V úvodu si trošku brnkněme na nostalgickou notečku. Nebo vy snad nemáte v paměti třeba sluncem prozářený zářijový den, kdy se první listí začalo podzimně zabarvovat a na člověka sedla taková zvláštní, skoro sladkobolná melancholie? A možná jste zrovna šli, jako malí kluci či holky, odněkud od lesa, třeba u babičky na vsi, větřík byl již "frišný", sem tam i nudle u nosu zasvítila, a babička stála na zápraží, zdaleka vás vítala a v kuchyni, v té babiččině kuchyni, vám pak nalila do hrnků voňavý šípkový čaj a odklopila misku, pod níž se skrývala nádherně mramorovaná bábovka. A vám tolik chutnalo a bylo vám tak strašně, ale tak strašně dobře jako už potom v životě snad nikdy ne...

A to babička v žádném případě nekupovala šípkový čaj porcovaný a do pytlíků, či správněji sáčků, cpaný. Kdepak! Vlastnoručně šípky trhala, sušila v troubě nebo nad kamny a celá kuchyně příjemně voněla koncem léta a časným barevným podzimem.

Šípkový čaj patřil v bylinné tradici našich babiček k tomu snad nejužívanějšímu léčivému nápoji. Má komplexní účinky. Pomáhá při nachlazení, působí proti únavě, celkově osvěžuje a zvyšuje i odolnost proti infekcím. Píval se dřív tedy spíš jaksi preventivně, byť kupříkladu s medem uměl "zabrat" i ve fázi, kdy angína už vystrčila ostřejší růžky. Ovšem na posílení imunity je šípkový čaj prostě vynikající. Šípky totiž obsahují hodně vitaminu C, dále vitamin P a vitaminy skupiny B i karoten.

A jak se takový správný či "babiččin" šípkový čaj připravuje? Jsou různé postupy. Někdo sušené šípky roztlouká v hmoždíři a na půl litru vody dává asi dvě polévkové lžíce této drti. Šípková drť se nejdřív nechá odstát aspoň půl hodiny ve studené vodě, pak se teprve vše uvede do varu, který má trvat asi dvě minuty. Opět se nechá tak čtvrthodinku odstát, poté se může hotový nápoj podávat. Jiní zase drcené šípky přelijí vroucí vodou, a taky je asi dvě minuty vaří. Vývar je pak třeba nechat odstát déle.

K cezení drcených šípků musíme použít velmi husté sítko, ale daleko spíš nějakou látku - výborné bývaly originál látkové oprané už dětské pleny - aby se do čaje nedostaly jemné chloupky, které plody šípků obsahují. A právě kvůli těm chloupkům se někdy šípkový čaj vaří ze šípků celých. V takovém případě se šípky musejí namočit do vody 24 hodin dopředu a teprve pak se krátce povaří. Rituál s alespoň půlhodinovým odstátím po uvaření platí i zde. Tento způsob je výhodný i v tom, že jednou již uvařené šípky se mohou znovu přelít studenou vodou a znovu povařit, neboť živin v nich ještě zůstalo dost. A cezení je samozřejmě nesrovnatelně jednodušší.

A ještě jedna poznámka. Máte-li šípkový čaj ze šípků, které jste si sami natrhali a usušili, víte, kde ty šípky rostly. Určitě je nebudete trhat u silnic, kde sice zjara šípkové keře krásně kvetou, ale v plodech pak může být olovo z automobilových emisí. A nebudete je trhat ani u pole, kde víte, že zemědělci práškovali.

Tady je ale dneska situace poněkud už změněná. Zemědělci už nemají tolik peněz na chemickou ochranu plodin jako dřív, takže šípky od polí už žádné škodlivé látky obsahovat nemusejí. V každém případě se ale vyplatí vyhlídnout si nějaký vhodně umístěný šípkový keř a trochu si během roku kontrolovat, co se kolem něho děje. Jedině pak máte jistotu, že šípky, z nichž čaj v dobré víře konzumujete, byly opravdu zdravé. A ta trocha časně podzimní poezie pak už přijde sama...