V povědomí moderních hospodyněk už zdomácnělo pravidlo, že po nevlídné zimě lidský organismus volá po doplnění chybějících vitamínů. Jarní oteplování s sebou zákonitě nese nejen změnu v oblékání, ale i ve složení naší stravy. Zatímco v zimě pozdě svítalo, brzy se šeřilo a na přípravu jídla jsme tedy relativně nemuseli spěchat, s příchodem jarního slunka většina z nás dává přednost delšímu pobytu venku a snaží se tedy přípravu jídla zkrátit. Dáváme přednost rychlému a nenáročnému vaření.
Nabídka z obchodů
Vybírat je z čeho. Poměrně snadno a rychle lze vykouzlit zdravé, chutné zeleninové saláty z jarních cibulek, ředkviček, různých druhů hlávkového salátu, pažitky, rychlených kedlubnů atd. Nabídka v našich obchodech nenechá nikoho na pochybách, kde hledat čerstvé vitamíny.
"Nákup" zadarmo
Vitamíny můžete hledat také přímo v přírodě. Ke zpestření jarní stravy se výtečně hodí řada zelených bylinek.
Nejběžnější, ale velmi ceněnou a chutnou bylinkou může být kopřiva. Ta není jen nepříjemným plevelem, kterého roste všude dost a který nás při náhodném dotyku popálí. Naopak obsahuje velké množství vitamínů i železa, podporuje krevní oběh, snižuje hladinu cukru v krvi, je močopudná. Mladé jarní kopřivy se v kuchyni hodí do nádivek, polévek či bramboráku, chutný je z nich špenát. Všeobecně jsou známy jarní čistící kúry z kopřiv či vlasové odvary.
Bez problémů v přírodě nasbíráme také smetanku lékařskou (pampelišku). Třebaže velmi cenné látky jsou obsaženy zejména v kořenu, který se doporučuje sbírat na jaře ještě před květem, vitamíny se schovávají i v mladých pampeliškových lístcích, které se přidávají do salátů. Z květů je možné připravit náhražku medu, vhodnou zejména k doslazování čajů.
Rostlinný med k doslazování čajů lze připravit také ze sedmikrásky obecné. Spolehlivě ulevuje i při kašli. V kuchyni má sedmikráska jedinečné postavení při dekoraci pokrmů - můžeme ji kandovat v cukru a potom s ní dozdobit zákusky a obložené talíře.
Šťovík - obsahuje hojnost kyseliny šťavelové, organické kyseliny, vitamín C, minerální látky. Zcela mlaďoučké jarní lístky bývaly dříve využívány jako zelenina, do polévek, do salátů. Oddenek je možno přimíchávat do projímavě působících čajů.
Na mezích kolem cest lze nasbírat i mnoho dalších druhů zelených bylinek. O jejich prospěšnosti informuje celá řada odborných publikací. Hodně dobrých rad se ale můžete dozvědět i od starších lidí ve svém okolí.
Záhon v truhlíku
Další způsob, jak obohatit jarní stravu o zelené vitamíny je pěstování bylinek v květináči na okenním parapetu či na balkoně. Bylinky vhodné k dochucení pokrmů tak máme neustále po ruce. Nenáročné pěstování pár kroků od sporáku zvládnou i úplní zahradničtí laici. Stačí k tomu jen trocha odhodlání, truhlík, květináč nebo vhodná keramická nádoba s rostlinným substrátem a kousek místa vystaveného celodennímu slunečnímu svitu. Sazeničky bylinek je možno zakoupit na trhu, nebo získat třeba od sousedky. Balkonovým způsobem lze pěstovat například pažitku, řeřichu, bazalku, dobromysl, kerblík, majoránku, saturejku atd. Většina těchto bylinek nejen že výborně chutná a dodává našemu tělu potřebné vitamíny a minerály, navíc nádherně voní a odpuzuje i obtížný hmyz, který se s příchodem teplejšího počasí vždy neomylně vyrojí.
Řeřicha - řeřichu setou lze pěstovat třeba i za oknem po celý rok. Působí močopudně a v močovém traktu navíc i dezinfekčně. Podporuje chuť k jídlu a trávení. Dá se pěstovat na buničité nebo obyčejné vatě. Od výsevu je zpravidla ke konzumaci vhodná už za 4 až 5 dní. Do ploché místy rozložíme vrstvu buničiny nebo vaty a na ni rozprostřeme semena řeřichy. Na 1 cm čtvereční zhruba 10 semínek, která jsme před tím na den namočili do vlažné vody. Za několik dní lze nať ořezávat.
Nať obsahuje jak vitamín C, tak i železo a měď, což jsou všechno složky nutné pro tvorbu hemoglobinu, tedy vlastně červených krvinek. Hodí se jako příloha, jako zelenina i jako lék při chudokrevnosti, jarní únavě apod. Doporučuje se však určitá opatrnost. Dospělí by neměli překročit dávku jedné polévkové lžíce denně.
Bazalka - nejčastěji se používá do italských pokrmů (těstovin a salátů), ale lze ji bez problémů použít také do omáček, polévek či luštěnin.
Oregáno (dobromysl) - se používá na podobná jídla jako majoránka (mleté maso, luštěniny) a neobejde se bez ní italská kuchyně. Prabáby kořenářky říkávaly, že dobromysl je kouzelným kvítím Svatojánské noci. Sušená dobromysl se vkládá do bylinkových polštářků a pytlíčků. Koupel z ní osvěží a povzbudí.
Kerblík - lze jej zasít i několikrát do roka, protože dozrává zhruba už po šesti týdnech. Používá se do směsi bylin a všude tam, kde může nahradit zelenou petrželku.
Majoránka - sklízí se většinou dvakrát za sezónu, vždy před květem. Vytváří keříky asi 20 cm vysoké. Bez majoránky se neobejdeme do bramboračky, jitrnic, karbanátků...
Saturejka - má příjemnou vůni. Používá se například místo pepře v dietních pokrmech.
Bylinky na zahrádce
Alespoň malý koutek v zahradě bychom vždy měli vyčlenit bylinkám, které bývají povětšinou na pěstování nenáročné. Pro pěstování na zahrádce jsou vhodné všechny zelené bylinky, navíc by mezi nimi neměl chybět libeček lékařský (lidově "vopich"). Nasekané listy libečku se používají jako polévkové koření, ale i do mletého masa, luštěnin nebo gulášů.
Jde o trvalou bylinu, dorůstající až do výše dvou metrů, proto pozor při jejím vysazování. Je vhodné ji dát někam, kde nebude později překážet nebo stínit.
Nenáročná na zahradnickou péči je také meduňka lékařská, trvalka, díky jejíž kořenité vůni ji používáme všude tam, kde bychom použili např. citrónovou kůru. Čerstvé listy meduňky se používají na dozdobení sladkých dezertů, ovocných pokrmů, salátů a limonád.
Šalvěj lékařská (lidově "babské ucho") vytvoří vytrvalý polokeř s protáhlými listy, dosahující výšky 50 až 100 cm. Je velmi aromatická i po usušení, proto s ní kořeníme velmi opatrně. Často se používá k tučným masům, do nádivek, luštěninových a zeleninových salátů a všude tam, kde usnadňuje trávení. Často je také používána ve formě nálevu při bolestech v krku a bolestech zubů, jako kloktadlo se silným dezinfekčním a protizánětlivým účinkem.
Už na jaře můžete sbírat byliny do zásoby
Nejen lidové léčitelství, ale ani farmaceutický průmysl se neobejde bez potřebných léčivých surovin. Nezbytnou základnou stále zůstávají suroviny rostlinného původu (rostlinné drogy), představující správně usušenou část léčivé rostliny (například natě, listu, květu). Léčivé rostliny se v léčbě používají ve formě čajových směsí, rostlinných granulátů, tinktur, extraktů apod.
Většinou však platí pro sběr tato hlediska:
Kořeny jednoletých rostlin nepřicházejí pro sběr většinou v úvahu. Sbírají se kořeny rostlin dvouletých - na podzim v 1. roce vegetace nebo ve 2. roce na jaře před začátkem růstu. Kořeny a oddenky trvalek se sbírají v témže stáří rostlin jako u dvouletých, u pomaleji rostoucích převážně až ve 3. nebo v dalším roce. Hlízy se sbírají v době květu rostlin, cibule až po odkvětu, nejlépe když nadzemní části vadnou a rostlina "zatahuje". Listy se sbírají během celé vegetace rostlin zpravidla postupně. Kůra se loupe z kmenů a silnějších větví na jaře, když stromy a keře raší, nebo na podzim, když z nich opadávají listy. Natě se sklízejí i s květonosnými lodyhami před rozkvětem, květy se sbírají na začátku rozkvétání, vždy před plným rozvitím, plody po dozrání.
Sušení a skladování léčivek je velmi důležitý konzervační proces, jímž se z čerstvých ústrojů nebo částí léčivých rostlin teprve získá účinná droga. Droga je správně sušená, zachová-li si do značné míry původní barvu, jakou měla živá matečná rostlina. Není třeba připomínat, že v prostorách sušení se musí zachovávat největší čistota, je nutno odstranit prašnost a zamezit přístup domácím zvířatům a myším. Nejdůležitějším požadavkem při sušení je dokonalá výměna vzduchu, kterou je nutno zajistit dostatečným odvětráváním. Délku doby sušení určuje obsah vody v surovině a teplota, při níž sušení probíhá. Nejkvalitnější drogy se získávají zpravidla při sušení přirozeným teplem ve stínu. Sušené byliny je nutno uchovávat v suchu, ve tmě a při poměrně nízké teplotě (do 15 °C), samozřejmě ve vyhovujících obalech, které musí zamezit zvětrávání a znečišťování obsahu. Skladováním ztrácejí drogy časem účinnost, protože mnohé obsahové látky se postupně rozkládají, i když většinou jen zvolna. V průměru ztrácejí sušené byliny účinek do dvou let od sběru.
Komu se do přírody na sběr bylinek zrovna nechce, nemusí si zoufat. Ve specializovaných prodejnách ve větších městech lze zakoupit byliny volně sypané i porcované. |
