S Velikonocemi a jarem přichází do našeho života nová činorodost. Rozhlížíme se po parcelách, zahradách a zahrádkách i po tom, co na nich máme postaveno. Je čas oprav, úprav, rekonstrukcí i novostaveb, předělávek a dodělávek. O Velikonocích zahajuje nový stavební rok. V mnohých rodinách se tak barvení velikonočních vajíček a pečení velikonočních beránků i bochánků prolíná se skládáním stavebního materiálu, s mícháním malty nebo betonu.
Zájmy generací jsou samozřejmě odlišné. Dospělí jsou praktičtí, děti zase dají víc na atmosféru. Zatímco vánoční radosti prožíváme všichni, o Velikonocích to už zase "zbývá" spíš jen na "ty děti". Snad proto, že všude kolem je spousta práce a my zase nevíme, kam dřív skočit? Asi ano. Přesto i velikonoční zážitky z dětství patří k těm, které v člověku zůstávají po celý život. Už pro předjarní vůni ve vzduchu, ale i pro tajemné bytí–nebytí velikonočního zajíčka. Ten se jednou ukázal být pěkně potměšilý...
Hoch a děvče sbírali velikonoční pomlázku. Hledali vajíčka, jež před nimi ukrýval veselý zajíček. Děvče nalezené vajíčko podalo vždy bratrovi, aby je uložil do nůšky, kterou mělo na zádech. Počítalo přitom, a když bylo asi na patnácti vajíčkách, chtělo se potěšit pohledem na to množství. Vysoukalo se z popruhů... a přišlo obrovské zklamání. V nůšce se kolébala pouhá tři vajíčka. Vypečený bratříček podaná vejce strkal do kapsy a pak je před dívkou ukryl. Nastal pláč, vysvětlování, a ačkoliv nakonec vše dobře dopadlo, děvče od té doby ví, že nesmí být slepě důvěřivé.
Možná to není zrovna dobrý příklad velikonoční atmosféry, ale protože je "ze života", tak vlastně je.
Přejeme Vám, aby Vaše Velikonoce byly plné radosti, lásky, elánu a hlavně pohody.
