Zákaznický magazín COOP
 Číslo 4/2008
*Vybráno z obsahu...
*Editorial
*Každá rada drahá
*Víno si žádá pohodu
*Rolky ze sýra Akawi
*Fantazii se meze
nekladou

*Září je ve znamení BIO
*COOP má nakročeno
stále výš

*Kaleidoskop zajímavostí
a aktualit

*Den s... Martinem
Kunou, ředitelem Ligy
na ochranu zvířat

*Recepty našich čtenářů
*Hrozny od řeky Douro
*Proč se tak jmenují?
Živohošť

*Slovenský koutek
*Rady pro nákup vysavače

*Základní informace

 Archivy
*Zákaznický magazín
*Magazínek COOP

 Den s...
 Martinem Kunou, výkonným ředitelem
 plzeňské organizace Ligy na ochranu
 zvířat
Cestou do psího útulku za městem rozhodně zabloudit nemůžete. Z dálky vás osloví hromadný štěkot, který oznamuje – jsme tady, daří se nám dobře, ale chceme být u vás doma!

Martin Kuna v kanceláři

7:30 – 10:00
Z domova se Martin do práce přepravuje tramvají a autobusem. "Mám blízko k ekologii, auto stále nepoužívám. A v hlavě mám všechny spoje, jak navazují." Úderem osmé se zastavil na poště, aby vyzvedl nějaké podklady pro paní účetní a v 8:15 už z konečné tramvaje směřoval autobusem za svými čtyřnohými kamarády.

Jako výkonný ředitel plzeňské organizace Ligy na ochranu zvířat je jakýmsi styčným důstojníkem mezi útulkem, který liga provozuje, a okolním světem. "Mým úkolem je dělat všechno pro to, abychom mohli opuštěným a týraným zvířatům čím dál víc pomáhat, přesvědčovat lidi, aby nebyli k jejich osudu lhostejní a zároveň aby měli zaměstnanci útulku a brigádníci lepší podmínky pro svou ne právě lehkou, ale smysluplnou práci."

štěně

Když ráno přijde, vyřídí všechny organizační věci a otevře počítač, aby zjistil, kolik psů tu právě je. V den mé návštěvy tady měli 75 nedobrovolných obyvatel, ale bývá jich tu i přes sto, což hodně převyšuje kapacitu zařízení.

"Útulek funguje šestnáctý rok, překročili jsme počet 10 000 psů, kteří naším zařízením prošli. To je obrovské číslo na Plzeň, která má kolem 160 tisíc obyvatel," zdůrazňuje Martin Kuna.

10:00 – 12:00
Otevírám sáček piškotů, který jsem si přinesla s sebou, a jdeme se podívat do karantény. Tam pobývají 21 dnů noví obyvatelé. Během včerejška tam přibyli dva pejskové, které přivezla městská policie, když zmateně pobíhali po ulicích, a je tedy naděje, že se podle čipu najde majitel anebo se sám ozve. Třetího našli ráno uvázaného u vchodu. Na co asi myslel nešťastný chlupáč, když ho jeho dvounožec opouštěl...

"V útulku se snažíme o psy co nejlépe pečovat, nestrádají hladem a mají teplé místo, kde se uložit, jsou pod dozorem veterinární lékařky, vlídné slovo ošetřovatelů jim také nechybí, ale při nejlepší vůli jim nemůžeme nahradit domov," potvrzuje Martin Kuna. Radost má ale z toho, že se zvyšuje procento psů, kteří se vracejí ke svým majitelům. "V prvních letech existence našeho zařízení to bylo 20 – 30%, v současnosti přes čtyřicet. Znamená to, že zdaleka ne všichni, kteří se u nás ocitnou, vyhodí jejich majitel na ulici." Stejně je však množství psů, kteří "páníčka" a jeho rodinu omrzeli, hodně vysoké, nemyslíte?

plzeňský útulek

Ošetřovatelé novou trojku pojmenovali Chichot, Green a Toxík. (Ročně je to na 700 náhradních jmen, která vymýšlejí.) Chichot věrný svému novému jménu je v pohodě a piškot si ochotně vezme. Toxík je smutný a malý jezevčík Green je pěkně naštvaný a zuřivě na nás štěká: žádným piškotem mě neuklidníte! Zato slepý, dobrácký rotvajler Dumka, který tu je už několik dní, je za piškot vděčný.

Odcházíme z karantény a procházíme kolem ostatních pečlivě udržovaných kotců a výběhů, které obývají pejsci nejrůznějších plemen, směsí a velikostí. Většina krátkou dobu, ale někteří i léta. Martin zamíří k Bastymu, aby s ním jako každý den prohodil pár vět. Copak o takového krásného černého psa s bílými skvrnami nikdo neprojevil zájem? "Je to temperamentní, dominantní kříženec staforda, proto by potřeboval páníčka – zkušeného kynologa, který by ho dokázal převychovat, a zatím se bohužel žádný takový nenašel."

Martin Kuna

12:00 – 14:00
Martin zkontroluje, jak jeden z brigádníků David posekal trávu ve výběhu (velmi dobře) a brigádnici Monice ukáže, jak natírat sloupky plotu. Jdeme se ještě podívat s údržbářem na kotec, který bude opravovat. A vracíme se do kanceláře, kde ředitel s vedoucí provozu Bohumilou Zíkovou probere všechny novinky a potřebné věci k řešení. Zazvoní telefon, který jak se ukáže, dává naději onomu rozezlenému jezevčíčkovi na brzký konec jeho pobytu v útulku. "Díky známce, kterou měl na krku, jsem zjistila přes městský úřad v nedaleké Třemošné majitele. Je teď v cizině, ale budou ho kontaktovat, pejsek zřejmě utekl někomu, kdo ho měl zatím na starost," raduje se vedoucí.

Ředitel útulku kontroluje došlé maily. Je mezi nimi mail z centra Ligy na ochranu zvířat, který se věnuje nedávno přijaté novele zákona, která výrazně postihuje ty, kteří týrají zvířata. Martin Kuna je vděčný za to, že naším parlamentem napodruhé prošla. Je rád za to, že pokuta půl milionu korun hrozí tomu, kdo týrá nebo utýrá zvíře a že pokuty až 200 tisíc korun si mohou vysloužit lidé, kteří budou propagovat týrání zvířat.

Vypráví mi příběh se šťastným koncem, u kterého asistoval. "Chodili spolu dva mladí lidé, bydleli v chatce v zahradní kolonii a pořídili si spolu psa křížence staforda a boxera. Rozešli se však a pes zůstal u dívky, která mu, než odešla, svázala tlapky a nechala ho položeného, aby jí neutekl. Dozvěděla se to policie, řešila to Státní veterinární správa, byl jsem u toho i já, a i když byl případ klasifikovaný jen jako přestupek a pes nebyl odebrán, nakonec to dopadlo dobře, psa si vzal bývalý partner." Všechny příběhy, o kterých se Liga na ochranu zvířat dozví, však dobrý konec mít nemusí. "Naše organizace nemá kompetence majiteli týraného psa odebrat, to mají jen příslušné orgány veřejné správy. Někdy se dá s těmi lidmi domluvit a oni nám psa předají, než by měli mít od místních úřadů sankce," informuje Martin ještě o té lepší variantě.

Martin Kuna

14:00 – 16:00
Zazvoní telefon a mladá paní se ptá, co má udělat, když má zájem o pejska z útulku pro svého desetiletého synka. Martin ji pozve na návštěvu. "My s každým zájemcem vedeme důkladný rozhovor. Důležité jsou pro nás zkušenosti se psy, možnosti, které může novému členu své domácnosti nabídnout. Je rozdíl, jestli budoucí majitel bydlí v paneláku a chodí celý den do práce, má domek se zahradou nebo se eventuálně chce věnovat některému ze sportů se psy. Takže podle mnoha kritérií hledáme společnou řeč a toho nejvhodnějšího pejska ke každému zájemci. Pak jdou spolu na seznamovací procházku. A pokud má s sebou vodítko, obojek a náhubek, může se stát, že se už při té první návštěvě tak spřátelí, že domů odcházejí spolu. Ve výjimečných případech odchází zájemce s nepořízenou anebo se nám za čas pejsek vrátí zpátky."

Přicházejí dva z členů ligy vyvenčit psy z útulku. Každý psa mít doma nemůže a přitom je má rád, a tak řada lidí využívá této možnosti. Udělají dobře psům i sobě.

Martin Kuna s asistentkou

16:00 – 18:00
Jdeme se podívat přes les na místo, kde bude, když všechno dobře dopadne, konečně stát nový útulek. Ten dosavadní je od svého založení prozatímní (už 16 let), a i když jeho provozovatelé dělali, co mohli, aby chlupáčům zabezpečili moderní a bezpečné prostředí, prostě nevyhovuje. Cca 25 minut chůze od stávajícího zařízení jsme narazili na první barevný kůl. "Takže se opravdu něco začalo dít, vymezují se plochy, kde budou kotce, kde výběhy, kde kanceláře a místnosti ošetřovatelů," raduje se Martin a ukazuje barevné kůly v trávě, popisuje plány a já si představuji, jak to bude pěkné, až se vyhlásí hotovo! Tady se bude psům určitě dobře dařit.

Loučíme se. Martina ještě čeká jednání s jedním sponzorem. Na běžný provoz dává peníze město, ale bez sponzorů a dárců by se útulek neobešel. Večer bude jeho výkonný ředitel dolaďovat přihlášku do projektu, který by měl přinést tolik potřebné peníze na ještě účinnější osvětu v kultivaci chování lidí ke zvířatům. Jedno z našich hesel je – když někdo dnes ubližuje zvířatům, pro koho bude nebezpečný zítra... Než se rozejdeme, ještě mi Martin Kuna zdůrazňuje, jak je rád za práci v neziskové sféře, která má smysl. A zopakuje, že velký dík za dobrý chod útulku patří jeho pracovníkům a dobrovolníkům, kteří psy milují.

A já jedu za naší rezavou psinou Rézinkou, která nedočkavě čeká na naši každodenní pořádnou podvečerní procházku. Odcházím ale s pocitem, že kdyby se náhodou hrou osudu v útulku octla, bylo by o ni do doby, než podle čipu zjistí, kde má svůj domov, vzorně postaráno.

Jana Kořínková

© 2001 – 2008 COOP Centrum družstvo
Realizace DELEX s. r. o.

Zákaznický magazín 4/2008

 Starší vydání
Zákaznický magazín 3/2008
3/2008

Zákaznický magazín 2/2008
2/2008