyobrazení mostu je zase z roku 1479 na fresce ve velkém sále píseckého hradu.

Písecký most dnes
Pokud jde o současnost píseckého Kamenného mostu, uveďme jen několik zajímavostí. Jeden z Věstníků Klubu za starou Prahu z roku 2003 se o Písku a jeho historickém mostu zmiňuje především v souvislosti s povodní roku předchozího. Totiž způsob, jakým Kamenný most tuto tisíciletou vodu přežil, mu vynesl přízvisko "most hrdina". Vzhledem k tomu se v roce 2003 v Písku konala i odborná konference, speciálně se odolností staveb proti povodním zabývající. A nebyli to jen její účastníci, kteří ocenili opravy mostu z let 1994 – 1995 a především pak z let 1996 – 98, díky nimž most přečkal srpen 2002 jen s relativně malými poškozeními. Uvádí se, že na tyto opravy, které most významně zpevnily, přispěl i bývalý prezident Václav Havel a zpěvák Karel Gott. Vložené peníze v řádu milionů se ale vyplatily, neboť ani dvoumetrová vlna, která se přes most při tehdejší povodni valila, s ním nepohnula.

Z Písku do Prahy
Písecký Kamenný most původně chránily dvě brány, obě však vzaly v průběhu staletí za své. Levobřežní se zřítila po povodni roku 1768 a pravobřežní byla kvůli rozvoji komunikace stržena v roce 1825. Kamenný most v Písku byl v průběhu 18. stol., stejně jako jiné podobné stavby, ozdoben sochami. Nejstarší z nich je socha sv. Jana Nepomuckého, v Čechách světce snad nejfrekventovanějšího, k jehož zajímavému životnímu příběhu a pověstem kolem něho se možná v budoucnu dostaneme. Právě tento světec na píseckém mostě je do jisté míry jedním ze spojovacích prvků mezi mostem v Písku a pražským Karlovým mostem. Jeho socha, jejímž autorem je Jan Brokoff, na něm totiž stojí také, a to od roku 1683.

Karlův most
Nejdřív trochu dějepisu. Karlův most měl dva předchůdce. Dřevěný z 10. století a tzv. Juditin, který poškodila velká voda v roce 1272 a definitivně jej "sestřelil" nápor ledu roku 1342. Juditin se jmenoval po durynské choti krále Vladislava II., která byla velkou mecenáškou a výstavbu mostu osobně podporovala. Stavbou nového, tedy již Karlova mostu (v té době a ještě dlouho poté se mu říkalo jen Kamenný nebo Pražský) pověřil císař Karel IV., který k němu 9. července roku 1357 v 5 hodin a 31 minut (!) osobně položil základní kámen, neznámého švábského stavitele Petra Parléře. Ten měl císařovu plnou důvěru, ačkoliv mu tehdy bylo teprve 24 let a předtím ještě žádný most nezbudoval.

Architektonický unikát
Ve své době šlo o skutečný architektonický unikát. Jak stavebními podmínkami (most se musel vyhnout troskám mostu Juditina), tak svými rozměry. Karlův most má 16 pilířů, je dlouhý 516 m a široký 10 m.

K jeho výstavbě i další existenci v toku dějin se váže mnoho příběhů a zajímavostí. Množstvím vajec a mléka, přidávanými do vápna počínaje, údajným svržením později svatořečeného – a námi již zmíněného – Jana Nepomuckého z Karlova mostu do říčního proudu pokračuje, vystavenými hlavami českých pánů sťatých léta páně 1621 na Staroměstském náměstí konče.

Vlastně nekonče, neboť jsou tu i jiné zajímavosti. Třeba povodně, které Karlův most přežil. Odehrávaly se s železnou pravidelností, za nejhorší jsou považovány velké vody z let 1432, kdy voda zbořila pět pilířů (oprava trvala 71 let a z roku 1890, kdy spadly dva pilíře a tři klenby.

Z moderní doby
Závěrem si už jen zopakujme pár dat z historie novodobější – od roku 1883 jezdila přes Karlův most tzv. koňka, kterou už v roce 1905 nahradily tramvaje. Ukázaly se však být na konstrukci mostu příliš těžké, poškozovaly jej, a tak přijely autobusy. Ty zde přepravovaly lidi až do II. světové války, kdy byly zrušeny. A konečně v roce 1965 byla přes Karlův most zastavena i automobilová doprava...

Karlův most je jedinečná historická památka. A obrovský fenomén duchovnosti všeho, kolem něho jdoucího dění.

Dnes jsme jej jen tak "štrejchli" řečeno po česku. Ale jinak to nejde, neboť vydat se po dalších jednotlivostech, které s ním souvisejí, ať už by to byly sochy světců, které jej zdobí, či "Ostrov milenců" – Kampa, to by bylo takovýchto článků na tisíce.