Na jaký popud jste se rozhodla vydat knihy Někomu život, někomu smrt?
Neobyčejně poutavá trilogie, kterou v nakladatelství Laguna vydal autor Jaroslav Čvančara a která si u široké čtenářské veřejnosti vysloužila přezdívku "Bible národního odboje", je podle mého názoru obrazová paměť národa. Historie národa nesmí zahynout. Neboť národ, který nezná svoji minulost, nemůže chápat ani přítomnost, natož věřit ve svou budoucnost. Toto dílo, pro které autor shromažďoval podklady více než dvacet let, je něčím výjimečným. Dokazuje, že se sice v naší zemi našli i kolaboranti a zbabělci, ale vždy stateční lidé, kteří podle svých sil bojovali za svobodu, ať už doma nebo v zahraničí.

Které období, podle vašeho názoru, nejvíce poznamenalo lidskou povahu v dobrém i zlém?
Máte-li na mysli národní povahu, pak je to Bílá hora. Pokud myslíte jednotlivce, nejdůležitější je zřejmě předškolní období, tam záleží na tom, jaký vklad dospělí do dítěte vloží.

Za co jste v životě nejvíc pykala?
Za upřímnost a otevřenost. Musím však přiznat, že má povaha "srdce na dlani" a "co na srdci, to na jazyku" mě doběhla jen asi v šesti případech. V mnoha dalších, které ani nespočítám, mi přinesla přátelství na celý život. Mezi ně patří i takové osobnosti, jako je Jiřina Jirásková, Stella Zázvorková, Petr Haničinec, Honza Nedvěd, Vlastimil Harapes, Jan Vyčítal, ale i pan Horníček a Vlastimil Brodský, kteří se mnou kamarádí z té nejdelší dálky.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Není to ani řada novinářských cen, ani různá ocenění za mé knihy. Největší radost mám z nekonečné řady dopisů, ve kterých čtenáři reagují na moje knížky. Největší ohlas měl Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, který se už během dvou let dočkal třetího vydání.

A jaké knížky těší vás?
Takové, které člověku pohladí duši. Nejen svým příběhem, ale také napsané krásnou a bohatou češtinou. Tak, jak to například dovedl můj nejoblíbenější spisovatel Ota Pavel.

Rochefoucauld tvrdil, že "Opravdový úspěch máme teprve tehdy, když nám jej musí přiznat i závistivci." Poznala jste hodně závisti? Jak jsem úspěšná, to musí posoudit jiní. Možná je měřítkem mé jméno na 28 titulech, které vyšly souhrnně skoro v dvoumilionovém nákladu. Ale protože se snažím obklopovat lidmi, které mám ráda, a kteří mají rádi mne, zatím se mě závist nedotkla.

Hrajete si občas se slovíčkem "kdyby"?
Snažím se jej ze svého slovníku úplně vynechat. Můj tatínek říkával, že je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem a já se tím řídím. Snažím se dívat raději do budoucnosti.

Pochybujete někdy o sobě?
Takový luxus jsem si nikdy nemohla dovolit. Nejdřív jsem přežila svoji vlastní smrt, pak se mi rozpadlo manželství a já vychovávala sama dvě děti od předškolních let až do ukončení studií. Pochybnosti ubírají sil – a já jich potřebovala hodně. V životě přece platí: vzdej se, nebo bojuj!

Čemu vás život naučil?
Že život je to, co se člověku přihodí, zatímco čeká na splnění svých snů. Tvrdím však, že je to největší dar, kterým můžeme být obdarováni.

Máte nějaké své místečko, kde ráda píšete?
Rakovnicko a Křivoklátsko, což je můj rodný kraj. Tam často vymýšlím a doslova promýšlím příběhy, které pak doma už jenom zaznamenávám na papír.

Píšete krásnou poezii. Bylo tomu tak odjakživa?
Nebylo, nejprve vznikla kniha pro děti. Abych ji ale mohla vydat, napsala jsem ještě první Hrníčkovou kuchařku, která na ni vydělala. I další Hrníčkové kuchařky mi pomohly zaplatit knížky, které jsem si přála vydat. Třeba právě milostnou poezii. Té jsem se začala věnovat v poslední době, kdy si myslím, že lásky a tolerance mezi lidmi ubývá. Přitom zrovna láska je perpetuum mobile lidstva.

Připoměla jste oblíbené Hrníčkové kuchařky. Proč právě hrníčkové?

Věděla jsem, že jak spěchám já, tak spěchá celý národ. Proto před třinácti lety vznikl první z třinácti dílů rychlých, tedy hrníčkových kuchařek. Dalším důvodem, proč jsem začala s hrníčkovými recepty, je i moje velká záliba ve vaření, protože tuto činnost považuji za tvůrčí proces. Proto jsem většinu receptů vyzkoušela, ochutnala i sama naaranžovala. Jak se to povedlo, může posoudit každý čtenář.

Dočkají se čtenáři i čtrnáctého dílu?
Už se připravuje.

Co dalšího připravujete, na co se můžeme těšit?
Mám rozepsáno několik knížek. Knížku o celebritách, kterým jsem vstoupila do života, další sbírku milostné poezie, nazvanou Střípky zázraků, knížku pro děti, zajímavou knihu jako dárek pro všechny milovníky Oty Pavla a knížku humorných povídek, protože si myslím, že humoru není na světě nikdy dost.

Před týdnem vyšla kniha Čáry, máry, bublifuk. Je k sehnání?
Malé čtenáře asi zklamu, ale celé první vydání bylo distribuováno do nemocnic. Budou si proto muset počkat na druhé vydání. Nebude to ale trvat dlouho. Už před Vánocemi jim budou moci rodiče knížkou udělat radost.