Nejčastěji se falšují drahé výrobky (lihoviny, víno, koření) a ty, které se prodávají nejvíc (masné a mléčné výrobky, tuky a oleje, ovocné šťávy).

Falšování potravin může mít při použití některých náhražkových surovin i zdravotní dopad na spotřebitele. Příkladem je náhrada některých složek toxickými látkami, např. použití diethylenglykolu na zvýraznění chuti vína, naředění rostlinných olejů minerálním olejem nebo přidávání melaminu do mléčných výrobků. Pro alergiky nebo malé děti je nebezpečná i nedeklarovaná přítomnost levného kravského mléka v sójovém nápoji, bílkovin burských ořechů ve zmrzlině a čokoládě.

Ovocné džemy a tak dále...
Hlavní surovinou pro výrobu džemů, ovocných pomazánek, povidel, pyré je ovoce. Obvyklou a nejlevnější složkou těchto produktů jsou v našich podmín­kách jablka, ale samozřejmě přidávají se i další druhy ovoce.

Při falšování džemů výrobce špatně uvádí použitý druh ovoce...

"Při falšování džemů výrobce nejčastěji špatně uvádí použitý druh ovoce nebo nahrazuje dražší ovoce levnějším. Dalším způsobem falšování je užití nižšího ovocného podílu, než je v legislativě uváděné množství (všeobecně pro džemy platí 350 g/kg, ale existují výjimky podle druhu ovoce a deklarované kvality), a přitom ještě třeba maskuje nižší ovocný podíl přídavkem přírodních barviv," říká Ing. Helena Čížková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

S tím těsně souvisí i použití džemů a ovocných produktů tohoto typu do dalších výrobků, zářným příkladem jsou ovocné jogurty. Před lety jedna spotřebitelská organizace v západní Evropě spočítala, že deklarovaných jahod použitých v jahodových jogurtech za jeden rok je asi třikrát víc, než se jich na zeměkouli urodilo. Spotřebitel, který si dnes přečte složení ovocného jogurtu, bývá mnohdy velice překvapen, kolik barviv, případně šťávy z červené řepy je v takovém jahodovém, borůvkovém či jiném jogurtu použito. Legislativa je v tomto směru poměrně benevolentní. Jsou-li uváděny také jahody, borůvky či džem z nich, nic nebrání, aby se jogurt jmenoval "borůvkový".

Masné výrobky
Od podzimu roku 2001 platí u nás tzv. špekáčková vyhláška (č. 326/2001 Sb.), která měla za cíl zastavit propad kvality masných výrobků, k němuž v průběhu let po zrušení povinných ČSN došlo. Vyhláška definuje složení těchto výrobků: měkké uzeniny – špekáček, kabanos, vídeňský párek, debrecínský párek, jemný párek, lahůdkový párek, spišský párek, ostravská klobása, šunkový salám, gothajský salám, junior salám, český salám. Trvanlivé – vysočina, selský salám, turistický trvanlivý salám, poličan, herkules, dunajská klobása, lovecký salám, paprikáš. I když už vášně mezi dozorovými orgány, spotřebiteli a výrobci utichly, přece jen se ještě můžeme na pultech obchodů setkat s výrobky, které – byť by měly mít podle vyhlášky konstantní kvalitu – jsou občas nedobré a nekvalitní. Nemluvíme teď o výrobcích z dovozu, jichž se vyhláška netýká, pokud se – zjednodušeně řečeno – v mateřských zemích prodávají pod stejným názvem. Bohužel se však často jedná o výrobky, u nichž vyhlášku nedodržují domácí výrobci.

Výsledkem snahy výrobce ušetřit a nahradit maso levnějšími nebo dostupnějšími surovinami (kůže, mechanicky separované maso, mouka, škrob, sójové bílkoviny, bramborová vláknina atd.) je pak pro některé zákazníky velmi atraktivní cena špekáčků 30 – 40 Kč za kg (výkupní cena výsekového masa je až dvojnásobná) ovšem za podmínky poněkud zvláštní chuti, textury i výsledku po opékání.

Dalšími způsoby falšování masných výrobků je záměna živočišných druhů, nedostatečné vysušení trvanlivých salámů a zakrytí vad např. přídavkem koření a barvením výrobku.

Za málo peněz málo muziky.

Co dělat, abychom se k nákupu takových výrobků nenechali svést? Především nenakupovat podle ceny, pamatovat, že za málo peněz málo muziky. Pokud žijeme ve větší obci, hledejme svého řezníka, u něhož máme vyzkoušeno, že prodává kvalitní zboží. A ptejme se, jak takových u pultu, tak známých – v prvním případě můžeme zjistit, odkud výrobek pochází (máme na to právo), v druhém se můžeme dozvědět, s jakým prodejcem mají naši přátelé dobré či špatné zkušenosti. A pokud kupujeme balené výrobky, čtěme jejich složení. Jestliže zjistíme např. obsah různých rostlinných vláknin, mějme na paměti, že v kvalitním výrobku nemají co dělat.