Doba předvánoční, symbolizující posvátnou důstojnost a čas očekávání křesťanů z příchodu Krista. Původ adventního věnce sahá mnohem dále než zvyk strojení vánočního stromečku. Zatímco adventní věnce byly neodmyslitelnou součástí předvánoční výzdoby u našich západních sousedů, u nás zdobení příbytků adventními věnci nabývá na větší oblibě až v posledním desetiletí.
Advent je doba přípravy na Vánoce. Je to část církevního roku, která začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi. Označení pochází z latinských slov "advenio - adventus", což znamená příchod, blížit se. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně (25. 12.).
První začátky adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického (církevního) roku, který se neshoduje se začátkem roku občanského. Liturgický rok je pak členěn na okruh vánoční, do kterého patří doba adventní, a na okruh velikonoční, do kterého patří doba postní a doba velikonoční. Tyto dva hlavní okruhy jsou od sebe odděleny dvěma obdobími zvanými liturgické mezidobí. Každá ze zmiňovaných čtyř částí liturgického roku má své liturgické barvy (adventu a postu přísluší barva fialová, přičemž v adventu od 17. do 24. prosince lze použít barvu červenou, doba vánoční a velikonoční má barvu bílou, mezidobí pak zelenou). Od těchto okruhů se odvozuje řada pohyblivých svátků, krom toho je slavena řada svátků s pevným datem, zejména svátky a památky svatých.
Součástí adventu jsou i adventní písně - roráty sestavené podle biblických prorockých textů, zpívané při jitřních mších. Název roráty pochází z nejznámější latinské adventní písně ze 16. století: "Rorate coeli se super..." ("Rosu nám dejte nebesa, dejte nám Spasitele...").
K období adventu patřil také adventní kalendář - schránka na 28 samostatně oddělených drobných pamlsků (dříve nejrůznějších cukrátek, kousků marcipánu, ořechů, křížal, ozdobiček, dnes čokoládových figurek) pro ty nejmenší. Zatímco dnes se adventní kalendáře kupují každý rok nové, dříve byly podomácku vyráběné ze dřeva nebo lepenky a po Štědrém dnu se pečlivě uschovaly pro příští rok. Stačilo jen přední stranu s prohlubněmi na sladkosti přelepit novým kusem papíru a označit jednotlivá otevíratelná okénka.
Adventní věnec
Adventní věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach.
Adventní věnec by měl být zhotovován v barvách zeleno-fialových nebo
zeleno-červených (fialová podle kněžského roucha). Protože však fialová bývala v minulosti v domácím prostředí nedostupná, nahradila ji běžně barva červená. Adventní věnec zdobí čtyři červené svíce, které se postupně zapalují v průběhu čtyř adventních týdnů.
Původně měl tento věnec sloužit k osvětlení, když koncem 18. století daroval bohatý kupec do jednoho sirotčince kolo od vozu, aby sloužilo jako lustr pro svíčky. V době adventu jej děti ozdobily - a hezká dekorace se postupně začala šířit do měšťanských kruhů.
Věnec se nekladl přímo na stůl, ale býval zavěšen nad ním, pod stropem, aby se vznášel co nejblíže Bohu. Bývalo zvykem adventní věnec před rozžetím první svíce posvětit v kostele.
Ozdobné věnce na dveřích či v oknech příbytků v čase předvánočním jsou obdobou adventních věnců, ale zavěšují se bez svíček a slouží jako líbivá dekorace. Vyloženě komerční záležitostí, hraničící pro někoho až s nevkusem, může být např. nabídka veselého adventního věnce, který zpívá oblíbené vánoční písně. Senzor, který se skrývá ve věnci, zaznamenává přítomnost osob a aktivuje spouštěcí mechanismus. Spolu s melodií se rozsvítí i světelné body (oči) a pohybuje se otvor pomyslných úst. Atraktivní podívaná to může být zřejmě pro děti. Na dospělé takový "oživlý"
adventní věnec působí spíše komediálně. |
