Od pradávna se lidé obávali čarodějnic. Proti jejich nekalým kouskům se snažili chránit po celý rok nejrůznějšími způsoby. První hromadné řádění čarodějnic se v novém roce očekávalo vždy právě s příchodem Velikonoc, zejména v noci na Velký pátek až do Velikonoční neděle. O těchto nocích bylo také nejsnazší vstoupit do spolku s ďáblem. Stačilo vyjít na křižovatku čtyř cest, postavit se tam a čekat, až se ďábel dostaví, a podepsat s ním smlouvu.
Podle všeobecně zažité víry byly čarodějnice staré ženy, které prodávaly samy sebe ďáblovi. Aby se mu zalíbily, škodily lidem i dobytku. Na své nekalé rejdy se čarodějnice chystaly právě v noci na Velký pátek. Slétaly se na společný "sabat" na vyhlášených shromaždištích, kde plesaly s ďáblem a jeho služebníky. Na "sabat" se čarodějnice dopravovaly nejčastěji na koštěti, někdy jim posloužil rýč, hůl, vidle, máselnice, prase, koza... Kdo z poctivých lidí byl srdnatý, mohl se prý pokusit je v letu sestřelit, ale musel mít kulku, v níž bylo přimíseno trochu stříbra. Stačilo prý také, když je člověk poznal a oslovil jménem. Takto odhalená čarodějnice se pak neudržela ve vzduchu a spadla na zem.
Čarodějnice se dostávaly z domu komínem, oknem anebo rovnou proletěly zdí. Důležité bylo správně vyslovit zaříkadlo. Když se čarodějnice při zaříkání spletla, musela celou noc létat komínem nahoru a dolů.
Oblíbeným odpočívadlem čarodějnic při jejich nočních letech byly kostelní věže. Odpočinek si zpestřovaly tím, že ohryzávaly kostelní zvony nebo škodily v okolí. Mívaly i své věrné pomocníky, kteří jim pomáhali zejména "vydojovat krávy". Takové pomocníky čarodějnice získávaly tak, že propíchly klubíčko vlny dřevěnými ohořelými špejlemi, káply na klubko tři kapky krve z levého malíčku, sešly pozpátku se schodů a přehodily klubko přes rameno. To se pak proměnilo v černou kočku nebo zajíce.
Když se čarodějnice vrátily ze "sabatu", vypravily se jakoby nic se všemi ostatními do kostela. Člověk je mohl rozpoznat jen tehdy, když si do punčochy vstrčil čtyřlístek. V kostele je potom poznal mezi ostatními podle toho, že měly na hlavách krajáče na mléko.
Pálení čarodějnic se v českých zemích vžilo na filipojakubskou noc z 30. dubna na 1. května. Proto chasa na kopcích zapalovala ohně, aby oslabila moc čarodějnic a ochránila úrodu a stavení před jejich mocí. Podobný charakter jako pálení čarodějnic měla i noc na 24. 6. (sv. Jana Křtitele), spojená s pohanským vítáním letního slunovratu. Děvčata vila věnce z devatera kvítí, které tu noc mělo kouzelnou moc a spolu s ohni a dalšími zvyky sloužilo k ochraně před zlými duchy. Hodně pověr proti čarodějným rejdům bylo spojováno také s oslavou Vánoc.
Třebaže dnes už povídačkám o čarodějnicích nevěříme a jejich novodobé slety bereme jako zábavnou recesi, kdo ví. Pro jistotu - až půjdete do kostela, nezapomeňte si vstrčit do boty čtyřlístek, abyste věděli, na čem jste například s vaší sousedkou. |
