Med je odpradávna zařazován mezi přírodní zázraky - jako pochutina i jako podpůrný léčebný prostředek. Vlastnosti a léčivé účinky včelího medu znali a využívali již staří Číňané, Arabové, Egypťané, Řekové, Římané i jiné národy - na americkém kontinentě Indiáni.
V domácím lékařství med používali naši předkové s oblibou. Osvědčil se proti kašli, chrapotu, rýmě, na spáleniny. Příznivě působí na hojení ran, zlepšuje činnost srdce, cév, ledvin, chrání játra, zlepšuje krvetvorbu, podporuje paměť, uklidňuje. Lžička medu před spaním pomáhá proti nespavosti, u dětí i proti nočnímu pomočování. Za studena lisovaný med má ničivé účinky na řadu bakterií v žaludku i střevech, přirozeně léčí průjem, uklidňuje žaludeční vředy apod.
Obliba medu je ve světě různá. Zatímco v USA či Austrálii a v poslední době také v některých západoevropských zemích jako např. ve Francii je preferován zejména med světlý, naproti tomu třeba v Německu či jiných německy mluvících zemích dávají přednost medu tmavému. Zatímco v Bavorsku si rádi pochutnají na klobáse s medovou hořčicí, na Ukrajině zase raději popíjí medový kvas, ve Švédsku si pochutnají na rybě s medovou majonézou...
Česká kuchyně je v použití medu trochu zdrženlivější a konzervativnější. U nás se med většinou používá jako sladidlo do čajů, pečiva či k namazání na chleba, nejlépe s máslem. Maso pečené s medem si mezi českými strávníky prozatím nezískalo mnoho důvěry. Přitom odborníci tvrdí, že medem potíraná pečínka získá vynikající nasládle kořeněnou chuť a křupavou kůrčičku. Při pečení masa se med ředí vínem nebo pivem a touto směsí se potírá. Pečení je pozvolné, aby se vytvořila nespálená, ale jemně zkaramelizovaná kůrka.
Druhy medu
Existují různé druhy medu. Kvalitu produkovaného medu v českých zemích stanovuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 3334/97 Sb. Podle této vyhlášky se med člení do skupin:
Med květový (pocházející zejména z nektaru květů. Teoreticky: Kolik je druhů rostlin, z nichž lze získat nektar nebo medovice, tolik je možných druhů medu - lipový, javorový, akátový, slunečnicový, modřínový, řepkový atd. Květové medy mívají světlou barvu, jemnou chuť, slabší aroma a relativně rychle krystalizují)
Med medovicový (pocházející zejména z výměšků hmyzu, jsou to medy lesní, tmavé barvy, déle vydrží tekuté a mají výraznou chuť a specifickou vůni)
Med smíšený (pocházející ze snůšky nektarového a medovicového původu bez výrazné převahy jednoho druhu)
Rozdělení medu podle způsobu získávání:
Med vytočený (získaný odstřeďováním odvíčkovaných plástů)
Med plástečkový (zavíčkovaný a uložený včelami do čerstvě postavených bezplodových plástů a prodávaný v uzavřených celých plástech nebo dílech plástů)
Med lisovaný (získaný lisováním plástů za použití mírného tepla)
Med vykapaný (získaný vykapáním z odvíčkovaných plástů)
Jak med vzniká?
Ze zoologického názvu včely - včela medonosná - by si někdo mohl odvodit, že med nosí do úlů včely. Není to však tak jednoduché. Včela do úlu přináší suroviny na výrobu medu - nektar a medovici. Nektar je výměšek rostlinných žláz, které se nachází nejčastěji v květu. Nektar rostlina používá jako lákadlo na včely, které ji mají opylit. Medovice je stejně jako nektar cukernatá látka, která se však vyskytuje na listech a jehličí stromů. Tvoří ji hmyz (u nás jsou to zejména mšice), který parazituje na rostlinách a živí se jimi. Včely poté, co výše uvedené suroviny do úlu přinesou, musí je zpracovat. Především odpařit nadbytečnou vodu, které je v nektaru až 60 %, kdežto v medu pouze asi 18 %. Pak včela svými enzymy přemění převažující sacharózu na jednoduché cukry a navíc takto zpracovanou surovinu obohatí o další enzymy. Poté med uloží v plástvích úlů, tyto plástve zakonzervuje víčky z vosku. V plástu potom med dozrává do své lahodné podoby. Při tomto procesu vynaloží včela obrovské úsilí. Jen pro představu, pro získání 100 g medu musí včely sesbírat pyl z jednoho milionu květů, což představuje asi 150 tisíc výletů z úlu pro pyl.
Skladování medu
Med skladujeme nejlépe ve skleněných, porcelánových či keramických uzavřených nádobách v suchých prostorách při teplotě nejvýše do 25 stupňů Celsia a relativní vlhkosti nejvýše 70 %. Medu škodí přímé sluneční světlo. Med je hydroskopický, snadno přijímá cizí pachy, snadno krystalizuje a cukernatí. Květové medy zpravidla dříve než lesní. Je to způsobeno většinou vyšším obsahem glukózy, jež má specifickou vlastnost vytvářet krystaly. Krystalizací med neztrácí na kvalitě, je to jeho přirozená vlastnost. I zkrystalizovaný med si uchová všechny cenné látky a vlastnosti. Zkrystalizovaný med ve sklenici uvedeme opět do tekutého stavu pozvolným zahříváním sklenice ve vodní lázni maximálně do 45 °C. Je vhodné medem při zahřívání míchat, aby se teplo dostávalo i do středu sklenice. Pozor na přehřátí! Nad 50 °C už se negativně mění kvalita medu. K rozpuštění zkrystalizovaného medu nikdy nepoužíváme mikrovlnné trouby.
Med v kuchyni
Široká škála druhových medů světlých, smíšených i tmavých lesních dává možnosti výběru podle chuti i obliby jednotlivých osob. Včelí med je přibližně stejně hodnotný, ať je světlý, nebo tmavý, hlavně aby byl dobře ošetřený (vyzrálý, správně uskladněný). Na americkém kontinentě - hlavně v USA a Kanadě jsou téměř výhradně žádány medy světlé, květové, a to hlavně ve formě pastovaných medů, tzn. s mechanicky usměrněnou jemnou krystalizací medu.
Pokud při pečení nahrazujeme medem cukr, budeme si pro správnou recepturu pamatovat, že litr medu váží cca 1,25 kg. Při pečení dáváme medu asi o polovinu více než cukru. Sladkost medu je 75 % sladkosti cukru. Při pečení z medu přidáváme do těsta půl lžičky jedlé sody, jež neutralizuje kvasy a zkypří těsto. Při pečení medového těsta zvýšíme teplotu pečení asi o 15 °C. Med v pečivu jej činí chutnější, vláčnější, pečivo vydrží déle čerstvé.
Medové recepty
Jemné čajové pečivo
Suroviny: 140 g másla, 100 g tekutého medu, 100 g práškového cukru, 2 žloutky, 1 lžíce rumu, 2 lžíce vody, citronová kůra, vanilka, 1/2 balíčku pečivového prášku, 1/2 kg hladké mouky.
Příprava: Máslo, cukr, med a žloutky umícháme, přidáme citronovou kůru, vanilku, pečivový prášek a nakonec mouku. Zpracujeme, vyválíme, vykrájíme tyčinky, dáme je na plech a v horké troubě rychle do žluta pečeme. Studené máčíme do poloviny v čokoládě.
Turecký med
Suroviny: 3 bílky, 180 g cukru, 100 g medu, 120 g sekaných oříšků, oplatky
Příprava: Med dáme rozehřát, ale ne vařit. Bílky s cukrem postavíme do vařící vody a šleháme do zhoustnutí. Pak tenkým pramínkem za stálého míchání přiléváme med. Nakonec přimícháme oříšky či ořechy. Hmotu necháme prochladnout a pak ji natíráme na oplatku asi na 1 cm vysoko. Svrchu je přikryjeme též oplatkou a zatížíme lehkým prkénkem. Druhý den je krájíme na úzké proužky.
Medové kuličky s kokosem
Suroviny: 100 g medu, 100 g cukru krupice nebo sladidlo, 150 g kokosové moučky, 10 g kakaa, kokos na obalování.
Příprava: Uvaříme hustý sirup z vody, cukru a medu. Přisypeme strouhaný kokos a tvarujeme kuličky, které obalujeme v kokosu a posypeme kakaem. Necháme volně usušit na podnose.
Kuře (nebo králík) na medu
Suroviny: Porcované kuře (králík), 2 lžíce oleje, 2 lžíce sójové omáčky, malá lžička soli, lžička pálivé papriky, 3 stroužky česneku, 2 lžíce medu, 1 kostka masoxu, 2 lžičky škrobové moučky, 0,2 l vody.
Příprava: Kuře (králíka) potřeme směsí oleje, sójové omáčky, soli, papriky a česneku a nejméně 2 hodiny (lépe přes noc) necháme uležet. Upečeme a posledních 20 minut přelijeme zálivkou, kterou si připravíme z vody, medu, masoxu. Nakonec přidáme v troše vody rozmíchanou škrobovou moučku. |
