Zelenina tykvová
Tykve jsou starou plodinou Nového světa. Vévodí hlavně americké a karibské kuchyni. Dnes jsou charakteristické i pro africkou, středovýchodní a orientální kuchyni. Tykev roste v několika druzích s mnoha odrůdami. Je známa někdy i pod názvem dýně. Tykve obsahují kolem 90% vody. Draslík tvoří 50% všech minerálií. Při přípravě šťávy jsou kořeny a listy stejně cenné a v této formě je tykev velmi hodnotnou živinou pro všechny části naší kostry.
Tykev Acorn
Tato americká odrůda má silnou slupku. Sklízí se na podzim a na chladném a vzdušném místě vydrží několik dní. Má sladkou, nažloutlou dužninu a prodává se čerstvá, konzervovaná nebo mražená. Většinou se vaří vcelku, protože má tvrdou slupku, ale může se také oloupat, nakrájet na kousky a dusit. Konzumuje se hlavně plněná, upečená.
Tykev špagetová
Má tvar melounu a po sklizni vydrží až do zimy. Vaří se ve slupce. Bělavá dužnina se rozpadá na nudličky, osolená a ochucená se pojídá horká politá máslem a kečupem, nebo se podává studená jako příloha k masu a salátům. Může se také obalit a krátce osmažit v rozpáleném tuku.
Patizon
Diskovité plody patizonu mají poněkud moučnatou dužninu, která chutná nejlépe plně vyzrálá. Mohou se jíst i se slupkou a semeny. Patizony se vaří v páře i ve vodě, dusí se, smaží nebo pečou.
Zlatý valoun
Americká letní tykev s oranžovou slupkou a zelenavou dužninou se sklízí a jí ještě před dozráním, dokud je jemná. Vaří se v páře, ve vodě nebo se dusí, plněná se peče. Pokud zůstanou plody na rostlině déle a dozrají, musí se před vařením oloupat. Mohou se však skladovat několik dní. Zralé plody se uvaří, rozmačkají s máslem a kořením na kaši nebo se pečou.
Čajot
Název čajot pochází z aztéckého chayotl, což připomíná středoamerický původ této rostliny. Plody se velmi liší velikostí, tvarem, barvou a pevností, všechny však mají vysoký obsah vody. Čím větší narostou, tím je jejich chuť méně výrazná. Čajot se připravuje stejně jako menší tykve, přidává se do kořeněných směsí, peče se nebo dusí.
Cuketa
Typ tykve obecné. Cukety se sklízejí dřív, než vyrostou do velkých rozměrů. Cuketa je k dispozici po celé léto. Není třeba ji loupat, jednoduše se odřízne špička a stopka, nakrájí se na kolečka a jí se syrová, dušená, pečená, smažená v těstíčku, vařená v polévce nebo dušená jako součást různých pokrmů, například ratatouille. Květy se mohou ponořit do těstíčka a rychle osmažit.
Západoindická tykev
Tato zimní tykev dosahuje opravdu obří velikosti. Nemá pevnou a sladkou dužninu vhodnou pro náplň do koláčů a pájí, může se však používat stejně jako malé tykve. Plody mají jednotný tvar a většinou bývají jasně oranžové. Doporučuje se konzumovat především dřeň. Často se podává jako ovoce se šlehačkou, může se také povařit nebo pokrájená smažit jako jiná zelenina. Rozmixovaná se přidává do polévky. Ve Francii se dělá tykvový džem a v Itálii se tykvovou kaší plní sladké knedlíčky zvané ravioly. Semena mají vysoký obsah olejů a proteinů. Lisuje se z nich jedlý olej.
Chichinda
Tyto úchvatné zatočené tykve pocházejí z jihovýchodní Asie a Austrálie, ale pěstují se i v Evropě a Americe. Sklízejí se v létě ještě před dozráním, dokud mají tenkou slupku. Nakrájené na kolečka se dusí nebo vaří a podávají s máslem, solí, pepřem a jiným kořením, například s estragonem, koprem a majoránkou.
Karioka
Tato rostlina divoce roste v tropické Americe, ale dnes se pěstuje i v Severní Americe a v Evropě. Plody se sbírají v létě, dokud jsou nedozrálé a snadno se krájejí a strouhají. Vaří se a podávají se světlou omáčkou nebo se pečou v podobě náplně. Koncem podzimu se karioka rozštípne, předvaří a upeče. Používá se také k přípravě džemů, kompotů a nakládané zeleniny.
Tykev pižmová
Jasně žluté hruškovité plody jsou charakteristicky zahnuté a mají tenkou slupku. Mladé plody této letní tykve se mohou konzumovat celé i se semeny.
Tykev Marrow
Plody této jedlé tykve, původem z Ameriky, jsou pevné, těžké a asi 30 cm dlouhé. Podávají se dušené, vařené, plněné a pečené, nakrájené na kostky a gratinované, nebo se z nich dělá chutney a džem. Květy se v Itálii ponoří do těstíčka a rychle osmaží v rozpáleném tuku.
Okurka setá, salátová
Třebaže okurka nepatří právě mezi tykve, náleží do stejné čeledi. Okurky pocházejí z Indie a od starověku se pěstují ve dvou základních typech: dlouhé, tenké a hladké (vyžadují skleník nebo pařeniště) a silné, s drsnou bradavičnatou slupkou, které se pěstují ve volné půdě. Jsou k dostání po celý rok ať už čerstvé, nebo naložené. Pojídají se syrové i vařené. V Indii se okurka přidává do osvěžujícího jogurtu, kterým se zjemňují pokrmy kořeněné kari. Ve Skandinávii přidávají do okurkového salátu kyselou smetanu a Francouzi ho zdobí osolenou šlehačkou. Okurka se může solit, přidávat do polévky a do omáčky (zejména s povařeným lososem) a do salátů. Osolením nastrouhaná okurka uvolní vodu, kterou můžeme případně před přidáním dresinku slít.
Zelenina plodová
Lilek vejcoplodý
Nazývaný také baklažán pochází pravděpodobně z Indie. Tvar plodů je různý a barva může být od bílé po temně fialovou, která je nejběžnější. Lilek je k dostání po celý rok. Moučnatá žlutozelená dužnina se pojídá vařená, nakrájená na kousky nebo se lilek vydlabe a plní nádivkou. Dužnina je bohatá na vitamíny, ve 100 g je například 30 až 65 mg provitamínu A, 5 mg vitamínu C. Ze zeleniny má lilek vůbec nejvíce zdraví prospěšného pektinu. Je vhodný pro diabetiky, má nízkou energetickou hodnotu (obsahuje asi 92% vody).
Rajče
Pochází z Jižní Ameriky a kdysi se mu říkalo jablko lásky. Rajče je příbuzné bramboru, plod je bobule. Různé tvary a velikosti těchto atraktivních plodů zahrnují odrůdy zelené, švestkové, masité a třešňové. Rajčata jsou k dostání po celý rok, čerstvá nebo konzervovaná. Konzumují se syrová nebo vařená. Z červených rajčat se dělá šťáva, protlak nebo kečup. Zelená rajčata se nakládají do octa a připravuje se z nich "chutney". Rajčata obsahují 94% vody a jsou neobyčejně bohatá na draslík, hořčík, sodík a vápník. Reagují v těle velmi rychle alkalicky. Jejich čerstvá syrová šťáva je čisticí a posilující.
Paprika
Původem z tropické Střední Ameriky. Dělíme ji na papriku zeleninovou a kořeninovou, kam patří také palčivé chilli papričky. Paprika přichází do obchodu čerstvá nebo konzervovaná, a to po celý rok v různých barvách a velikostech plodů. (Zelené sladké papriky jsou nedozrálé červené či žluté plody.) Sladké papriky mají příjemnou chuť a mohou se jíst syrové nebo vařené. Paprika obsahuje hodně křemíku a fluoru, obsahuje více než 90% vody. Ostrost některých druhů papriky způsobuje silice kapsicin. Vzhledem k vysokému obsahu vitamínů má paprika účinky antisklerotické. Její použití v kuchyni je skutečně mnohostranné.
Avokádo
U nás bývá většinou řazeno do kategorie ovoce. Obsahuje asi 70% vody. Výživné plody s máslovou dužninou se pěstují v mnoha tropických zemích, ale rostlina pochází ze Střední Ameriky, kde bývá známá také pod názvem "hruška aligátorů" nebo "pralesní margarín". Avokádo se pěstuje ve dvou odrůdách. Jedna s tmavě zelenou slupkou, druhá s bradavičnatou černou slupkou. Planá forma roste na americkém jihozápadě. Čerstvé avokádo je k dostání po celý rok. Používá se do salátů, polévek, omáček a šlehané pěny nebo se podává jako předkrm, je také součástí mexických pokrmů. Je to neobyčejná potravina, kterou bychom měli jíst vždy, když je k dostání. Do salátů se dá pokrájet buď jako podstatná část salátu, nebo jako dekorace. Plod je zralý, když se do něho lehkým tlakem prstu dá vytlačit dolíček. Je bohaté na minerálie a má se jíst zralé, kdy má konzistenci polotuhého másla, obsah tuku činí 30%. Ochucené kořením, česnekem nebo citronovou šťávou jej lze přidat do každého salátu. |
