Kalendář slouží nejen k časovému určování nejrůznějších událostí v nezměnitelné posloupnosti, ale všichni užíváme též jména, která do něj byla po staletí zapisována. Zvyk obsadit všechny dny kalendářního roku jmény se rozšířil v počátcích křesťanství a jmen je dnes podstatně více než dnů v roce. Proto na každý kalendářní den připadá hned několik jmen najednou.
Většina světa se dnes řídí stejným kalendářem a letopočtem. Ale existují výjimky. Kalendář evropské kultury má své počátky ve starém Římě. Odtud pochází i samotný název "calendae". V překladu znamená volat, neboť bývalo zvykem, že s východem prvního měsíčního srpku na obloze zaznívalo do širokého okolí volání nejvyššího římského kněze, který hlasitým vítáním měsíčního srpku vykonával úlitbu bohům a pravidelný běh měsíce mohl být nanovo odstartován. Každý kalendář měří čas na dny, měsíce a roky. Základem kalendářního členění je pravidelně se opakující pohyb nebeských těles. Náš kalendář počítá čas podle Slunce, existují ale národy a země, kde uznávají lunární kalendář - řídící se Měsícem.
Náš letopočet byl původně odvozen od roku narození Ježíše Krista a jeho základem byl rok 1 A. D. (Anno Domini = Léta Páně). Vypočetl ho na konci 5. století mnich Dionysius Exigius a letopočet začal být užíván po roce 525 n. l. Později se ukázalo, že výpočet mnicha nebyl přesný, ale protože už ovládl nejen Evropu, ale i další kontinenty, zůstal v platnosti. Například arabský letopočet začíná útěkem proroka Muhammada z Mekky do Medíny roku 662 n. l. Vlastní letopočet (kromě našeho) užívají Japonci - počítá se podle panování jednotlivých císařů. Také v Koreji počítali podle vlastního letopočtu, který začínal 2333 př. n. l., kdy měl s nebes sestoupit legendární prapředek Korejců Tangun. Originální počítání času měli i v Indii, zvláštní kalendář užívali rovněž v zemích Dálného východu a jihovýchodní Asie, založený na tzv. šedesátiletém cyklu. Ve starověku platil letopočet řecký, který měl čtyřletý olympijský cyklus a začínal rokem 776 př. n. l., a římský odvozený od založení Říma r. 754/753 př. n. l. Vedle toho existoval i letopočet židovský odvozený od mytického stvoření světa roku 3761 př. n. l.
Náš kalendář je odvozený od římského, reformován byl Gaiem Juliem Caesarem podle egyptského kalendáře (odtud kalendář juliánský), ale protože se i potom částečně rozcházel se skutečností, další reformu provedl roku 1582 papež Řehoř XIII. (odtud kalendář gregoriánský). Ten měnil pravidlo přestupných roků tak, že za přestupnými roky začaly být uznávány letopočty dělitelné čtyřmi. Přesto ani tento systém počítání není dokonalý, neboť není snadné symetricky rozfázovat úseky tak nesourodé jako jsou týdny, měsíce a roky. Tradice světových náboženstev do tohoto koloběhu navíc vnášejí nesourodost oficiálně uznávaných dnů odpočinku (například křesťané ctí neděle, židé soboty, mohamedáni pátky). Není sjednocen ani počátek roku. Nynější časová kalendářní odchylka činí tři desetitisíciny dne ročně.
Gregoriánský kalendář byl jednotlivými zeměmi přijímán postupně, např. katolické Rakousy jej přijaly až roku 1584, v Uhrách se podle něho začalo počítat až roku 1587, v Anglii a Švédsku na kalendářní novinku přistoupili až roku 1752, v Rusku roku 1918 a v Řecku teprve roku 1923.
Náš letopočet nemá žádný rok NULA, ale hned po roce 1 před naším letopočtem následuje rok 1 našeho letopočtu.
I po zavedení gregoriánského kalendáře neustalo úsilí badatelů o jeho dokonalejší reformu. Opravnými návrhy se například roku 1937 zabývalo fórum tehdejších Spojených národů, roku 1950 Organizace spojených národů a v letech 1954 a 1956 OSN. Žádný z pozměňujících návrhů však přijat nebyl. Protože ale návrhů na nový systém kalendáře je stále dost, byla při OSN zřízena stálá komise pro tuto problematiku. Zpracovává sice rozsáhlou agendu nápadů, ale k definitivním výsledkům zatím nedospěla. |
