Vlastnost vskutku úžasná pro národ žijící v srdci Evropy. Vždyť kdo jiný by bral s optimismem, možno říci špetkou lhostejnosti, světem otřásající hospodářskou krizi? Přihlížel s klidem pádu vlády, který se stává pomalu ale jistě jakýmsi národním sportem, a v duchu se odvolával na blanické rytíře? Chlapci jsou tam pěkně ubytovaní, a až si český národ hvízdne, vytáhnou do zbroje. Pro mě trochu úděsná představa, když si uvědomím, co už se našim zachráncům podařilo zaspat.
Dnes ráno jsem zaslechla výborné životní motto – a totiž, že žít se má s úsměvem a těžkosti brát s optimismem. Bylo to shodou okolností v nemocničním prostředí, takže rada pro mě vyzněla ještě s mnohonásobným zesílením. Stejně tak jsem se při podrobném zkoumání dozvěděla, že optimisté mají delší a zdravější život než pesimisté. Ti, kteří věří, že je v životě čekají samé dobré konce, mají o 30 procent nižší pravděpodobnost, že zemřou na nějakou srdeční chorobu. Také se ukázalo, že optimisté méně kouří, netrpí vysokým krevním tlakem a cukrovkou. Na druhou stranu bručounům hrozí až o 23 procent vyšší riziko onemocnění rakovinou. Negativní životní postoj zkrátka zatěžuje naše zdraví!
Při pohledu na lidi kolem jsem si uvědomila, že i přes všechny malichernosti, nad kterými se dennodenně čílím, jsem vlastně šťastný a spokojený člověk. A moje předsevzetí, které jsem si trochu netradičně po čtyřech měsících od začátku nového roku dala, by mělo obsáhnout všechny radosti všedního dne. Budu ráda, že mě z celodenního chození bolí nohy, protože to znamená, že ještě mohu chodit. Budu ráda za neustálé rady a napomínání svých rodičů i přátel, protože to znamená, že nějaké mám. Budu zbožňovat své ne vždy úhledné špíčky, protože znamenají, že mám dát co do úst. A v neposlední řadě se budu usmívat každé maličkosti, která mne čeká, protože s úsměvem jde všechno líp!
