Podle dosavadních průzkumů a studií tuzemští spotřebitelé zatím o geneticky upravených potravinách nemají příliš informací. Podle nedávné studie Státního zdravotního ústavu v Brně dvacet procent lidí odpovědělo, že GMO potraviny by nikdy nekupovalo, devatenáct procent nemá žádné obavy z těchto potravin, dvacet procent lidí tento problém vůbec nezajímá. Zbývajících čtyřicet jedna procent uvedlo, že nemá k tomuto problému dostatek informací.

GMO "geneticky modifikovaný organismus" je podle zákona č. 78/2004 Sb. definován jako takový organismus (kromě člověka), jehož dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací, tj. cílenou změnou dědičného materiálu způsobem, kterého se nedosáhne přirozeně - např. křížením, šlechtěním. Tato definice se vztahuje na organismy schopné rozmnožování nebo přenosu dědičného materiálu, tj. mikroorganismy, rostliny, živočichy a buněčné kultury; nevztahuje se na člověka.

Vznik geneticky modifikovaného organismu (GMO) připomíná rozstříhání a slepení filmového pásu. Představte si několik stovek roliček rozprostřených na louku - to je DNA, tedy kyselina deoxyribonukleová, nositelka genetické informace. Biotechnolog vezme jedno z těch desítky tisíc políček a rozstřihne jej. Do prázdné mezery poté vloží gen/políčko filmu z jiného organismu (tzv. transgen), o němž ví, že rostlině přinese určitou vlastnost, například odolnost vůči hmyzím škůdcům, virovým nebo plísňovým chorobám apod. Takto upravený organismus, dosud výhradně rostlinný, se označuje jako geneticky modifikovaný.

Již počátkem 20. století začal člověk pěstovat a šlechtit rostliny umělým výběrem. Ačkoliv cílený výběr zůstává i nadále základní šlechtitelskou metodou, šlechtění s ním nevystačí. V průběhu 20. století se začalo ve větší míře využívat záměrného křížení a postupně se začaly zavádět i další metody, např. znásobení počtu chromozomů (polyploidizace), využití mutací indukovaných ionizujícím zářením nebo chemickými mutageny a konečně také využití genetických změn v rostlinných tkáňových kulturách.

Od 70. let minulého století posunul člověk hranice svého poznání v oblasti šlechtění organismů tak daleko, že dokáže modifikovat genetickou informaci v buňkách způsobem, který dává novým organismům zcela nové užitkové vlastnosti. Jde o možnost vnášení jednotlivých genů nebo malých skupin genů do dědičného základu organismu nebo naopak jejich odstranění či utlumení jejich činnosti s využitím metod genového inženýrství. Tomuto typu změn se začalo říkat genetická modifikace (GM) a takto vzniklým organismům geneticky modifikované organismy (GMO). První pokusy byly prováděny od roku 1973 v Kalifornii a od roku 1982 se již transgenní rostliny v USA začaly pěstovat ve větší míře. V roce 1994 byla pro trh USA schválena první geneticky modifikovaná odrůda rostlin - rajčata, která dozrávají pomaleji a neměknou, následující rok se začala prodávat i GM kukuřice. V roce 2002 tvořila plocha s GM rostlinami asi 59 mil. hektarů. 2/3 těchto ploch se nacházely v USA, další v Argentině, Kanadě a v Číně. Tvořily ji plodiny: sója (62%), kukuřice (21%) a bavlna (12%). Mimo tyto plodiny existují i geneticky modifikované odrůdy brambor, cukrovky, rajčat, dýní, melounů, papáji, čekanky aj. Cíle genetických modifikací jsou soustředěny zejména na toleranci k herbicidům a rezistenci vůči škodlivému hmyzu.

V Evropě stále ještě převládá vůči GMO odpor. V roce 1996 byl sice povolen prodej protlaku z GM rajčat ve Velké Británii a Evropská komise povolila dovoz transgenní sóji z USA. Hned následující rok však Lucembursko, Rakousko a Itálie zakázaly dovoz a pěstování GM kukuřice a poté Evropská komise zastavila schvalování nových druhů transgenních plodin. Do té doby povolených 18 GM plodin se prodávat může. Diskuse o genetických modifikacích je v EU stále velmi tvrdá. Ukázalo to letošní dubnové hlasování v Evropské komisi. Zatímco Francie, Portugalsko, Rakousko, Lucembursko, Řecko a Dánsko GMO zcela odmítají - Itálie, Velká Británie, Nizozemsko, Irsko, Švédsko a Finsko je zase rozhodně podporují. Průlomem v dosavadním odmítavém postoji řady zemí Unie je postup Německa. Spolková vláda už schválila návrh zákona, který pěstování genově modifikovaných plodin umožní. Platit by měl od letošního léta. Agrární obchod mezi Evropskou unií a dalšími zeměmi se zbavuje další překážky. Evropa postupně začíná uznávat takzvané geneticky upravené plodiny, jež produkují hlavně zámořské či jihoasijské země. Zemědělci v Evropské unii by mohli díky výnosnějším odrůdám získat ročně až jednu miliardu EUR. ČR chystá normu také, dosud zde není do komerční zemědělské praxe zavedena žádná GM rostlina ani živočich. Byly povoleny pouze některé polní pokusy, které slouží výzkumu. Jejich produkce se likviduje bez použití k výživě lidí i zvířat.

V České republice je nakládání s geneticky modifikovanými organismy upraveno zákonem Ministerstva životního prostředí č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty, a prováděcí vyhláškou č. 209/2004 Sb., o bližších podmínkách nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty.

Zákon stanovuje povinnosti fyzických a právnických osob tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví člověka a zvířat, životního prostředí a biologické rozmanitosti. Dále stanoví postup udělování oprávnění k nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty, systém kontroly nad dodržováním zákona a systém evidence uživatelů, geneticky modifikovaných organismů, produktů a systém poskytování informací veřejnosti. Vzhledem k tomu, že oblast genetických modifikací se rozvíjí velmi rychlým tempem a dosud nejsou známy všechny potenciální dlouhodobé účinky geneticky modifikovaných organismů, vychází zákon z principu předběžné opatrnosti a obsahuje ustanovení umožňující v případě potřeby rozhodnutím správního úřadu pozastavit nebo ukončit nakládání s geneticky modifikovaným organismem. Zákon obsahuje i ustanovení týkající se povinností správních orgánů ve vztahu k Evropské komisi a ostatním členským státům a je plně harmonizován s příslušnými směrnicemi Evropské unie.

Značení geneticky modifikovaných potravin, potravin obsahujících GM složku nebo potravin a složek potraviny vyrobených z GMO je podle zákona o potravinách povinné od roku 2002. Na obalu výrobku musí být uvedeno označení: "geneticky modifikováno" nebo "obsahuje geneticky modifikovaný organismus". Novější pravidla, která vstoupila v platnost 18. dubna 2004, stanovují, že veškeré zboží, v němž lze vysledovat více než 0,9% GMO, musí být označeny "výrobek obsahuje GMO". Tato informace musí být uvedena i u nebalených potravin jako např. u chleba a pečiva. Označeno nemusí být maso, mléko, vejce a jiné živočišné produkty pocházející od zvířat krmených GM krmivy. Nové nařízení se zatím vztahuje na 16 GM produktů, které byly schváleny k prodeji v EU. Dalších 9 výrobků je ve schvalovacím procesu. Nové pravidlo platí i pro rostlinné oleje a jiné zpracované výrobky, např. sójový lecitin, vyrobené z GM surovin, i když tyto výrobky neobsahují ani DNA, ani bílkoviny ze zpracovávané suroviny. Nová pravidla se vztahují i na GM složky krmiv, které dosud nemusely být označeny.

Pravidla nakládání s GMO se asi budou během příštích let komplikovat. Odpůrci biotechnologických změn vytváří tlak na Evropskou komisi, aby značení podléhaly i potraviny, které přišly do kontaktu s geneticky modifikovanými organismy. Jde například o mléčné výrobky, maso, ryby a vejce. Zvířata, z nichž pocházejí, jsou nejčastěji krmena směsi z GM sóji. Uspějí-li ekologové, čeká povinné značení v budoucnu na téměř 80% potravin na unijním trhu.

Všechny geneticky modifikované organismy musí být jak k pěstování, tak k uvádění do oběhu schváleny složitým a velmi náročným systémem schvalování shodným v celé EU. V současné době je síť laboratoří zabývajících se geneticky modifikovanými organismy tvořena více než 45 kontrolními laboratořemi členských států EU, z toho v ČR se GMO zabývá pět laboratoří.

GM rostlina je před uznáním jako odrůda testována daleko podrobněji z hlediska absence nepříznivých vlivů na zdraví živočichů a člověka než konvenční odrůdy. Předpokladem povolení je průkaz podstatné shody - tedy toho, že GM odrůda je ve všech podstatných znacích kromě genetické modifikace shodná s konvenční odrůdou. Tak podrobné chemické analýzy obsahových látek se u běžných odrůd provádějí často poprvé teprve při tomto porovnání konvenčních a transgenních odrůd.

Genové úpravy současných odrůd nabízejí zemědělcům především zvýšení výnosů. Mnohé nové genové úpravy mohou zlepšit i užitné vlastnosti organismů, nejen odolnost k biologicky nepříznivým faktorům. Cílem těchto změn může být změna spektra zásobních látek nebo zvýšení obsahu důležitých výživových látek (např. vitaminů, antioxidantů). GM je využívána i ve farmakologii k vytváření různých vzácných lidských nebo živočišných proteinů, včetně protilátek. Novým průmyslovým využitím je např. tvorba některých organicky odbouratelných polymerů, čehož se využívá zejména v obalové technice.

Na první pohled je GM zboží stejné jako "tradiční". Skutečné odlišnosti mezi nimi pozná jen odborník, a to po důkladné analýze jejich DNA. K nezvyklým kombinacím z hlediska laika přitom patří gen z krávy v sóje, můry v jablku nebo gen půdní bakterie v kukuřici. Vědci se tak mj. snaží prodloužit životnost potravin, zvýšit odolnost rostlin proti škůdcům, umožnit pěstování plodin i v nehostinných oblastech, např. v zasolených půdách. Výsledkem jsou pak například rajčata a salát, které vydrží v lednici čerstvé i několik týdnů, nebo šťavnatý meloun chutnající stejně desítky hodin po nakrojení. Objevily se ale také projekty řešící zdravotní stav celých generací. K nejznámějším patří rýže obohacená vitaminem A - tzv. zlatá rýže, která může zachránit statisíce indických dětí, jejichž často jedinou dostupnou potravinu tvoří rýže, před oslepnutím.

Je tedy možné říci, že GM odrůdy jsou nejlépe prozkoumané odrůdy, jaké kdy byly uvedeny na trh. Při uznávání GM odrůd se získávají nové informace i o běžných odrůdách. Přesto evropští spotřebitelé chovají ke geneticky upraveným plodinám značnou nedůvěru. Obavy z dopadů na lidské zdraví přetrvávají i přesto, že je vyvrátilo již přes 80 výzkumných studií, které EU financovala. Podle řady vědců a činitelů EU mohou být plodiny s GMO dokonce zdravější a šetrnější vůči životnímu prostředí než tradičně pěstované plodiny, protože již nevyžadují tolik ochrany chemickými látkami.