Zákaznický magazín COOP
 Číslo 5/2008
*Vybráno z obsahu...
*Editorial
*Každá rada drahá
*Kakao, nápoj bohů
*I pejskové a kočičky
slaví vánoce

*Ryba umí příjemně
překvapit

*Den s... Otakarem
Zámečníkem, pražským
orlojníkem

*Hledáme Tvář COOP
Tuty a COOP Tip 2008

*Recepty našich čtenářů
*Proč se tak jmenují?
Vítějeves

*Slovenský koutek
*Parní hrnce a trouby:
opomíjení pomocníci


*Základní informace

 Archivy
*Zákaznický magazín
*Magazínek COOP

 Den s...
 Otakarem Zámečníkem, pražským
 orlojníkem
Ze všech hodinových strojů na světě, které pohánějí orloj po celý rok, je ten Mikulášův z Kadaně nejstarší. Však se také o něj jeho orlojník vzorně stará!

Otakar Zámečník

8:30 – 9:00
Na Staroměstském náměstí je v této době poměrný klid, i turisty bys snadno spočítal. Koneckonců každodenní pravidelné představení v celou začíná až za půl hodiny. Vcházíme malými kovovými dvířky pod Mánesovým kalendářem, vyšplháme se po strmých schodech do prostoru, kde trůní bez dvou let 600 let starý skvost. Přitom jeho hřídele a ozubená kola vypadají jako nová. "Víc než 3/4 dílů jsou původní kované originály z roku 1410," potvrzuje Otakar Zámečník. "Ve světě je sice ještě pár starších strojů, ale většinou neběhají. A pokud ano, tak jen při výjimečných příležitostech, aby se neopotřebovaly," vysvětluje dál.

Navíc ten pražský orloj je v mnohém unikátní, ukazuje to, co jiné neumí. "Ukazuje například, kolik je hodin nejen středoevropského, staročeského, ale i babylonského a hvězdného času. Můžeme zjistit, v jakém znamení hvězdné oblohy se zrovna nachází slunce, v kolik hodin dnes vyjde i zapadne, které hvězdné znamení právě vychází nebo kulminuje. Dozvíme se, jaká je roční doba, jak je daleko do zimního či letního slunovratu nebo rovnodennosti. Vyosení ručiček, které se ohýbají před zvířetník, umožňuje, že Měsíc i Slunce celoročně stoupají a klesají po obzoru stejně jako na skutečné obloze."

pražský orloj

Orlojník sem chodí prakticky den co den, aby zkontroloval, zda je všechno v pořádku. A dnes, protože je pátek, celý stroj i svaté muže opráší, promaže ložiska a srovná čas.

Nejdříve otevírá malá dvířka a vychází ven na malou plošinku nad zvířetníkem. Vyjímá měsíční ručičku a promazává, co je potřeba. "Měsíček je dutý, uvnitř má zařízení se závažíčkem, které ho nutí, aby se otáčel kolem své osy. Půlka je černá a půlka stříbrná a měsíček fázuje, stejně, jak to vidíte na nebi. Je to jediný orloj na světě, který to umí. Mechanismus v té kouli je však velmi jemný, musí se promazávat."

Otakar Zámečník se vrací zpátky do věže. Právě včas – chvilku před devátou zhoustne chumel turistů pod orlojem, Smrt tahá za umíráček, jímž naznačuje, že tato hodina může být poslední pro kohokoliv z nás, 12 apoštolů se producíruje v okénkách, a když zakokrhá kohout, věžní hodiny odbijí celou. Ti, co jedinečnému představení přihlížejí, mluví všemi možnými jazyky, ale jejich "oh", "ach" a "bravo!" slovník nepotřebují.

Otakar Zámečník

9:00 – 11:00
Otakar Zámečník pokračuje v pátečním gruntování. Vyleze po žebříku k apoštolům, bere do ruky mop a opráší je, přitom si s nimi povídá. "Nedivte se, jsem tu většinou sám, tak k nim mluvím ... natoč tu hlavu, ať tě pořádně otřu ... mám je rád všechny, jsou takoví hezcí, naducaní, veselí. Ti původní, kteří tu byli do požáru orloje v roce 1945, byli, jak ukazují staré fotografie, přísní a hubení. Tihle nezapřou, že jejich tvůrce, řezbář Votěch Sucharda, byl loutkář."

Promaže, co je potřeba, a zase sleze o patro níž, prohlídne všechny dráty, které spojují venkovní figury, zda nejsou poškozené, promaže a vyčistí hodinový stroj. "Musím tu také trochu zamést," vysvětluje, co ho čeká dál. Jednou za měsíc tu dokonce se svým pomocníkem, kterého zaučuje, vysaje prach a setře podlahu. Končí u Mánesova číselníku, kde opět čistí a maže, co je potřeba.

Otakar Zámečník

Otakar Zámečník se o staroměstský orloj vzorně stará a on se mu odvděčuje tím, že šlape jako hodinky. Jen zjara, když se z velkých mrazů prudce oteplí, začne trochu dělat neplechu. Železné součásti soustrojí žijí, roztahují se a smršťují. To je tu pak orlojník od rána do půlnoci, hledá, kde to drhne, nahýbá součásti o zlomky milimetrů na jednu stranu, čeká, co to udělá, a když tento zásah nepomůže, zkusí to na druhou.

Je na ten historický zázrak velmi pyšný. "Pokud se ti, co přijdou po mně, budou o orloj poctivě starat, pak bude jistě sloužit dalších šest století," tvrdí.

11:45 – 14:00
Pravda, působí to trochu zvláštně, když uvnitř Staroměstské věže zazvoní mobilní telefon. "Dobře, jedu tam," odpovídá otakar Zámečník na hlas v telefonu a to znamená, že se odtud přesuneme do dílny podniku, který ho zaměstnává. "Musím zařídit dodávku nových motorů pro jedny hodiny, které opravujeme," vysvětluje. "Orloj samotný by mne samozřejmě neuživil, dělám vedoucího výroby, sháním zakázky, materiál, připravuji rozpočty a ještě s dalšími třemi kluky na zakázkách dělám."

Otakar Zámečník

Scházíme dolů, proplétáme se mezi turisty, obcházíme ženicha, nevěstu a svatebčany, kteří budou mít z tohoto posvátného místa památnou fotografii. A jedeme do Holešovic.

"Ne, já nejsem hodinář," směje se orlojník. "Jsem vyučený nástrojař a hledal jsem zajímavou práci. Před pětadvaceti lety, to mi bylo skoro čtyřicet, jsem našel Josefa Valáška, který se tenkrát staral o orloj, ale také o věžní hodiny v celé republice. Nejdřív jsem ho musel přesvědčit, že umím soustružit, pilovat, svářet, kovat, jezdili jsme po montážích a po pěti letech mne s sebou vzal na orloj, postupně mne zaučil, a když odešel do důchodu, udělal ze mne svého nástupce." Sám si teď také svého nástupce vychovává.

V Praze mají ve čtyřech na starosti na 80 věžních hodin a další na mnoha místech republiky, jezdili i do Německa, Rakouska, dokonce až do Uzbekistánu. Copak jednotlivé díly hodin vyrobit, ale ona není vůbec žádná legrace je pak také na věž vynést a umístit!

Otakar Zámečník

"Když opravujeme hodiny na věži katedrály svatého Víta, musíme vyšlapat 360 schodů nahoru, 360 dolů a nejdete s prázdnou, připočtěte si 25–30 kilo, to se člověk v mém věku po těch schodech už zadýchá. Když dáváte nahoru číselníky, visíte na laně. Teď budeme dávat čtyři do Kolína, mají 2,5 metru v průměru..." Včera frézoval kola pro hodiny v pražské zoo. Ty prý jsou malé, v průměru jen metr padesát.

15:00 – 16:00
Vracíme se ještě jednou ke Staroměstské radnici. Jen abyste věděli, tak nahoře na její věži jsou číselníky o průměru 3,20 metru. Zdola se to nezdá, viďte? Pod dvířky vedoucími do věže je zastrčený lístek. Orlojník je z informace, kterou na něm našel, očividně spokojený. "Spolupracuji s astronomem Zbyňkem Šímou, on mi dává na počítači vypočítané polohy Měsíce, Slunce, takže já sám si mohu zkontrolovat, zda jsou na orloji ve správném postavení. A když jde okolo, zastaví se, podívá se, jestli je to v pořádku. – OK, pozdrav, Šíma – to mi vždycky udělá radost."

pražský orloj

Otakar Zámečník nám teď ukazuje chronometr zhotovený ve druhé polovině 19. století Romualdem Božkem, synem slavného vynálezce Josefa Božka, který od té doby celý stroj řídí. I jeho ložiska musí orlojník pravidelně vyjmout, vyčistit, vložit zpět. "Otáčením tímto šroubem dávám nahoru nebo spouštím dolů kyvadlo, ve kterém je 56 kilo rtuti. Záleží hodně na počasí. Tak jak vzlíná sloupec rtuti v kyvadle, podobně jako v teploměru, mění se délka dráhy kyvadla a zkracuje nebo zrychluje se chod stroje." I s chronometrem si pán orloje dobře rozumí, hodinový stroj se zpožďuje cca o půl minuty za týden. Ve světě mají podobně staré stroje toleranci plus minus patnáct minut za den!

Ještě se dozvíme, jakou katastrofu zažil orloj i jeho hodiny při požáru v roce 1945, kdy Staroměstskou radnici zasáhl německý dělostřelecký granát, a jak jeho trosky z popela vyhrabali bratři Vesečtí a spolu se svým učedníkem Josefem Valáškem jej bez jediného plánu či výkresu zas dali dohromady.

"Lidi by si měli uvědomit, co nás přežívá," podotýká otakar Zámečník. "Ne sváry, ale to, co tu zanecháme svým potomkům, stejně jako naši předci zanechali nám. Ten orloj byl 3× nebo 4× za šest století své existence téměř na smrt, ale vždycky se našel někdo, kdo ho dal dohromady. Já bych do nového roku všem přál, aby si uvědomili skutečné hodnoty a přestali se honit za pomíjivými cíli," uzavírá.

Jana Kořínková

© 2001 – 2008 COOP Centrum družstvo
Realizace DELEX s. r. o.

Zákaznický magazín 5/2008

 Starší vydání
Zákaznický magazín 4/2008
4/2008

Zákaznický magazín 3/2008
3/2008