7:45 – 10:30
Dnes do školy vypravila oba syny, desetiletého Františka a bezmála osmiletého Josefa, manželka, herečka Klára Pollertová-Trojanová. Předchozí večer totiž Ivan hrál a večerní představení ho čeká i dnes. Mohl si tedy trochu přispat. Ve vstávání se školáky se podle možnosti rodiče střídají. "Protože mám problémy se zády, po probuzení si každý den trochu zacvičím cviky, které je pomohou srovnat. Někdy je to i Thai-Chi, které ovládám z dob natáčení Medvídka. Šel jsem samozřejmě také na ranní procházku s naším drsnosrstým jezevčíkem Čendou," popisuje herec. Čenda je rarita, v červnu by se měl dožít devatenácti let! Tento na psa věru unikátní věk už si však na něm vybírá daň a péče o Čendu není vůbec jednoduchá.

Kdyby neměl v jedenáct hodin zkoušku v Dejvickém divadle, možná by si Ivan zaběhal v nedalekém Motolském lese. Košíře, ve kterých bydlí, si pochvaluje: "Je to kousek do centra i do přírody."

Teď však raději věnuje čas opakování textu nové role. "Učím se buď před zkouškou, nebo v noci. Naučil jsem se vystačit si se šesti hodinami spánku."

10:30 – 13:00
Do Dejvického divadla, kde je ve stálém angažmá, přijíždí o trochu dříve, aby se v kulisárně pocvičil ve hře na tereminvox, dodnes jediný nekontaktní hudební nástroj na světě. Možná jste viděli představení Dejvického divadla, kde Ivan Trojan ztvárnil rozporuplnou postavu Lva Sergejeviče Teremina, vynálezce, hudebníka a špióna, který tento nástroj vymyslel.

"Bolek Polívka mne pozval do své Manéže a budu tam předvádět právě hru na tereminvox. Funguje na principu rádiového vysílání, kdy se tělo hudebníka chová jako kondenzátor a tím, jak se přibližuje ke dvěma anténám, nástroj vyluzuje zvuky. A když jste šikovní a cvičíte, vznikají tóny. Dá se na to hrát i vážná hudba. Když nás pozval režisér Oleg Tabakov do Moskvy, přišla za námi po představení Teremina jedna virtuóska, která hru na tereminvox ovládá a s klavírním doprovodem zahrála několik skladeb. Chcete si to zkusit?" vyzývá mne. Na vlastní kůži se přesvědčuji, že dřevěná skříňka, ze které vyčuhuje jedna horizontální a jedna vertikální anténa, skutečně bez jakéhokoli doteku lidské ruky vydává zvuky. Jenže v mém případě odpovídají rčení "jako když tahá kočku za ocas", zatímco Ivan doslova preluduje. Česká hymna ani ústřední melodie Manéže pro něj nejsou problém.

Když se pocvičil, odchází na jeviště na zkoušku. Dejvické divadlo připravuje na polovinu května premiéru zajímavé hry známého britského dramatika Joe Penhalla Krajina se zbraní, která klade nelehké otázky související s děním v současném světě. Ivana Trojana uvidíme v roli agenta obhajujícího význam využití vynálezu zařízení pro efektivní vyhledávání například v boji proti terorismu.

Z velkého světa je krůček do naší české kotliny. "Jsem velmi rozčarovaný z toho, co se teď u nás děje. Svržení vlády považuji za nesmyslný, dokonce až nemorální krok a vím, že současná situace na naší politické scéně lidem vadí. Bolí to – vzpomínat na blížící se dvacáté výročí sametové revoluce v takovéto atmosféře, to je výsměch," vyznává se Ivan Trojan, když zkouška skončí, ze svých dnešních pocitů z dění na politické scéně. Na začátku své kariéry podepsal Několik vět, zklamání je tedy o to větší.

13:00 – 14:00
V zákulisí divadla si teď ale můžeme především chvíli popovídat o rolích, které ztvárnil na jevišti Realistického, Vinohradského a Dejvického divadla, na televizní obrazovce i filmovém plátně. A že jich bylo! Jeho zajímavý hlas a civilní projev známe i z rozhlasových her a dabingu. Dnes je jedním z nejoblíbenějších a nejobsazovanějších českých herců. Přitom první výraznou filmovou rolí se zapsal do povědomí filmových diváků až na přelomu tisíciletí jako věru nevšední Ondřej v Samotářích. To už si ho ale zároveň zamilovali i televizní diváci při sledování Četnických humoresek. Pak se s filmovými rolemi doslova roztrhl pytel. Za řadu z nich obdržel Českého lva nebo byl na ně nominován.

"Myslím, že bylo velké štěstí, když jsem dostal nabídku od Antonína Moskalyka na Četnické humoresky a zároveň si mne vybral i David Ondříček pro Samotáře. Obojí šlo do světa v jednu chvíli. Pokud bych se objevil jen v seriálu humoresek, tak by myslím víc hrozilo, že by mě filmaři dál opomíjeli nebo že by nabídky rolí byly podobné Bedřichovi Jarému, pohodovému človíčkovi se smyslem pro humor. Ondřej v Samotářích byla složitější postava, a tak se to nějak nastavilo, že dostávám nabídky na oba druhy rolí a také si tu rozmanitost hlídám."

Za všechny filmové role jmenujme alespoň mentálně postiženého Václava ze stejnojmenného filmu natočeného podle skutečného případu jedné z milostí, které udělil prezident Václav Havel, či příběh prostopášníka a cynika Fjodora Karamazova. A také Petronela z Anděla Páně, filmové pohádky, která zavítala do našich domovů o vánočním večeru.

"Petronel je trdlo, popleta s dobrou duší. Rád by dělal dobré skutky, ale moc se mu nedaří a za to 'platí' vlastní cestou k pokoře. V pohádce je to hezky řečené, že našel nebo napravil sám sebe. A kdo by neměl takovou postavu rád," říká představitel role trochu nepovedeného anděla.

Ivan Trojan se na každou roli pečlivě připravuje. Mentální dysfunkci Václava konzultoval s psycholožkou a je rád, že mu role pomohla pochopit svět handicapovaných. "Uvědomil jsem si, že je to pro jejich okolí velmi nesnadná úloha, že je to úděl na celý život. Před takovými lidmi skutečně smekám, prožívají si skutečná neštěstí."

14:00 – 18:00
Ivan Trojan se omlouvá, že se nám teď nemůže věnovat a odjíždí domů. Musí jednak vyvenčit Čendu a jednak připravit kluky na víkend na horách, kam odjíždějí s rodiči manželky Kláry. Snadno vycítíte, že rodina má pro tohoto umělce velký význam, své soukromí si chrání.

Mají synové také nakročeno k hereckému poslání? "Mladší Pepík je extrovertní typ, což je pro herectví možná jakoby bližší. Je společenský, a když někam přijde, společnost okamžitě ovládne. František je introvertnější, ale když dělali upoutávku na Anděla Páně v televizi jako čert a anděl, říkal mi režisér Jiří Strach, že podle jeho názoru právě spíš František bude herec. Ale já to neřeším, na to, aby se rozhodli, čím budou, je času dost," dodává Ivan Trojan. Sám se v mládí vrcholově věnoval basketbalu, proto také studoval sportovní gymnázium a chtěl pokračovat na FTVS. Ovšem nakonec těsně před maturitou místo sportovní náhle zvolil po vzoru otce kariéru hereckou a přihlásil se na pražskou DAMU. Ke sportu má samozřejmě stále hodně blízko.

"Sport je pro mě nejlepší relax. S basketbalem jsem se už rozloučil, ale máme fotbalový tým umělců, herců, režisérů, muzikantů, sportovních moderátorů. Chodíme si spolu zahrát každou neděli, jezdíme při nejrůznějších příležitostech do různých měst a vesnic a tam si pokaždé zahrajeme s místními fotbalisty." Výtěžek z těchto akcí jde na charitu. Pravidelně například jezdí do Krchleb na Domažlicku, kde vždycky koncem června Ivan Trojan slaví fotbalem svoje narozeniny. Letos nastoupí proti Krchlebákům řada známých osobností 27. června odpoledne.

Narozeniny má Ivan Trojan v den, kdy končí školní rok a také divadelní sezóna. Prázdniny tráví se svou rodinou a přáteli například na chalupě svých rodičů v Brdech.

18:00 – 01:30
Máme jedinečnou příležitost zúčastnit se ve Vinohradském divadle 261. reprízy Brouka v hlavě od Georgese Feydeaua. Dobrou chvíli předtím, než se zvedne opona, poznáváme díky našemu průvodci Ivanu Trojanovi zákulisí této přední české scény. Ivan nás provází kolem šaten našich známých hereckých osobností až na pódium, kde už je vše připraveno na blížící se představení.

Beznadějně vyprodané Vinohradské divadlo se každou minutu představení výborně bavilo a divákům tekly slzy smíchu po tvářích. Herci si své role opravdu užívali. Ivan Trojan exceluje v roli Emila, který díky své neschopnosti vyslovovat souhlásky, vyvolává obrovské salvy smíchu. Nikoho tedy nepřekvapí, že při závěrečné děkovačce celé hlediště povstalo a aplaudovalo ve stoje. "Brouk v hlavě se hraje přibližně dvakrát do měsíce. Ve Vinohradském divadle, kde jsem před lety působil, mi zůstala spousta kamarádů. Je to velký prostor, tu roli mám rád a těší mě, že se lidé baví."

Dobře vám radím, až vás někdo rozzlobí, zkuste si jako Emil alespoň v duchu říct "e – o – i – i – o," (v překladu: "Je to idiot!") a hned vám bude líp!

Po představení jede Ivan domů, ale jeho den ještě nekončí. Bude čekat, až se Čenda rozhodne pro poslední zdravotní vycházku, a přitom znovu otevře scénář Krajiny se zbraní. Divíte se, že se už těší na prázdniny?