Doživotní záruka
Někteří protřelí prodávající vás ohromují a klamou doživotní zárukou. A protože vzápětí začnou chrlit další informace o skvělých vlastnostech daného výrobku, málokdo se zamyslí nad tím prvním pojmem a začne se ptát, jak to vlastně prodávající myslí. Jde o záruku do konce spotřebitelova života? A co když mu za chvíli spadne na hlavu cihla, přejede ho auto? Záruka končí? Ale to by výrobek neměl tím pádem ani dvouletou zákonnou záruku!

Nebo se myslí do konce života pana prodávajícího? Ten je ovšem vystaven stejnému nebezpečí jako spotřebitel. Nakonec vás napadne geniální myšlenka, že jde zřejmě o životnost výrobku. Jenže jaká je? To se nikdy nedozvíte... Proto pozor na výrobky s takovou zárukou a raději chtějte vědět přesnější časový údaj.

Kapacita naší paměti je omezená
Při nákupu ve velkém obchodě není v lidských silách si pamatovat ceny všech výrobků, které vkládáme do vozíku, ale vyplatí se pamatovat si takové, které jsou ve slevě. Na pokladně mnozí spotřebitelé totiž zjistí, že účtovaná cena není slevová, ale původní. Ty, kteří si všimnou a na místě se ohradí, odešle pokladní k infopultu. Tam vám sice vrátí peníze, ale málokdy opraví cenu v počítačovém systému. A tak snížená-nesnížená cena působí především jako lákadlo na prodej konkrétního zboží.

Spotřebitel má právo požadovat cenu, kterou prodávající uvádí v okamžiku nabídky – tedy tu, která je uvedena na regále. Pokud to prodávající odmítá uznat, můžete dát podnět České obchodní inspekci, která kontroluje mj. dodržování ustanovení zákona o ochraně spotřebitele.

Snížení jen naoko
Statistici spočítali, že ve skutečnosti kupujeme pravidelně cca 20 výrobků a jen výjimečně se pouštíme do jiných lovišť za něčím, co neznáme a zatoužíme mít v nákupním vozíku. Čili do jisté míry máme zafi xované, pokud jsme ochotni takové údaje ukládat do své paměti, ceny těchto výrobků, i když jejich značky střídáme. Víme, kolik platíme za chleba, jogurty, mléko, sýr, párky či paštiku nebo oblíbenou značku vína. Jenže najednou vidíme velký nápis SLEVA, který nějakým záhadným způsobem vypíná tu část mozku, kde by mohly být uložené výše uvedené údaje. A i když si doma uvědomíme, že mléko stojí 11,90, tak proč jsme ho ve slevě koupili deset krabic, když byla uvedena sleva z 12,90 na 11,50? Prodávající porušil zákon o ochraně spotřebitele i zákon o cenách; nesmí nadsazovat starou cenu a vyvolávat dojem, že sleva je vyšší. Trik uvedení vyšší původní ceny, než byla ve skutečnosti, je také velmi častý. Spotřebitel se dá lépe "nachytat" na výraznější úsporu než na slevu.

Nevhazujte reklamu?
I když si desítky tisíc spotřebitelů vylepily na schránky naše samolepky "Nevhazujte reklamu", přece jen drtivá většina spotřebitelů považuje letáky supermarketů a hypermarketů za informaci ke svému nákupu. Neměli by zapomínat, že cíl letáků se neomezuje jen na nabídku zlevněného (nebo jako zlevněného) zboží, ale hlavní je přilákat kupujícího do prodejny. Vždycky nakoupí víc, než měl v úmyslu, často nesrovnatelně víc. Ale je možné, aby zboží uvedené v nabídce v obchodě chybělo?

Zákon o regulaci reklamy říká jasně: Reklama uvádějící zvláštní nabídku musí jasně a jednoznačně uvádět datum, ke kterému nabídka končí, případně musí uvést údaj o tom, že zvláštní nabídka platí až do vyčerpání zásob nabízeného zboží. Jestliže zvláštní nabídka nezačala ještě působit, musí být v reklamě také uvedeno datum začátku období, během kterého zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky budou platit.

Pokud prodejna zákon porušuje a třeba se jen vymlouvá, že zboží jim dodavatel nepřivezl, také porušuje zákon a spotřebitel by si to neměl nechat líbit.

Kam se obrátit?
Ve výše uvedených případech je to celkem jednoduché – na ČOI, protože ona provádí kontrolu podle zákona o ochraně spotřebitele a po dle zákona o ČOI.

V případě, kdy prodávající pochybí v údajích v reklamním letáku, pokud se týká běžného spotřebního zboží v supermarketu, může se spotřebitel obrátit s podnětem na krajský živnostenský úřad.