Zpěváku a herci v jedné osobě však zůstaly neustávající dotazy novinářů ohledně rozchodu v krvi: "Vše a samozřejmě také mé nepovedené manželství. Takovou odpověď jste zřejmě chtěl," odpovídá na otázku, co se odrazilo ve skladbách na novém albu, které se stalo výjimečným počinem, jak napověděl hned úspěch titulního singlu na rozhlasových vlnách. Desku Rubikon sám Richard Krajčo označuje za pravděpodobně nejhitovější album v diskografii kapely.

Vaše kapela Kryštof vydala jako zatím poslední album Rubikon. Posluchači již jej znají, co k němu dodat?
O hudbě se mluví jen těžce. Nicméně nová deska dostala symbolický název Rubikon. Tedy hranice, která je k překročení. A takové to album je. Mikrokosmos byl oceněn Andělem za nejlepší desku 2004 a my musíme nejen navázat na tento úspěch, ale také se posunout dále. To vše Rubikon může umožnit.

Kryštof čtyř dosavadních alb byl Kryštof třech různých fází. Je nové album opět kapitolou samou pro sebe, nebo se některé z předcházejících podobá?
Rádi říkáme, že je to takový malý návrat k písničkářství našeho albového debutu Magnetické pole. Samozřejmě ochucené moderním zvukem. Je to naše asi nejhitovější album.

Doznalo nějakých změn rozložení autorských sil v kapele?
Velkých a převratných změn ne, ale koření přibylo. Kluci se snažili o něco víc a tím pádem mi taky ulehčili situaci. Tři či čtyři písně jsou dílem více lidí v kapele. A pokud jde o texty, tak i tam jsem si tentokrát přizval výpomoc. Básníka a textaře Tomáše Rorečka, se kterým jsme splynuli v jedno tělo, a člověk jen těžko pozná, co jsem psal já, co on a co oba.

Co vše z vašich zážitků za poslední dva roky se v nových písničkách odrazilo?
Vše a samozřejmě nejvíc mé nepovedené manželství. Takovou odpověď jste zřejmě chtěl. Ano, na desce jsou textové signály, které vedou k tomu, co jsem cítil ve chvílích kdy jsem byl šťastný i nešťastný.

Jak a kde probíhalo natáčení desky?
Točili jsme v Bratislavě a něco malilinko taky v domácím studiu. Celkem nám ty míchací a nahrávací práce trvaly čtyři měsíce. A jak probíhalo, si můžou čtenáři přečíst v deníku, který máme na našem webu www.krystof.net.

Co vaše herecká dráha?
Teď je chvilku na vedlejší koleji. Kapela má prioritu, ostatně tak to fungovalo u mě vždy. Chvíli divadlo a film, chvíli hudba. Jen si to člověk musí umět rozvrhnout a radit se svým diářem a taky plánovat věci dopředu. Dnes v podstatě vím, co budu dělat několik měsíců dopředu.

Hrajete v Národním divadle, kde jste zatím naposledy zaujal v titulní roli dramatu Richard III. S jakými pocity jste roli přijímal?
S bojovými. Mám rád výzvy a tohle byla má největší. Jednu podobnou, co se týče Hamleta, už jsem měl za sebou, a teď přišla vyšší úroveň. Richard III. v Národním. No, co si herec může víc přát. Zároveň jsem však věděl, že mi to může zlomit vaz, a cítil jsem velkou zodpovědnost vůči šéfovi činohry, který mi tu roli nabídl.

Hraje se Richard hůře, nebo lépe oproti vašim očekáváním?
Je to mnohem větší kláda, než jsem si myslel. Ale pral jsem se do morku kostí a cítím, že to jde představení od představení výše a výše.

Obohatila vás nějak vnitřně tato role?
Spíš mě herecky vyčerpala. Najednou nevím, co bych režisérům v dalších inscenacích nabídl. Použil jsem v této roli vše, co umím.

Neměl jste obavu, že publikum bude celou dobu čekat jen na větu "Království za koně"?
Jestli ano, tak si vždy počká. Je to poslední věta, kterou křiknu na bojišti. Já se spíš modlím, aby to mé hlasivky na konci zvládly.

Richard III. se do historie zapsal jako nevzhledný muž. Jak jste se s jeho handicapem vyrovnal herecky?
Máte vždy k dispozici mnoho hereckých výrazových prostředků. Shakespeare předepsal tělesné postižení a my se toho držíme. Mám znetvořenou a nepohyblivou ruku, kulhám. Je to součást herecké práce a moc mě to baví. Těžké je však udržet ty věci tři hodiny v takovém stavu, v jakém se mají nacházet.

Richard Krajčo vystudoval střední elektrotechnické učiliště s maturitou, poté se pokoušel asi půldruhého roku studovat v Ostravě vysokou školu, ale v roce 1996 odešel po úspěšných přijímacích zkouškách na hudebně-dramatický obor ostravské Janáčkovy konzervatoře, kde vystudoval herectví.

V té době už třetím rokem hrál se svou kapelou Kryštof. Konec prvního ročníku na konzervatoři mu přinesl také herecký debut v opavském Slezském divadle, kde se představil jako Jean ve Strindbergově Slečně Julii. Následovalo školní představení Williamsova Skleněného zvěřince a hned poté role Shakespearova Hamleta v ostravském Divadle Petra Bezruče, za kterého dostal Cenu A. Radoka v kategorii Talent roku 2000. Toto divadlo se potom stalo na dva roky jeho domovskou scénou. Zahrál si tu ještě Tracyho v jazzovém muzikálu Tracyho tygr, Orfea v Orfeovi a Eurydice a Bruce v komedii Nevyléčitelní.

Po úspěšném vstupu skupiny Kryštof do světa pop-music se rozhodl odejít na "volnou nohu". Vedle činnosti ve skupině Kryštof se však věnuje i své původní herecké profesi – hostuje v činoherních inscenacích v různých divadlech. Od roku 2003 je členem činohry Národního divadla, kde v současné době hraje Merkucia v inscenaci Shakespearova Romea a Julie, Levčika v Černém mléce a titulní roli v dramatu Richard III. Veřejnosti nejznámější je přece jen jako zpěvák; s kapelou Kryštof dosud vydal alba Magnetické pole, V siločárách, 03 a Mikrokosmos, na které vložil hity jako Lolita, Obchodník s deštěm, Zrcadlení a Ži(v)je.