Pak před Vámi náhle stane pubertální dcera, v náručí chundelaté nic a s prosíkem loudí: "Tati, mami, že si ho můžu nechat?" Jasně, že je to kotě... I Vám se ten uzlíček líbí a tak to nakonec, vrčíce poněkud, odkývnete. A může být, že kotěcí neštěstí je v té chvíli zpečetěno. Neboť pak přijde čas ještě jednoho dyndání. To, když prázdniny končí a rodina se chystá k odjezdu. Dospělí tu bitvu někdy prohrají a kotě jede do města s nimi.
Až potud by to bylo ještě dobré. Jenže teprve doma, když začne škola a jiné povinnosti, se zjistí, že kotě se musí nejen krmit, ale také že kaká a čůrá. A je ho s tím třeba učit chodit na bedýnku. Se speciálními granulemi. Ty pravidelně vyklízet a měnit. Dospívající kocourci začínají páchnout pižmem. Nutno jet na veterinu, kotě odčervit a později dát vykastrovat. To stojí peníze. Hospodyňky také těžko snáší kočičí chlupy na vyblýskaném nábytku, na sedacích soupravách či v polévce. Do afektu je přivádí kočičí zvyk brousit si drápy o kuchyňskou linku a o příčetnost přicházejí, když luxují zeminu z už šestého převrženého květináče. Ani pro kočku není náhlý život v uzavřeném bytě nejradostnější. Sice hodně spí, ale pohyb také potřebuje. Páníčkové nemají už čas si s ní hrát. Kočka je loví, čímž je "otravuje". Pak ji posedne amok a pět minut rotuje kolem obýváku jako kulový blesk. Záclony nezáclony.
A tak se čas naplní. "Ta kočka musí z domu," řekne někdo. A někdo jiný to udělá. Září je čas, kdy se u odpadových kontejnerů v městských ulicích setkávají starousedlí potkani se zcela novou generací koček. Jsou to "prázdninová" koťata, vyhozená na ulici. A bojující o holý život. Nedělejte to, neopouštějte je. Jaké by to bylo, kby někdo opustil Vás?
