Původně jste vystudovala hotelovou školu, ale hned jste se začala věnovat zpěvu. Nelákalo by vás někdy v budoucnu, po vzoru jiných celebrit, podnikání v tomto oboru?
Vlastně by mě to docela i lákalo, ale nicméně si myslím, že pokud to přijde, tak to ale hned tak nebude.

Na hodiny zpěvu jste docházela ke známému profesoru Eduardu Klezlovi. Jak jste jej hodnotila, když se neděli co neděli objevoval v porotě SuperStar?
K panu profesoru Eduardu Klezlovi docházím stále. Řekla bych, že při hodnocení v soutěži měl daleko mírnější nároky, než s jakými jsem se z jeho strany na našich hodinách setkávala já.

Jaký je ve skutečnosti?
Jaký je pan profesor ve skutečnosti? Eduard Klezla je příjemný a milý společník, dobrý rádce a vynikající pedagog.

V muzikálových začátcích jste si zahrála v muzikálu Drákula. Jak na něj vzpomínáte?
Na muzikál Drákula dnes vzpomínám nesmírně ráda, protože pro mě byl naprosto výbornou zkušeností a báječnou školou života.

Hrála jste také v jeho dvou slovenských uvedeních. Lišila se od toho českého něčím zásadním?
Nijak zásadně nebo fatálně se nelišila, to tedy určitě ne. Lišila se snad jen tím, že mi ve slovenské verzi na rozdíl od té české přibyli noví kolegové, ze kterých se mnohdy stali i kamarádi a se kterými se potkávám velmi ráda až dodnes. Nejlepším příkladem za všechny – Marian Vojtko.

Jaké je ve srovnání s českým slovenské publikum?
Slovenské publikum se od českého zásadně liší v jednom hlavním ohledu. Tím je skutečnost, že Slováci jsou ve srovnání s Čechy mnohem temperamentnější. Z toho potom vyplývá, že i jejich reakce jsou tudíž větší a spontánnější.

Vaší nejvýraznější rolí byla Kleopatra ve stejnojmenném muzikálu. Čím vás role oslovila?
Upoutala mne, dá se říct, celou svou osobností. Kleopatra, pokud tedy mohu soudit alespoň podle všech dostupných informací, byla ženou plnou prudkých rozporů, velkých citů, neskrývaných emocí. Byla obrovskou bojovnicí. Zkrátka – Kleopatra byla velice silná osobnost s velmi pohnutým osudem. A tahle kombinace mě od začátku fascinovala, fascinuje stále a myslím, že fascinovat nepřestane.

Dělila jste se o ni v alternaci s dalšími třemi kolegyněmi. Existovala mezi vámi rivalita?
Takovou tu všeobecně známou a jednoznačně vnímanou rivalitu, o které se píše v románech jako o souboru různých naschválů a intrik, tak takovou rivalitu jsem sice zažila, ovšem nikdy ne v muzikálu Kleopatra v jeho pražském uvedení. Tam se v týmu muzikálu sešla parta samých výborných lidí. Radka, Bára a Ilča jsou všechny natolik silnými osobnostmi a výbornými zpěvačkami, že tohle skutečně žádná z nás neměla a ani nemá zapotřebí. Takže zaplať pánbůh, mezi námi čtyřmi Kleopatrami jsem se s takovouhle rivalitou nesetkala.

Nicméně pro DVD záznam z představení jste byla vybrána právě vy...
Proč jsem byla vybrána? To by byla spíš otázka na tělo producentů než na mě. Nicméně vás musím ubezpečit, že zpívat sedmnáct hodin v kuse bez přestávky není až taková výhra. Těch sedmnáct hodin je doba, kterou jsem na natáčení DVD muzikálu Kleopatra strávila... Nevím, můžu se jen domnívat, ale možná mě pro ztvárnění Kleopatry na DVD vybrali třeba díky nominaci na Thálii. Ale jak říkám, netuším. Celé to natáčení bylo, musím přiznat, opravdu náročné, ale ve výsledku nakonec vlastně hrozně fajn.

Kleopatra nebyla první spoluprací s Michalem Davidem, stál u zrodu vašich prvních alb. Jak se pracuje s diskotékovým králem?
To máte pravdu, potkali jsme se už v začátcích mé profesionální dráhy. Musím říct, že se mi pracuje s Michalem naprosto výborně a bez problémů. Je to jasné – jinak bych s ním přece nedělala. Navíc se mi hudba, kterou už řadu let dělá po svém a velice dobře, velmi líbí a v neposlední řadě ho mám také ráda jako člověka.

Zahrála jste si ve filmech Princezna ze mlejna 2 či Kameňák. Ačkoliv to byly malé role – užila jste si je?
To víte, že ano! Já jsem si ty všechny role, ať už Kameňák nebo filmy režiséra Zdeňka Trošky, užívala nesmírně. Natáčení filmů mě moc a moc baví...

Lákalo by vás stříbrné plátno i do budoucna?
Určitě! To ráda přiznávám. A taky se přiznám, že doufám, že ještě někdy dostanu prostor. A už předem se na to moc těším.

Vaším nejnovějším albovým titulem je Zůstávám dál. S odstupem nějakého času – jak se povedlo?
Já sama za sebe s čistým svědomím říkám, že z té desky mám velmi dobrý pocit i po dvou letech, které uplynuly od jejího vzniku. Ale v tomhle ohledu to hodnocení nezáleží ani tak na mně, ale v první řadě na posluchačích. Doufám, že z ní mají stejný nebo podobný pocit jako já.

Je na něm i píseň Mona Absolona z pera zpěvačky Alice Springs. Jak ke spolupráci došlo?
K tomu došlo naprosto náhodně. S Alicí jsme se potkaly na vystoupení v Českých Budějovicích a já jsem se jí prostě jen zeptala, jestli by mi něco nenapsala, a ona řekla, že jo. A fakt napsala. Tu píseň Mona Absolona mám moc ráda, i když musím říct, že s názvem jsem měla ze začátku problém.

Není brzo ptát se, zda už přemýšlíte o dalším?
Momentálně o dalším možném albu opravdu jen přemýšlím. Uvidíme, jak to s ním bude vypadat. Dost možná zkusím nejdřív nasadit samostatný singl a teprve pak desku. Teď si zatím bohatě užívám divadelních představení Tři mušketýři, Noc na Karlštejně a Den na zkoušku.