Petře, co vše vám přinesla SuperStar?
Těch věcí, které přinesla, je více a já jsem rád, že díky nim teď můžu dělat věci, které jsem předtím nemohl. Jsem velice rád, že se můžu naplno věnovat muzice, koncertovat s kapelou a skládat své vlastní písničky. Jsem rád za všechny fanoušky, které jsem získal, ale i za ty, kteří se mnou šli od začátku, a v neposlední řadě jsem rád za všechny ty zkušenosti, které bych jinak nezískal, jako třeba vystupování před kamerami. To vše mi soutěž přinesla a díky tomu mohu právě teď prožívat šťastné životní období. Je to k nezaplacení.

Šel byste do ní znovu?
Znovu bych už ani podle pravidel asi nemohl, ale ať to každý, kdo chce zpívat, zkusí. Je to hlavně zkouška sama sebe. Ale rozumím, jak jste to myslel: ačkoliv vím, jak ta soutěž byla náročná, rozhodně bych do ní při vědomí toho všeho šel. Protože pro mě bylo hlavní motivací mít možnost dostat mezi lidi vlastní písničky a přiblížit se tak posluchačům, kteří přijdou na můj koncert, protože mě znají.

Když už jste došel až do finále, nemrzelo vás, že jste skončil druhý?
Nemrzelo. Upřímně řečeno, nečekal jsem, že budu moct prožít fi nále soutěže Česko hledá SuperStar. A s Vlastíkem jsme spolu vlastně nesoupeřili, ale dá se říct, že naopak: skvěle a nezapomenutelně jsme si to užili.

Po několik kol jste byl vždy "spolehlivě" označován za adepta na vypadnutí. Jak jste to snášel?
Mně šlo pokaždé o to, abych odvedl výkon, za který bych se nemusel stydět, ale stejně bylo na divácích, koho nechají postoupit a koho ne. Vždy jsem doufal, že postoupím, ale zároveň jsem pokaždé věděl, že můžu vypadnout. Ale to věděl každý z nás.

Nemyslíte, že vítěz je svým způsobem svázán tím, jak jej vnímá veřejnost, tedy jako odraz diváckého a posluchačského vkusu?
Možná ano, dost možná je to skutečně tak, ale nakonec stejně nejvíc záleží na tom, jak se vítěz Super Star bude profilovat až po soutěži. Až po ní zpívá třeba své skladby a je sám sebou. Takže opravdu to záleží na tom, jak je kdo tvárný nebo jak silnou osobností je. To je ta zásadní věc, která rozhoduje.

Vaše album kritici staví nad desku Vlasty Horvátha. V čem zásadním se hudebně lišíte od druhé české SuperStar?
Nechtěl bych posuzovat sám sebe, to nechám na každém, ať si poslechne obě alba, moje i Vlastíkovo, a usoudí ze svého dojmu sám. Každý si určitě na každém z nich něco pro sebe najde.

Veřejnost vás vnímá jako rockera. Cítíte se tak?
Mám rád rockovou muziku, ale nejsem zatížen jen tímto stylem. Rád poslouchám různorodou muziku a myslím, že i to se na mém albu odrazilo. Určitě to není čistý rock, ani jsem se o to nesnažil.

Na desce "pb" s vámi zpívá Gába Al-Dhábba. Jak vznikla její rapová pasáž v písni Let vážkám závidím?
Skladbu jsem napsal bez toho rapu. Gába přišla nazpívat svůj part do písničky Nad horú svítá a já jsem jí chtěl píseň Let vážkám závidím jenom pustit, jen tak pro zajímavost, a ona začala z ničeho nic na začátku skladby rapovat. Natolik to tam sedělo, že jsme to hned natočili. Jsem moc rád, že na mé desce zpívá, a moc se těším na její album.

K písni Anděl perutí mách vám napsal text Michal Horáček. Oslovil vás sám?
Bylo to přesně naopak. Pana Horáčka jsem oslovil já a musím říct, že si velice vážím toho, že mi text Anděl perutí mách napsal. Dokonce za mnou přijel i do studia. Opravdu s ním byla úžasná spolupráce.

Mít na albu text jednoho z nejvyhledávanějších a nejvíce ceněných textařů musí být pro vás čest...
To je bezpochyby. Pro mě je to obrovská čest a panu Horáčkovi moc děkuji, a jak jsem už řekl, vážím si toho.

Většina repertoáru na albu je ale vaší prací. Co je pro vás jako autora nejtěžší?
Opravdu nevím, co považuji za nejtěžší, protože skladba i text musí mít svou atmosféru, vůli, příběh a okamžik. Všechno se musí v tu jednu konkrétní chvíli v jednom bodě sejít a z toho pak vznikají nové tóny a nová slova.

A jak je těžké být kritický sám k sobě, jako interpret k autorovi?
Víte, když nejsem spokojen se skladbou na sto procent, tak ji radši odložím, protože každá píseň se mi musí dobře zpívat, musí na mně nechávat silný vnitřní pocit a musím ji hrát s radostí.

Nejsilnější skladbou alba "pb" je po všech stránkách píseň Nad horú svítá. Máte k ní srdeční vztah?
Tato skladba má za sebou skutečně dlouhou cestu. Přesně vím, jak vznikla první verze od Radka Jelínka, přes moje úpravy až k Milanu Cimfe, který moji desku produkoval. Ta písnička má opravdu velikou sílu, a to přes větší počet autorů až k tomu, že tam se mnou zpívají hned tři zpěvačky: Gába Al-Dhábba, Vendula Příhodová a Karolína Kalandrová.

Brzy po albovém debutu jste vydal druhé album Život ve vteřinách.
Proč tak brzy? Měl jsem dostatek nových písniček. Startovní výstřel k téhle desce vyšel vlastně od filmu Snadné je žít Marcela Bystroně, pro který jsem napsal několik písniček. Bylo to inspirativní, poměrně rychle jsem složil tři písně, které se Bystroňovi líbily. Ke třem čerstvým novinkám jsem přidal asi devět skladeb, které vznikly během posledních čtyř měsíců. Pro několik dalších kousků jsem sáhl do archivu. Stál jsem o to, aby na desce výrazně převažoval nový materiál.