Miroslava Pešulová je vzděláním keramička. Narodila se v Teplicích a je absolventkou Střední průmyslové školy keramické v Bechyni. Její tvorba však nečítá keramické nádoby, objekty ani reliéfy. Mnohé bytové interiéry i veřejné prostory dotvářejí její dřevěné výtvory, které jsou sice nevelkých rozměrů, na pozorovatele však působí velice pozitivní energií.
Mirka Pešulová se ve své výtvarné činnosti nechává inspirovat zejména zvířaty a zvířátky živočišné říše. Její ptáci, ryby, kočky, žáby a koníci jsou natřeni barvami jasných sytých tónů a většina z nich je i částečně pohyblivá. Některé předměty jsou určeny pouze k vystavení nebo k manipulaci do dětských ruček. Jiné plní i svůj užitný účel. M. Pešulová tak vytváří i svícny, věšáky na klíče nebo na šaty, stojánky na ubrousky ve tvaru zvířátek, sluníček nebo jablíček. Dále vyrábí šperky, které jsou vhodným doplňkem elegantních nekonfekčních modelů.
Kromě práce se dřevem se autorka věnuje také textilní tvorbě. Vytváří textilní koláže, které mohou sloužit jako závěsy, přehozy nebo ubrusy dle potřeby a fantazie uživatele. S pracemi této výtvarnice se dnes můžeme setkat v galeriích a prodejnách uměleckých řemesel prakticky po celé České republice. Účastnila se také mnoha výstav, z nichž poslední byly v muzeu v Mariánské Týnici a v muzeu Zlatý klíč v Karlových Varech.
Vystudovala jste Keramickou školu v Bechyni. Přesto je vaším pracovním materiálem dřevo. Jak dlouho pro vás byla základním materiálem hlína a kdy jste objevila teplo, vůni a tvárnost dřeva jako výchozího materiálu pro svá dřevěná dílka?
Nikdy jsem s hlínou nepracovala. Po absolvování školy jsem měla různá zaměstnání. Jako první věci ze dřeva jsem začala dělat malé dřevěné šperky, nebo spíš amulety. Pak následovaly dřevěné hračky, vánoční ozdoby, bytové doplňky. A taky textil - polštáře, ubrusy, závěsy.
Říkám dílka, protože jsou většinou rozměrově malá. Jejich velikost však zdaleka není úměrná radosti a potěšení, jež přinášejí. Komu jsou vaše výtvory především určené?
Nijak o tom nepřemýšlím. Rozhodnutí nechávám na kupujících, takže jsou určené asi každému, komu se líbí.
Z jakého druhu dřeva své objekty vytváříte?
Ze dřeva ovocných stromů, smrku a olše.
Není vyřezávání tvarů pro ženu příliš technicky náročné?
Spolupracuji s manželem - já dělám návrhy, on řeže, brousí a vrtá. Já potom provádím konečnou barevnou úpravu.
Jaké předpoklady má váš manžel pro vyřezávání a dřevěných figurek?
Zručnost, pečlivost a trpělivost.
Jaká je jeho původní profese?
Elektroinženýr.
Jak vypadá soužití elektroinženýra a výtvarnice?
Jako v kterékoli jiné rodině, kde manželé pracují společně.
Jak zpracováváte figurky vyřezané ze dřeva?
Dřevěný polotovar se napřed obrousí, potom se natře barvou a po zaschnutí znovu obrousí a natře. Pak domaluji jednotlivé detaily, a kde je potřeba, doplním kolíčky nebo šňůrky.
Jaké barvy používáte?
Barvy na dřevo, které splňují evropskou normu pro povrchovou úpravu hraček. Je to nezbytné, aby hračky sloužily i docela malým dětem.
Máte na barevné dolaďování dřevěných objektů pomocníky? Dá se ve vašem případě říct, že tvoří celá rodina?
Do jisté míry ano, protože celý rok pracuji s manželem. Pokud je hodně práce, pomáhají i obě naše dcery.
Připravujete zvláštní vánoční sortiment? Jaký?
Vánoční sortiment vyvíjím již několik let a každým rokem se pokouším o různé inovační obměny, které jsou dány náladou a atmosférou, která mě obklopuje. Tradičně jsou to ozdoby na stromeček, andělé a komety na zavěšení do okna a adventní svícny. V textilu pak vánoční ubrusy a prostírání.
Jak vaše rodina tráví Vánoce?
Obvykle v mírném zmatku, protože až do poslední chvíle pracujeme, mezi tím pečeme a snažíme se uklízet. Každý rok říkám, že příště to bude úplně jinak, ale sama tomu nevěřím.
Dnešní doba je natolik hektická, že ženám vánoční čas přináší častěji deprese než vánoční pohodu. Máte recept na to, jak prožít pohodové Vánoce?
Recept je jediný. Nebýt hektická! Co stihnu, to stihnu.
Co byste popřála všem lidem dobré vůle do třetího roku třetího tisíciletí?
Popřála bych jim samozřejmě dobré zdraví a aby jim samotným dobrá vůle vydržela.
Za předvánoční vyprávění děkuje
Helena Fenclová
|
