Víno hory přenáší
Je dobře známo, že je pití vína v rozumné míře zdravé. Milovníci vína pak tvrdí, že se hodí ke každé příležitosti a může se pít v každé denní či noční době. Bílá a růžová vína jsou osvěžující, lehčí, proto je můžeme popíjet během dne. Když si skleničku dáte například místo koly k obědu, zbavíte se únavy, která po jídle může nastat, a napomůžete lepšímu trávení. Červená vína jsou výraznější, relaxační, dostanou nás do příjemného rozpoložení. A šumivá vína jsou prostě sexy – co jiného popíjet při romantické večeři za svitu svíček a dlouhých pohledů z očí do očí...

Láska na druhý pohled
Znalci tvrdí, že pokud někdo prohlašuje, že mu víno nechutná, nejspíš nenašel to správné. Chuť vína ovlivňuje kromě toho, jak ho podáváme, i mnoho dalších faktorů, nejen odrůda vinné révy, ze které se vyrábí, ale i podnebí, ve kterém vyrostlo, počasí, jaké v tom roce panovalo, a také to, jak je víno staré (i když ne vždy platí, že čím je víno starší, tím je lepší). V neposlední řadě o kvalitě vína mnohé napoví i cena. Od krabicového zázraky nečekejte.

Pokud se chcete přidat mezi ty, kteří ve víně našli lásku na celý život, sommeliéři (tedy nápojoví odborníci) radí začít s lahodnějšími nasládlejšími druhy z oblastí bohatých na sluníčko. Jsou to vína bohatá na cukry, působí výrazným dojmem, jsou voňavá, mazlivá.

Naše chutě se vyvíjejí, a tak se s největší pravděpodobností stane, že po čase nám tato harmonie mezi cukrem a kyselinkou zevšední a začneme zkoušet jiná vína, která jsou jemnější a my v nich můžeme objevovat nové a nové tóny. Chuťové pohárky hrají hlavní roli při posuzování kvality vína. Usrkněte ze sklenky trošku, převalujte na jazyku – čím déle vydrží příjemný pocit v ústěch, tím je víno kvalitnější.

Vzhled vína napoví
Víno v dobrém stavu by mělo být pěkně čiré, nezakalené, nezamlžené. V současné době se upouští od intenzivní filtrace vín, a tak se můžete především u červených setkat s tím, že je na dně láhve sedlinka. Tato usazenina není chuti na závadu, jen musíme být při nalévání opatrní a nerozlévat láhev až do dna. U bílých vín se zas na dně mohou vyskytovat bezbarvé krystalky, které tvoří neškodný vinný kámen. V mladých vínech se občas objevují nezávadné bublinky oxidu uhličitého. Pozor, bublinky má také jakékoli červené nebo bílé víno, které začíná kvasit. To ale doprovází neomylná octová pachuť.

Barva vína vypovídá o jeho stáří, původu, odrůdě, způsobu fermentace a zrání. Bílá vína s věkem přecházejí od takřka průsvitné žlutavé barvy, někdy se slabým zelenkavým nádechem, po sytě zlatavou a tmavší odstíny. U červených vín je to naopak. Tam, kde bílé víno věkem tmavne, červené ztrácí barvu tmavne, červené ztrácí barvu ve formě sedimentu.

Platí také, že v čím chladnějších podmínkách hrozny zrály, tím je výsledný nápoj bledší a naopak. Proto má řada červených vín tmavý, až inkoustový odstín.

A ta vůně!
Myslíte, že vás šálí smysly, když přivoníte ke sklence s vínem a ucítíte například maliny, černý rybíz, ale třeba také fialky, dokonce i zelenou papriku, posečenou trávu? Na tom není nic podivného, v hroznech jsou přece stejné sloučeniny jako v dalších rostlinách, které nás obklopují. A tak například právě ty zelené papriky "voní" často z cabernetu sauvignon. Jen málo vín skutečně nabízí vůni po čerstvě utržených hroznech. Jsou převážně vyrobená z muškátových odrůd.

Aromatické látky pocházejí jednak z hroznů dané odrůdy, ale vznikají také při výrobě. V bílých vínech, které prošly jablečno–mléčným kvašením, proto můžete rozpoznat dokonce vůni másla či smetany. Při zrání vysoce jakostního vína v láhvi se pak rozvinou další aromatické látky. V takových bílých vínech poté můžete objevit vůni medu, ale i toastů, pražených oříšků a u jemného starého ryzlinku i petroleje. V červených náznaky sušeného ovoce, potpourri, ale dokonce i závan stodoly, hub či zvěřiny. Tehdy začíná zkušený degustátor se svitem v očích hovořit o buketu vína. žádná z těchto zvláštních vůní by neměla převládat, ale jako součást buketu může vínu dodat na přitažlivosti.