Pro výrobu bílých vín stolních i jakostních převládají u nás tři základní odrůdy, jež
zaujímají polovinu plochy našich vinic. Jsou to dvě odrůdy tradiční, pěstované odedávna na jižní Moravě, hlavně na rakousko-moravském pomezí - Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené. K nim pak přibyla po druhé světové válce raněji zrající odrůda vhodná do severnější části Moravy a do Čech, která pochází ze Švýcarska - Müller-Thurgau.
 Ryzlink vlašský je středního růstu, má středně husté olistění, dřevo vyzrává dobře a je dostatečně mrazuodolné. Rašení oček zjara je pozdní, a proto se používá tam, kde je větší ohrožení jarními mrazíky. Jeho hrozen je válcovitý, podlouhlý a mívá často ještě menší přívěšek hroznu vyrůstající od dlouhé stopky hroznu. Bobule jsou středně velké, žlutozelené a mají na vrcholku černou tečku. Zrání hroznů je velmi pozdní. Cukernatost stoupá v bobulích intenzívněji až koncem října či začátkem listopadu. Vína z běžných sklizní jsou příjemné svěžesti s výraznými kyselinami a pobízejí k pití. V dobrých polohách na Mikulovsku je možné sklízet hrozny velmi pozdě a vyrábět pozdní sběry i výběry, které i při vysoké zralosti hroznů nepostrádají kyseliny a nejsou fádní.
Veltlínské zelené je hlavní rakouskou odrůdou révy a u nás jsou největší výsadby hlavně na Znojemsku, Mikulovsku a Velkopavlovicku. Bývá středního růstu i olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je střední. Hrozny jsou velké, křídlaté s menšími zelenými nebo zelenožlutými bobulemi. Jde o odrůdu pozdní a velmi citlivou na správné zatížení keřů úrodou. Jakostní vína jsou z výsadeb, kde na jednom keři zraje pouze menší množství hroznů. Nejlépe, když se na každém letorostu ponechává jeden hrozen. Tím se zvyšuje extraktivnost a plnost vína. Vína Veltlínského zeleného jsou poměrně neutrální. Na prvohorních půdách Znojemska mají kořenitě hořkomandlovou chuť. Na spraších mívají jemnou lipovou vůni. Jsou oblíbená k dennímu stolování.
 Müller-Thurgau se rychle rozšířil pro ranější zrání, pravidelné a bohaté úrody, nižší obsah kyselin a příjemné aromatické látky ve víně. Roste středně a má řidší olistění. Dřevo vyzrává středně a mrazuodolnost je nižší. Po poškození mrazem se rychle regeneruje. Zraje koncem září až začátkem října a nedosahuje vysoké cukernatosti. Jeho měkčí víno si oblíbili zvláště lidé ve městech, kterým ho připravují velké výrobní závody většinou se zbytkovým cukrem. Příjemné, výrazné muškátově broskvové aroma vyniká hlavně na Znojemsku, na Uherskohradišťsku a v Čechách.
Odrůda Müller-Thurgau vznikla ve výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu roku 1882, kde byla získána jako domnělý kříženec mezi odrůdami Ryzlink rýnský a Sylvánské zelené. Křížení provedl profesor dr. Müller, který procházel ze švýcarského kantonu Thurgau a v té době pracoval jako botanik v Geisenheimu. Když pak byl povolán roku 1891 zpět do Švýcarska, kde se stal ředitelem Výzkumného ústavu pro vinařství a ovocnářství ve Wädenswillu, vzal s sebou do Švýcarska i 150 různých kříženců, které získal v Geisenheimu. Keř novošlechtění č. 58 se zalíbil vinařskému techniku H. Schellenbergerovi, který semenáče ošetřoval. Rozmnožil jej proti vůli profesora Müllera, který v něj neměl důvěru pro snadné hnití a příliš rané zrání hroznů. Když pak bylo ve Švýcarsku zakázáno v roce 1912 galování vína (mokré cukření), nabyla tato nová švýcarská odrůda na významu a začala se rozšiřovat. V roce 1913 dovezl pak doktor Dern odrůdu Müller-Thurgau zpět do Německa. O jejím významu se tam vedly dlouhou dobu spory, ale nakonec zvítězilo její praktické využívání.
Ze starších odrůd se v menším rozsahu pěstuje ještě Neuburské, Sylvánské zelené a Veltlínské červené rané.
Neuburské pochází z Rakouska a nejvíce se rozšířilo na Moravě. Je bujného růstu. Olistění bývá středně husté, dřevo vyzrává středně, snáší suché půdy, mrazuodolnost je nižší. Vypráví se o něm, že vzniklo náhodně. Při jarním tání plavala po Dunaji otépka réví. Jeden sedlák z Arnsdorfu ji zachytil, a protože se mu réví líbilo, vysadil z něj řízky do vinice. Jeden z nově vzniklých keřů byl později rozmnožen jako nová odrůda. Ta se se svými dobrými sklizněmi a výborným vínem tak zalíbila, že se rychle rozšířila po celém Rakousku a pak i na Moravě. Na památku byl Neuburskému postaven v Arnsdorfu pomník a do něho zazděno velké množství lahví Neuburského. Víno je příjemně harmonické, plné, neutrální a při zrání na lahvi dostává jemně malinovou vůni. Víno je velmi oblíbené na moravském venkově.
Sylvánské zelené bylo do určité míry vytlačeno z výsadeb Neuburským. Je slabšího růstu, má husté olistění a dřevo vyzrává špatně. Mrazuodolnost je nízká. Hrozny bývají husté, mají střední až větší zelené bobule a jsou velmi chutné k jídlu. Ve starých vinicích na Strážnicku a Blatnicku bývalo velmi rozšířenou odrůdou, právě tak i na Roudnicku. V těžkých půdách, na nichž dává dobré výsledky, byla tato odrůda často vysazována i v Rakousku a v Německu, kde byla před příchodem odrůdy Müller-Thurgau nejrozšířenější odrůdou a její vína nejoblíbenější. Vína jsou poměrně neutrální, po vyzrání na láhvi velmi harmonická, plná, výborná pro společenské události, neboť jejich pití neunavuje.
Veltlínské červené rané je ranou odrůdou pocházející z Itálie, kde patří k velmi rozšířené skupině odrůd nazývaných Malvasia. Vína z těchto odrůd se k nám dovážela zřejmě ve středověku z Itálie a byla to pravděpodobně vína se zbytkem cukru. Jako památka po nich zůstalo rčení "sladké jako malvaz". Veltlínské červené rané se k nám rozšířilo z Rakouska, kde jeho pěstování prosazoval někdejší ředitel Vinařské školy v Klostrneuburgu u Vídně Freiherr von Babo. Odrůdě se podle něho říkalo Babovina. Dnes se pěstuje již jen ojediněle.
Skupina odrůd pro výrobu vín převážně jakostních a predikátních (s přívlastkem) zahrnuje západoevropské s malým hroznem, schopné dávat vína velmi plná a kořenitá. Jsou vysázeny asi na 20% našich vinic a bylo by vhodné jejich plochy rychleji zvyšovat, protože vína z nich mají největší konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Předně to je skupina odrůd burgundských, které mají společný název Rulandské.
Rulandské bílé (Pinot blanc) se u nás pěstuje od nepaměti a zřejmě bylo dovezeno cisterciáky z Burgundska nejpozději Karlem IV. Je středního růstu, hustšího olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je též dobrá. Hrozen je malý, většinou pevný. Sklizně bývají středně vysoké. Rulandské bílé asimiluje intenzívně a má schopnost zvýšit koncem října cukernatost tak, aby se mohly vyrábět pozdní sběry a výběry. Ta pak po dosažení láhvové zralosti možno zařadit mezi vína výjimečně vysoké jakosti, pokud byla správně vyškolena. Na světových trzích se platí za taková vína nejvyšší ceny.
Chardonnay pochází též z Burgundska a je to odrůda rozšiřovaná dříve společně s Rulandským bílým. Ampelograficky se rozeznává hlavně tím, že řapíkový list má lyrovitý tvar, u něhož je vnitřní strana ohraničující lyru lysá, bez listové čepele. Sklizně jsou poněkud nižší než u Rulandského bílého, ale jakost vína je vyšší. Víno je kořenitější, velmi plné, s elegantní kyselinou a velmi vhodné k delšímu zrání na láhvi. Je výbornou surovinou pro výrobu nejjakostnějších sektů. V současné době se stalo vínem módním a nejlépe placeným na celém světe. Jeho jakost je nejlepší jen ve výborných polohách našich teplejších vinařských oblastí, jen z nejlepších francouzských klonů a hlavně u vín necukřených, predikátních, počínaje kabinetem.
Rulandské šedé (Pinot gris) je burgundská odrůda, která vznikla pupenovou mutací z odrůdy Burgundské modré. Je středního růstu, má řidší olistění a dřevo vyzrává dobře. Odolnost proti mrazu je dobrá, bývá poněkud odolnější proti suchu. Hrozen je malý, většinou pevný, bobule malé s modrozelenou slupkou. Vína jsou plná, neutrální, zlatavé barvy a často i se zbytkovým cukrem, protože hrozny mívají vysokou cukernatost.
Typickou odrůdou severních vinařských oblastí je z Německa pocházející Ryzlink rýnský, který je nezastupitelnou odrůdou pro výrobu vysoce jakostních vín i v nejlepších polohách našich vinařských oblastí, a to předně v žernosecké, znojemské, bzenecké, uherskohradišťské i mutěnické. Je středně bujného růstu, středně hustého olistění a jeho dřevo výborně vyzrává. Je nejodolnější odrůdou proti mrazu v našich oblastech.. Hrozen je malý s malými zelenými až zelenožlutými bobulemi, které obsahují mnoho kořenitých látek. Zrání je pozdní. Nejlepší jakost vína se získává hlavně z pozdních sběrů a výběrů hroznů. Víno vyniká jemností, kořenitostí, harmonií s výraznější, ale velmi příjemnou kyselinou a delikátními aromatickými látkami, jež zaujmou nevtíravým, a přece dlouho trvajícím vjemem. Je to odrůda, která má vysokou mezinárodní prestiž, získanou zejména výběry z přezrálých bobulí a dlouhodobou uchovatelností vína.
Tramín je velmi starou kulturní odrůdou a předpokládá se, že byl pěstován již ve starém Římě pod názvem Vitis aminea. Často se uvádí, že se šířil z jižních Tyrol, kde je obec jménem Tramín, v níž se pořádají mezinárodní přehlídky vín Tramínu. Tramín roste středně, má husté olistění. Mrazuodolnost je dobrá, sklizně většinou kolísavé. Asimilace sytě zelených listů je intenzivní a cukernatost malých, široce kónických hroznů je vysoká. Publikum většinou vyžaduje vína Tramínu se zbytkovým cukrem. Taková jsou přirozeně nejlepší z výběrových hroznů. Plná, vysoce aromatická a sladká vína této odrůdy se pijí hlavně ke sladkým dezertům nebo jako aperitiv před obědem, či k předkrmům. Je to víno podávané v omezeném množství ke zvláštním příležitostem.
 Sauvignon pochází z největší vinařské francouzské oblasti Bordeaux, kde se pěstuje v oblasti Sauternes spolu s odrůdou Sémillon, která je při přezrávání hroznů napadána ve velké míře plísní šedou. To způsobuje rychlý výpar vody z bobulí hroznu a zahuštěný mošt dosáhne vysoké koncentrace cukru. Ze směsi moštů odrůd Sauvignon, Sémillon a případně s přídavkem Muškátu žlutého se vyrábějí přírodní sladká sauternská vína, užívaná jako aperitivní nebo k předkrmům či dezertům. Sauvignon je odrůdou velmi bujného růstu, hustého olistění a s nízkou mrazuodolností. Hrozen je malý a bobule obsahují vysoce aromatické látky, které zpočátku tvorby mají tóny vůní kopřivových nebo po černém rybízu či angreštu a při pozdějším zrání pak přecházejí do vůně zralých broskví. Sauvignon se pěstuje na Moravě ve větším měřítku až od druhé poloviny 20. století a výborné jakosti dosahují vína na Znojemsku. V současné době se víno této odrůdy těší ve světě velké oblibě, zejména typy vyráběné s nádechem vůní z nových dubových sudů - barrique.
Encyklopedie českého a moravského vína
|
