Kriminalisté vyjeli k vloupání do kanceláří jedné firmy. Zloděj rozbil jedno z oken a prohledal skříně a zásuvky stolů. Kromě peněz si tentokrát odnesl i kalkulačku. O několik hodin později vyjeli policisté k dalšímu vloupání do kanceláří, které byly vzdáleny od místa prvního vloupání pouze několik desítek metrů. Zloděj po přelezení oplocení opět rozbil opět jedno z oken, prohledal zásuvky stolů a skříně a odcizil vrtačku a různé kancelářské potřeby. S ohledem na skutečnost, že všechny tři objekty byly od sebe vzdáleny jen několik stovek metrů, začali kriminalisté vážně počítat s tím, že zlodějny jsou dílem jednoho a téhož pachatele. O dva dny později se policistům ozval majitel další prodejny: "Asi hodinu po uzavření prodejny jsem ještě zůstal v kanceláři a zadržel jsem mladíka, který lezl po mřížích zajišťujících vchod do skladu prodejny," telefonoval. Na místo vyjeli policisté a z obvodu a také kriminalisté vedeni nadporučíkem Karlem, který se zabýval předešlými případy vloupání. Na místě už na ně čekal majitel prodejny s dvanáctiletým Petrem Výrazným. Chlapec byl převezen na policejní obvod a s ohledem k jeho věku byla k výslechu přivezena i chlapcova matka. "V té ulici mě obtěžovali dva mladí kluci a chtěli po mě peníze. Ze strachu jsem se dal na útěk, ale oni šli stále za mnou. Chtěl jsem se před nimi schovat do prostoru za vchodovými dveřmi do skladu té prodejny," vypověděl chlapec. Jelikož se policistům nepodařilo jeho výpověď vyvrátit, byl předán matce a zdálo se, že vyšetřování případu skončilo.
Tým kolem nadporučíka Karla se ale zklidnění situace v rajonu nedočkal. Během dalšího týdne přijali policisté ve městě vloupání do čalounické dílny a do kanceláří dalšího podniku. Cestu za lupem opět lemovala rozbitá okna, zloděj odnesl opět peníze na hotovosti, tři kalkulačky a další věci. O další čtyři dny později vykradl zloděj stánek s občerstvením, když rozbil skleněnou výplň prodejního okénka a prolezl dovnitř. Následovala vloupání do dalších třech objektů. Kriminalisté se při ohledání míst vloupání skutečně snažili a technik stačil zajistit již čtyřiadvacet daktyloskopických stop, sedm stop trasologických a jednu biologickou. Karlovi lidé začali s prověrkami vytipovaných osob, pozornost věnovali zejména velmi mladým lidem, neboť v některých případech se zloděj protáhl tak malým otvorem, kterým by tělo dospělého prostě neprošlo. Případů vloupání ale stále přibývalo. Když došlo k vloupání do kanceláří jednoho podniku, jeden z mistrů zadržel na střeše neznámého mladíka. Nešlo o nikoho jiného než o Petra Výrazného. "Jeden kluk mi ukradl klíče a utekl s nimi na střechu. Já jsem ho pouze pronásledoval," řekl policistům dvanáctiletý chlapec a jakoukoliv trestnou činnost popřel. Bohužel, o této události se nedověděl nadporučík Karel se svým týmem a chlapec byl poté, co se mu žádnou trestnou činnost nepodařilo prokázat, z policejního obvodu propuštěn. Zlodějen v prodejnách a kancelářích stále přibývalo. Nadporučík Karel došel zatím k jednoznačnému závěru. K osobě Petra Výrazného toho kriminalisté zatím příliš neudělali, což považoval i za svoji osobní chybu a hodlal tento nedostatek odstranit.
Poprvé od začátku vyšetřování případu vyslal Karel své kolegy mezi Petrovy spolužáky. A hned bylo v kriminalistickém týmu veseleji. Pátrači se vrátili se zajímavými informacemi. Petrovi spolužáci jim potvrdili, že jejich kolega nabízí ve třídě k prodeji kalkulačky a další věci a má prý u sebe stále hodně peněz. Když bylo druhý den provedeno další vloupání, kriminalisté z Karlova týmu Petra Výrazného zadrželi. Chlapec vsadil opět na jedinou kartu a k trestné činnosti se nedoznal. Vydržel s tím až do okamžiku, kdy mu jeden z jeho spolužáků do očí řekl, že mu nabízel k prodeji kalkulačku. Teprve poté se přiznal k posledním třem případům vloupání a přiznal se i k tomu, kam schovává odcizené věci. Na půdě domu, kde bydlel, zajistili kriminalisté mnoho věcí a bylo jim jasné, že se mladík nepřiznal ke všemu. Druhý den po zadržení jeho výslech pokračoval a chlapec se přiznal k dalším případům vloupání. I kriminalisté soudili, že po této lekci Petr krádeží vloupáním zanechá. Po čtyřech dnech od posledního výslechu ale bylo ohlášeno další vloupání do jedné z vináren. Nadporučík Karel už šel na jistotu a skutečně, pachatelem byl opět dvanáctiletý chlapec. Jeho matka při výslechu uvedla, že si s ním neví rady a není schopna mu v páchání trestné činnosti zabránit. Všech jedenadvacet prokázaných případů vloupání měl na svědomí Petr Výrazný a s ohledem na jeho věk bylo trestní stíhání zastaveno.
Petr ale i poté pokračoval v páchání trestné činnosti a nakonec skončil v dětském výchovném ústavu. I při propustce z tohoto zařízení stačil provést další vloupání. Tentokrát mu již jako šestnáctiletému hrozil trest odnětí svobody. Nakonec si vyslechl rozsudek, který hovořil o deseti měsících trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Petr byl ale nenapravitelným a dopustil se dalších zlodějen. Nakonec skončil po zásluze za mřížemi. "Kradl jsem proto, abych získal kamarády a přátele, kterým jsem nabízel odcizené věci," přiznal nakonec, což ale nemohlo posloužit jako omluva pro jeho sériově páchanou trestní činnost.
