Jsou lidé, kteří dokáží spořádat celý meloun na posezení. Není divu. Je to velmi lahodná krmě, zejména v horkých letních dnech plná osvěžení a zdraví.
Název meloun pochází z řečtiny a znamená "velké jablko". První chutné plody pěstovali již v době před čtyřmi tisíci let Peršané. Z Asie se potom plody dostaly do Evropy přes Itálii, kde se jejich vyobrazení vyskytuje například na kresbách v Pompejích. Když v roce 1495 francouzský král Karel VIII. dobyl při svém italském tažení Neapol, přivezl odtud do své vlasti mezi jiným i cukrové melouny, které se potom pěstovaly převážně v zahradách zámku Cantaluppe. K nám se dovážejí většinou z Itálie, Španělska, Řecka, Kypru a Izraele.
Melounů je mnoho typů, lze je rozdělit podle tvaru a barvy. Třebaže je lidé většinou pokládají za ovoce, u nás je zařazujeme do zeleniny plodové. Patří do čeledi tykvovitých, podobně jako okurky nebo tykve.
Dva základní druhy
Jednoleté plazivé nebo popínavé rostliny se dělí na dvě hlavní skupiny: vodní melouny a cukrové melouny. Oba druhy se pěstují ve všech teplejších zemích po celém světě. Zejména k vyklíčení potřebují velmi teplé podnebí.
Vodní meloun (Citrullus lanatus) - u nás nejoblíbenější a nejznámější, také nazývaný lubenice. Vodní melouny pocházejí především ze stepí středo- a jihoafrických. Mají tmavě zelenou slupku a živě červenou vodnatou dužinu s černými jadérky rozmístěnými v celé dužině (nejsou tedy soustředěny uprostřed melounu jako u cukrových druhů). Vodní melouny dosahují váhy až 15 kg, ale nejkvalitnější a nejchutnější bývají plody o váze kolem 2 kg.
Vodní meloun pochází z Afriky, je zvláště osvěžující proto, že obsahuje 91% vody. Tento druh se pěstuje převážně v tropických zemích. Dužina je křehká, energetická hodnota 100 gramů dužiny odpovídá asi 140 kilojoulům, tj. asi 35 kilokaloriím.
Vodní meloun je u nás k dostání od léta do začátku podzimu. Je kulatý nebo podlouhlý, za plné zralosti má slupku sytě zelenou nebo zelenošedou, naspodu někdy žlutou. Ve Francii se podařilo vyšlechtit vodní melouny bez semen, pěstuje se jich však zatím jen malé množství.
Cukrové melouny (Cucumis melo) jsou menší, žluté až zelenavé plody se světlezelenou až oranžovočervenou dužinou. Pravlastí cukrových melounů jsou tropy a subtropy jihovýchodní Asie a Afriky. Semena cukrových melounů jsou soustředěna v dutině uprostřed plodu, takže je lze snadno vyjmout. V porovnání s melouny vodními jsou ty cukrové aromatičtější, mají poměrně vysoký obsah cukru, energetický obsah sto gramů dužiny činí asi 230 kilojoulů, tj. 54 kilokalorií. Je mnoho odrůd cukrových melounů, členěných podle vzhledu slupky, barvy a chuti dužiny.
Melounové odrůdy
Ananasový meloun - je žlutý, oválný, nepatrná tvorba žeber, chutí se podobá ananasu.
Kantalup neboli meloun bradavičnatý - má kulatá, drsná, žlutozelená žebra. Ve zralosti silně voní jako ananas a dužina je velmi sladká. Podává se zpravidla se zmrzlinou. Velikostně je mezi ostatními nejmenší, ale pro své chuťové vlastnosti také nejoblíbenějším druhem cukrových melounů.
Odrůda ogen - vznikla křížením melounu síťového a kantalupského. Jeho mírně protáhlý plod dosahuje váhy půl až jeden a půl kilogramu, je k dostání od jara do poloviny zimy. Při stolování se počítá jeden meloun na osobu.
Charentais - je obdobou kantalupu, pro oranžovou, sladkou a vonnou dužinu barvy meruněk je tato odrůda oblíbena jako dezert nebo předkrm. Aromatickou chutí připomíná ananas nebo papayu. Je k dispozici po celý rok, na chladném a suchém místě vydrží však maximálně sedm dní po sklizni, v teplé místnosti dozraje velmi rychle. Špatně snáší přepravu. Charentais se sklízejí od července do září ve Francii a od prosince do května v Senegalu.
Vauclusijský meloun - je novou variantou kantalupské odrůdy, od ostatních druhů se liší tím, že vydrží delší skladování. Ani po dvanáctidenním skladování v chladírně nevykazuje žádné vnitřní ani vnější změny a nemění chuťové vlastnosti. Dužina má jasně oranžovou barvu a vysokou cukernatost.
Síťový meloun - říká se mu také medový meloun. Oválný tvar, zelená slupka potažená drsnou žlutou sítí. Dužina je žlutozelená a velmi aromatická, plody mají síťovanou slupku.
Gallia - je malý kulatý cukrový meloun z variant melounů síťovaných, vyšlechtěný v Izraeli. Má slupku rozpraskanou jako kůra stromu a při dozrávání se jeho barva mění od zelené do zlatožluté. Chutí připomíná nektarinky. Tento meloun je sladký a podáváme ho většinou chlazený, ale do ledničky ho dáváme jen krátce, aby si zachoval chuť.
Honeydew - medový meloun má kůru zářivě žluté barvy, hladkou a žebrovanou nebo zbrázděnou. Plody jsou skoro bílé se zelenavým nádechem. Dužina má barvu něžně zelenou. Používá se především jako předkrm, dobře se hodí k nevařené "lososové" šunce, hovězí a parmské šunce nebo ke sladkému vínu, např. muškátovému či portskému.
Tendral - je odrůda příbuzná melounu medovému. Vytváří plody tvaru ragbyového míče. Poměrně tuhá dužina má máslovou barvu.
Cukrové melouny mají pokud možno dozrát na rostlině, k čemuž bohužel velmi často nedochází vzhledem k tomu, že se rychle kazí a špatně snášejí přepravu. Zralé jsou v okamžiku, když se stonek začíná scvrkat anebo lámat, což je neklamným znamením, že se od něj plod chce oddělit. Současně začne intenzivně vonět. Ze zbarvení slupky naproti tomu stupeň zralosti vyčíst nelze. V mnoha evropských zemích jsou cukrové melouny k dostání po celý rok. Jejich hlavní sezonou však je teplé letní období, kdy do střední Evropy přicházejí především ze Středomoří.
Jak si meloun vychutnat
Meloun se pojídá syrový buď jako předkrm, nebo na závěr jídla jako moučník. V létě, jsou-li dobře vychlazené, výborně zahánějí žízeň, nebo se hodí k přípravě bowlí, jsou vhodné do ovocných salátů, chutnají i s okyseleným octovým dresinkem a jsou též ideálním doplňkem nakrájené šunky, drůbežího či krabího salátu. Z rozmixované melounové dužiny lze připravit i osvěžující sorbet nebo ledový pohár.
Cukrové melouny je třeba rozříznout a z jejich středů lžící vyjmout zrnka. Půlky se potom rozkrájejí na řezy, ty se pojídají vidličkou a nožem. Jiný způsob je z řezů oloupat kůru a dužinu podávat rozkrájenou na kostky, z celých polovin plodu lze také vykrajovat kuličky.
Všechny druhy melounových šťáv jsou mimořádně prospěšné, zvláště chceme-li se podrobit dietní kúře. Obsah vody v melounech se pohybuje mezi 90 až 93% a je závislý na druhu melounu. Melounové šťávy jsou bohaté na sodík a poměr alkalických prvků ke kyselým je 3 : 1. Obsahují malé množství lehce stravitelné celulózy. Pro svůj močopudný účinek jsou zvláště vhodné při ledvinových poruchách. V některých případech je vhodné přidat k melounové šťávě malé množství citronové šťávy, ale nikdy se nemá přidávat cukr nebo sůl!
Meloun se šunkou
1 velký zralý žlutý meloun, 16 tenkých plátků šunky
Meloun podélně přepůlíme a vydlabeme semínka. Nakrájíme ho na čtvrtky, opatrně odkrojíme slupku a každou čtvrtinu nakrájíme na 4 klínky. Každý klínek melounu obalíme plátkem šunky a položíme na servírovací talíř. Ihned podáváme.
Melounové čatní
2 cukrové melouny (asi po 1 kg), 200 g cukru, 1/8 l jemného bílého vinného octa, 1 lžička kardamomových semínek, 1 lžička koriandrových semínek, 1 lžička mleté kurkumy, 1/2 lžičky mletého zázvoru, větší špetka pepře, sůl, 2 hrsti meduňkových lístků
 Meloun rozpůlíme a odstraníme jádra a vláknitou dužinu, která je uprostřed plodu. Poloviny melounů rozkrojíme asi na 3 centimetry široké proužky. Oddělíme dužinu od slupky a rozkrájíme ji na kostičky. Ty smícháme s cukrem a vinným octem. Zakryjeme je a necháme asi 2 hodiny v klidu, aby mohl cukr vytáhnout z melounu šťávu. Vše dáme do nerezového hrnce, a to včetně kardamomu, koriandru, zázvoru, pepře a soli. Čatní na středním ohni uvedeme do varu. Za stálého míchání vaříme asi 30 minut na mírnějším ohni, až se melounové kostičky rozvaří a z čatní se stane kompaktní masa. Meduňkové lístky otrháme a nasekáme na nepříliš malé kousky. Vsypeme je do čatní a vaříme ještě 5 minut. Potom čatní rozdělíme do sklenic, které hned zavřeme. Skladujeme-li čatní v chladu, vydrží asi 2 měsíce. Podáváme k rybám, bílému masu a nářezům. Místo meduňky můžeme použít mátu, případně obě byliny najednou.
Melounová bowle
1 menší sladký červený meloun, 200 g pískového cukru, 1,5 l přírodního vína, podle chuti cukrového sirupu, trochu zázvoru a láhev sodovky nebo stolní minerální vody
Vyzrálý meloun rozčtvrtíme, jádra odstraníme, meloun oloupeme a dužinu nakrájíme na menší kostky. Pak nakrájený meloun dáme do teriny, prosypeme cukrem, zalijeme 1 litrem vína, zakryjeme a postavíme na hodinu do chladničky. Občas směs lehce zamícháme. Pak přilijeme zbylé vychlazené víno, zázvor, podle chuti dosladíme a znovu dáme do chladničky. Před podáváním přilijeme sodovku nebo minerální vodu.
Z tohoto množství vznikne bowle asi pro 8 osob - cca dva a půl litru. Melounovou bowli můžeme místo v bowlové terině připravit přímo ve vydlabaném a ozdobeném melounu.
|
