Zákaznický magazín COOP
 Číslo 1/2008
*Vybráno z obsahu...
*Úvodník
*Každá rada drahá
*Zajištění bezpečnosti
potravin

*Neziderské jezero
*Hemofilie, nemoc nejen
králů a císařů

*Velké jarní zvonění
*Kaleidoskop zajímavostí
a aktualit

*1. společenský ples
COOP Centra se vydařil

*Soutěž s COOP Super
cenou pokračuje i v roce
2008

*Recepty našich čtenářů
*Proč se tak jmenují?
Krchleby

*Den s... monsignorem
Františkem Radkovským

*Skončila doba plýtvání
*Rizika kontaminace
potravin

*Krásný úsměv otevírá
dveře

*Slovenský koutek

*Základní informace

 Archivy
*Zákaznický magazín
*Magazínek COOP

 Den s...
 monsignorem Františkem Radkovským,
 biskupem plzeňským
Věřící katolíci na západě Čech, kteří se zúčastňují bohoslužeb a života své církve, k němu mají velmi blízko. Stejně jako on k nim. Sympatického, šedovlasého, štíhlého muže však znají mnozí další obyvatelé v Plzeňském a Karlovarském kraji, které jsou součástí plzeňské diecéze, zúčastňuje se většiny významných akcí. Víme ale, jak vypadá jeden jeho den?

František Radkovský

6:30
Přicházím do kláštera františkánů v Plzni. "V této nejstarší církevní stavbě v Plzni už řád františkánů nepůsobí, ale církvi slouží dál. Jednak farnosti svatého Bartoloměje, která tu má své kanceláře, je tu diecézní muzeum a rovněž tu bydlím já a komunita čtyř Milosrdných sester řádu svatého Kříže," vysvětluje František Radkovský a vede mne do malé, bělostně zářící kaple, kde se zúčastním každodenní ranní mše svaté.

7:30
Přecházíme společně do bytového traktu kláštera, který už částečně prošel v minulých letech náročnou rekonstrukcí a modernizací. "Já tady mám dva malé pokoje (ložnici a pracovnu), sestry každá svůj pokoj," uvádí mne biskup a vcházíme do krásné místnosti zařízené dobovým nábytkem, k němuž přiléhá moderní kuchyň. Tady se společně scházejí při nejrůznějších příležitostech. Sestry k snídani napekly i všelijaké dobroty a já si říkám, že musím poprosit o recept na výborný bochánek.

8:30
Sestry se loučí a odcházejí za svými povinnostmi. A my si naléváme další šálek čaje a povídáme si o životní cestě Františka Radkovského. "Pocházím z Třeště, z Vysočiny," říká biskup plzeňský s úsměvem. "Pán Bůh má občas smysl pro dobrodružství. Já jsem jako chlapec chtěl být knězem, ale v dospívání mne zaujala jaderná fyzika. Ke studiu jsem však neměl kádrové předpoklady, proto jsem vystudoval matematickou statistiku na pražské Matematicko-fyzikální fakultě UK. Po dvou letech vojny a dvou letech praxe v oboru jsem se však definitivně rozhodl, že bych chtěl knězem být. Za pomoci pana kardinála Tomáška jsem se do semináře v Litoměřicích v roce 1966 dostal a v roce 1970 jsem byl vysvěcen."

9:00
Pana biskupa dnes čeká setkání s "křesťanským dorostem" v Boru u Tachova. "Bude to setkání ministrantů z celé diecéze, což je velice důležitá akce. Právě z těchto chlapců a děvčat se totiž rekrutují budoucí kněží, řeholníci a řeholnice." Vybírá ze skříně ve svém pokoji příslušné liturgické oblečení, které si pro tak slavnostní příležitost oblékne. A seznamuje mne také s dalšími znaky, které k jeho funkci patří, například berlou. V jedné zásuvce se pak objeví nářadí, poněkud nečekaně elektrická vrtačka. "Vždyť já pocházím z truhlářské rodiny, jako dítě jsem byl samý šrám a tříska, stavěl jsem si lodě, letadla, k technice mám prostě blízko. A když je potřeba, sestavím například nový stůl jako nedávno."

9:30
Biskup bere do ruky svůj malý kapesní počítač, se kterým se neustále radí a zapisuje do něj informace, které vyplynou z telefonického hovoru. V PDA má nahranou i bibli a řadu dalších pro něj významných textů, třeba papežovu encykliku či liturgii hodin, breviář, což jsou modlitby pro celý den. Svůj notebook s rozepsaným článkem tentokrát nechává na pracovním stole. Vezme velkou tašku s oblekem a jdeme na biskupství, které je na plzeňském náměstí.

10:00
Uvnitř katedrály svatého Bartoloměje, kam míří naše další kroky, na sebe necháváme působit nádhernou, sedm století starou stavbu. Chrám má nedávno upravený presbytář a na něm jsou v bronzových páscích vyryté nápisy jako vzkaz budoucím pokolením. Dva z nich informují o tom, že 31. 5. 1993 papež Jan Pavel II. zřídil novou plzeňskou diecézi a prvním biskupem jmenoval Františka Radkovského. "Katedrála je pro mne velmi důležité místo, jsem s ní svázán až do doby, kdy půjdu do důchodu nebo umřu," říká biskup. Je pro něj krásná v každé době, ale nejsilnější pocity zažívá o Velikonocích. "Po západu slunce na Bílou sobotu začíná posvátná noc, která se vztahuje k zmrtvýchvstání Páně, bohoslužba Velikonoční vigilie (nočního bdění). Všichni vyjdou z katedrály, ta potemní a lidé se shromáždí před portálem. Tam je zapálen oheň, požehnán a zapálen paškál, velká velikonoční svíce jako symbol vzkříšeného Krista. Věřící si od ní rozsvítí svoje svíce a vedeni jáhnem (popř. knězem), který nese paškál, potmě vstupují do kostela, který se postupně rozsvěcí," popisuje plzeňský biskup.

10:30
Vyjíždíme do Boru. František Radkovský v autě se svým sekretářem dolaďuje program. "Ne, Luka Arzenton není Čech," odpovídá na mou otázku, "pochází ze severní Itálie, je členem sdružení křesťanů Koinoia Jan Křitel, žije tady přes deset let, proto umí tak dobře česky. Skládá písně italsky, ale také česky." Biskup sám je také zdatný hudebník. "Jako dítě jsem hrál na klavír, v semináři jsem zjistil, jak důležitá je kytara, dává lidi dohromady," popisuje.

František Radkovský

11:00
Zvony krásného borského barokního kostela dodaleka ohlašují, že začíná mše svatá. Z kostelní lavice sleduji, jak za zvuku lesních rohů a varhan prochází od vchodu k oltáři liturgický průvod, který tvoří malí i větší ministranti z celé diecéze, kněží, jáhni. Uzavírá ho biskup, asistenti, nesoucí mitru, berlu a misál a na úplný závěr ceremoniář, který to má všechno na starosti. Ministranti kromě těch, kteří budou napomáhat kněžím během bohoslužby, usedají do předních lavic. Biskup slouží mši.

12:30
V nedaleké jídelně se podává oběd. Stojíme s Františkem Radkovským až na samém konci fronty na guláš a knedlíky. Pan biskup srdečně rozpráví jak s malými i většími ministranty z celého regionu, tak knězi, kteří je doprovázejí. Prvňáčci Matěj a Jakub, dvojčata, chodí ministrovat do domažlického klášterního kostela. Baví je to moc, jednoho "konvičky", druhého "zvonky," jak se svěřují. Další kluci vyprávějí, co je při ministrování potkalo. "Mně při Božím těle upadl zvonek... a já jsem si přišlápl sukni a všechno mi spadlo na zem." Také monsignor se jim svěřuje, co se jemu a dalším před lety, kdy také ministroval, přihodilo - smějí se všichni.

František Radkovský (* 3. říjen 1939)
František Radkovský vystudoval MFF UK v Praze, obor matematická statistika, vykonal základní vojenskou službu na Slovensku (1962 – 1964) a poté pracoval nejdříve jako statistik ve Státním výzkumném ústavu pro výzkum automatizace sklářského průmyslu a posléze v Pedagogickém ústavu ČSAV, kde se zabýval pedagogickými a psychologickými testy při modernizaci výuky matematiky.

V roce 1966 začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen v roce 1970. Působil jako kněz v Mariánských Lázních a později Františkových Lázních. V roce 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem aggarským a pomocným biskupem pražským, v r. 1993 byl jmenován prvním biskupem plzeňským.

13:30
Nasedáme do auta a míříme dál. A mně to nedá, abych se nezeptala, protože jsem viděla, jak vřelý má František Radkovský vztah k dětem, zda někdy nezalituje, že nemá vlastní. "Ale já vlastně děti měl a ne dvě, tři, ale třicet i víc," usmívá se. "V době, kdy jsem dva roky zastával místo kaplana v Mariánských Lázních a poté 18 let jako farář ve Františkových Lázních, jsem měl kolem sebe spoustu dětí, které jsem mohl ovlivňovat a formovat." Dodnes je velký příznivec skautingu, byl opět zvolen za duchovního rádce kmene dospělých Junáka.

14:30
Přijeli jsme do Křivců, malé vesničky na severním Plzeňsku, kde na kopci stojí kostel svatého Martina. Před ním se vítáme s manželi Bokovými, kteří si kousek od něj před pár lety koupili chalupu. Protože jim přišlo líto zchátralé stavby, založili občanské sdružení Martinus a postupně se společnými silami pustili do opravy.

16:00
Vracíme se do Plzně celí vyfoukaní, počasí nám v Křivcích zrovna nepřálo a v kostele byla rovněž zima. František Radkovský má ale důvod k radosti. "V naší diecézi máme na 500 kostelů, z nich je v perfektním stavu pouhých 60 a na druhé straně až 150 kostelů je v havarijním stavu. Na jejich opravu církev nemá dost peněz. Proto jsem velmi šťastný, že se najdou lidé, kteří pomáhají zachovat naše kulturní dědictví."

17:00
Přijíždíme do biskupova domova, plzeňského kláštera františkánů. Sestra Monika nám na zahřátí připravila svařené víno, na stole je báječný makový závin a my si ještě chvíli povídáme. Zmiňuje se například o informačním církevním systému, na kterém v současnosti pracuje. Pořád zápasí s časem, proto i na rotoped nebo jízdní kolo, které jsou v jeho pokoji, málokdy dojde. "V létě, když je dlouho vidět, se občas projedu. Jinak, pokud mi zbyde chvilka, se raději večer projdu po městě."

18:00
Je čas se rozloučit. Pan biskup říká, že teď projde maily, podívá se na zprávy a ještě se bude jako každý den alespoň hodinu modlit. "Je třeba, abych to, co dělám, modlitbou podporoval, jinak by má práce byla povrchní," říká.

Odcházím ze světa klidu a pokoje do světa plného shonu a ruchu. Starosti, které mi ráno při cestě sem vrtaly hlavou, jsou nějak menší. Mám pocit, že jsem strávila den se samými dobrými přáteli.

Jana Kořínková

© 2001 – 2008 COOP Centrum družstvo
Realizace DELEX s. r. o.

Zákaznický magazín 5/2007

 Starší vydání
Zákaznický magazín 4/2007
4/2007

Zákaznický magazín 3/2007
3/2007