Takové dotazy přicházejí na každé besedě a také v poradnách. Lidé, hlavně ti dříve narození, byli zvyklí značnou část života na jednu cenu a jednu kvalitu potravin. Pak se všechno změnilo a někteří z nich stále věří tomu, že za levnější peníze dostanou třeba menší výrobek, jinak zabalený, ale v podstatě stejně kvalitní jako ten o "pár korun" dražší. Není to pravda.

Všimněme si třeba jogurtů. Podíl sušiny, tedy toho nejcennějšího, v nich po zrušení závazných státních norem počátkem 90. let klesl na polovinu – zhruba ze 16 na 8 procent. Do bílých jogurtů, byť to podle vyhlášky není možné, se dnes přidává škrob, přitom takový jogurt by se měl skládat pouze z mléka a živé jogurtové kultury. Do ovocných jogurtů se přidává sice ovocná složka, ale zkuste si na obalu přečíst, z čeho se skládá. Zjistíte třeba, že v meruňkové přísadě je samozřejmě cukr, kukuřičný škrob, guma guar, pektin, paprikový extrakt, betakarotén, kyselina citrónová, citráty sodné a vápenaté, želatina... Navíc hodnotnější ovoce je nahrazováno levnějším (především jablky), takže jogurt broskvový může někdy obsahovat nejen aditiva, ale část broskví je nahrazena levnější jablkovou dření.

Takové jogurty nejsou nebezpečné, jen je v nich řada náhražek, stejně jako v dalších výrobcích, kde by to spotřebitelé nečekali. Podívejte se na zakysanou smetanu, zjistíte, že je v ní škrob...

Chceme-li nakupovat kvalitní potraviny, protože naše tělo opravdu žije z toho, co mu v potravinách dodáme, měli bychom číst, co je na obalu, nebo se ptát prodavačů, z čeho a kdo je vyrobil. Na české výrobky se vztahuje naše legislativa, ale výrobků z dovozu se netýká!

Co to je drůbeží separát a do jakých výrobků se přidává? Někdo říká, že to je maso, jiný tvrdí, že to jsou jenom nějaké šlachy. Jak to mám poznat, když kupuji nebalené výrobky, prodavačka mi může říct, co chce.
Máte pravdu v tom, že nemáte možnost kontroly tvrzení prodavačky, takže spíš bych doporučovala spoléhat na vlastní chuť a nakupovat ty masné výrobky, které vám chutnají, a tam, kde to máte vyzkoušené.

Drůbeží separát získáte, když z kuřete odřežete všechno maso a zbytek rozemelete a přecedíte. Proto se mu také někdy říká strojně oddělené či mělněné maso. Taková surovina není samozřejmě zdraví škodlivá, ale kromě želatiny na klouby (z kuřecích chrupavek) vám celkem nic pozitivního nepřinese.

Ale nechme hovořit čísla. Gothaj (1 000 kg) se v ČR do počátku 90. let vyráběl podle závazné normy z 290 kg hovězího zadního, 290 kg libového vepřového, 55 kg tučného vepřového bez kůže, 350 kg sádla na špíček, 60 kg pitné vody, koření a soli. V současné době se na stejné množství tohoto salámu spotřebuje mnohem méně hovězího, ale také škrob, kůže a aditiva. Maso dnes tvoří pouze 40 procent obsahu – to říká vyhláška č. 264/2003.

Pokud byste v rámci "zdravé výživy" dali přednost drůbežímu gothaji, pak vězte, že je podle téže vyhlášky vyroben z drůbežího separátu, sádla a kůže...

Je prostě faktem, že na rozdíl od doby před rokem 1990 se změnilo složení masných výrobků k horšímu. Byť existuje vyhláška, která upravuje složení zhruba dvou desítek výrobků, na trhu je jich mnohem víc a mohli byste být překvapeni. Maso v nich bývá nahrazeno drůbežím separátem, aditivy (tzv. éčka - E + číslo), sojovými koncentráty (pozor, soja je potenciální alergen), barvivy, karagenany (zadržují vodu), sacharidy (nahradí bílkovinu z masa) a rostlinnými bílkovinami. Používá se také mnohem víc kůže, prasata se totiž nestahují.

Stále častěji se setkávám s tím, že sýry, na které jsem byl zvyklý, jsou horší, nebo nedozrálé. Vidím, jak je sýr nestejnoměrně žlutý, spíš v některé části bílý. I některé tavené sýry chutnají jinak. Čím to je a mohu se takových nákupů vyvarovat?
Máte pravdu v tom, že někdy se na pultech obchodů objevují nevyzrálé sýry. Ekonomické tlaky nutí výrobce zkracovat dobu zrání a doplácí na to samozřejmě spotřebitel. Odborníci navíc poukazují na to, že chuťově jsou mnohé naše sýry v podstatě stejné, že se výrobci obávají experimentů nebo krajových specialit.

Ale navíc se na trhu objevily před časem tzv. analogy, tedy výrobky, které se za sýry vydávají, i když jimi nejsou. Na pohled je od klasického sýra nerozeznáte, na chuť většinou ano. Bývají mazlavější, ale neplatí to vždy. Nejčastěji se objevují v restauračních zařízeních jako posyp různých salátů, ale i příloh.

Podle české legislativy je sýr výrobek z mléka a mléčného tuku, analogy jsou naopak z rostlinného tuku. Takové výrobky mají jistě na trhu místo především pro ty zákazníky, kterým nedělá mléko dobře, nebo si hlídají cholesterol. Jenže spotřebitel nesmí být klamán, nesmí mu být jako sýr za stejnou cenu nabízen výrobek, který sýrem není a je samozřejmě výrobně mnohem levnější. Jenže stává se, že v obchodě uvidíte "Cihlu na smažení", necháte si odvážit dva plátky a těšíte se na smažený sýr, ale výsledek vás nepotěší. Sýr neteče a chuťově také není nic moc.

I při nákupu sýrů platí rada – na balených výrobcích číst složení. Jakmile u sýra uvidíte, že obsahuje rostlinný tuk, není to sýr. A u pultového prodeje se ptát. A pokud zjistíte, že jste byli oklamáni, kontaktujte dozorový orgán.

Odborníci z VŠCHT v Praze dělali nedávno rozbory tavených sýrů a zjistili, že některé z nich také nejsou sýry v pravém slova smyslu, ale že jde o výrobky z rostlinného tuku. Což je i odpověď na otázku, proč už lidem nechutnají tavené sýry tak jako dřív. A opět platí – čtěte obal a hledejte informace.