U našich předků byl ještě stále dnem postním s řadou lidových zvyků. Na Štědrý den ráno se musel každý umýt v čerstvé vodě ze studny, aby byl po celý rok zdravý. Vařila se polévka "štědračka", v níž bylo všechno, co dům dal. Nechyběl v ní hrách, brambory, zelenina, pohanka a houby. Tento zvyk měl zajistit vždy dostatek jídla. Kdo se vydržel celý den postit, ten věřil, že uvidí "zlaté prasátko", což byla pověra ještě z pohanských dob. Symbolem zimního slunovratu bylo totiž slunce a zlaté prase. Dalším zvykem bylo potírání stromů zbytkem těsta od zadělávání, aby dobře rodily. Nesmělo se příliš hlasitě mluvit, prát prádlo, nebo dokonce hrát karty. Stromek se zdobil v těch domácnostech, kde už tento zvyk převzali. Tam, kde přetrvával zvyk stavění "betlémů", zbylo více času na přípravu slavnostní večeře, protože ty byly postaveny už na začátku "adventu". K večeři se zasedalo ve svátečním oblečení a to až tehdy, když bylo vše připraveno. Od stolu se během večeře nesmělo odcházet. Dbalo se na to, aby počet stolovníků byl vždy sudý a prostíralo se jedno místo navíc pro nenadálého hosta. Pod stůl se stlalo seno, což mělo připomínat narození Ježíška v chlévě. Stůl byl pokryt bílým ubrusem a ten musel na stole zůstat až do Štěpána (dnes druhý svátek vánoční). Pod ubrus se dávala semena pěstovaných plodin, rybí šupiny nebo mince. Nohy stolu se spínaly řetězem na znamení soudržnosti rodiny. K večeři bylo i v těch nejchudších domácnostech připraveno devět chodů, protože devítku považovali naši předkové za magické číslo. Před večeří všichni povstali k tiché modlitbě. Začínalo se předkrmem, což byl chléb nebo oplatka s medem a stroužkem česneku. Med měl odehnat nečisté síly a česnek byl symbolem zdraví. Následovala polévka buď bramborová, zeleninová nebo hrachová. Zlatým hřebem býval "černý kuba" nebo hubník. Houby totiž byly podle pověry nebeského původu a pro celý příští rok zajišťovaly zdraví a čipernost. Dále se podávala "muzika", což byl pokrm uvařený ze sušených jablek, hrušek a švestek. Na stole nechyběla vánočka, které se také říkalo štědrovka, pletenice, ceplík nebo calta. Dalším pokrmem byly placky z tmavé mouky, které se pekly na plotně a podávaly se potřené sirupem z cukrové řepy. Také jablkový závin patřil k staročeským štědrovečerním pokrmům. Nesmělo chybět ovoce včetně ořechů. V bohatších domácnostech se podával zajíc nebo kapr na černo, plnění hlemýždi nebo kančí žebírka plněná kaštanovou nádivkou. Kromě peněz ovlivnila štědrovečerní hostinu také oblast, ve které lidé žili. Tradiční kapr, jak ho známe dnes, se stal pokrmem vánočních tabulí až v 19. století. Nezapomínalo se ani na zvířata. Kravám se dávala vánočka, koním posolený chléb. Houser a kohout dostávali česnek, slepice hrách a koza jablko. Také kočka a pes si pochutnali. Drobky se dávaly ke kořenům stromů a sypaly do studně. Tyto prastaré zvyky vyjadřovaly vzájemnost celého hospodářství.