"Co srpen neuvaří, září neupeče" - lidová moudrost vinařů, která značí, že pro jakost budoucího vína je rozhodující počasí dvou měsíců před sklizní hroznů. Hlavní sklizeň probíhá v říjnu. Jen ranější odrůdy jako Müller-Thurgau, Muškát moravský či Veltlínské červené rané se často začínají sklízet již ve druhé polovině září.
Největším pěstitelem révy u nás je akciová společnost Vinné sklepy Valtice, která vlastní rozhodující podíl akcií a. s. Vinofrukt Dolní Dunajovice (420 ha vinic). V současné době Vinné sklepy Valtice zpracovávají ročně na 5000 tun vinných hroznů. Pěstují 15 nejkvalitnějších odrůd, jako například Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, šedé a modré, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Sauvignon, Tramín a další.
Vinařské město Valtice leží v jednom z nejmalebnějších koutů jižní Moravy na samé hranici s Rakouskem. Poprvé se Valtice připomínají v roce 1192, kdy tehdejší pasovský biskup Wolker vyměnil Valtice i s vinicemi Widdardovi ze Seefeldu za jiné panství. Opevněné město pak vlastnilo více šlechtitelských rodů, až se ve 14. století stalo vlastnictvím významného knížecího rodu Lichtenštejnů. O rozsahu vinic se dovídáme z Lichtenštejnského urbáře z roku 1414, kde jsou taktéž sepsány zvyklosti v horenském - viničním řádu.
Velký rozsah vinic si vyžádal taktéž výstavbu dvou unikátních sklepů, a to Zámeckého v roce 1430 s kapacitou 650 tisíc litrů a v roce 1640 Křížového sklepa, který je 120 metrů dlouhý a 100 metrů široký s kapacitou přes jeden milion litrů.
Víno z Valtic 
se v minulosti dodávalo hlavně do Vídně, Slezska - Vratislavi a do Prahy. Po roce 1945 vznikl z Lichtenštejnského majetku Státní statek Valtice, intenzivně rozšiřující výsadbu vinic a orientující se na výrobu kvalitních odrůdových vín. V roce 1992 byl valtický státní statek privatizován do současné podoby akciové společnosti s tradičním znakem na etiketě - bohyní plodnosti, hojnosti a krásy, plující na obláčku.
Dnes akciová společnost Vinné sklepy Valtice produkuje ročně cca 4 miliony lahví vína. Export je orientován především do Kanady, Velké Británie, SRN, ale i do dalších států.
Vinaři jsou zvyklí víno oslovovat a dávat mu vlastnosti lidského těla i duše. O tom svědčí i rčení, že "stůl bez vína je jako žena bez vlasů a rodina bez dětí".
Ale vínu dovedou také naslouchat. 
To moravské prý říká: "Já, víno, doprovázím v tomto kraji člověka, ani nevím, jak dlouho. Někdo říká, že mne sem člověk přivezl z Panonie za císaře Proba, jiný zase, že to byly římské legie, jež měly tábor pod nedalekou Pálavou. A od té doby má matka, má vinice, pokrývá stráně nad Valticemi. Také od té doby, prací tebe, člověka, ti poskytuji radost po celý život, od narození až do konce života.
Dobře vím, že bez tebe by ani mne nebylo. Po staletí mne opěvují básníci, malíři zobrazují chvíle mého vzniku i člověka žijícího ve vinorodém kraji. Vešlo jsem do každodenního tvého zpěvu, historek, pohádek i legend. Jsem jako děvče, o které je nutno se starat po celý rok a nesmí se spustit z očí, aby těšilo svého pána, ale i ostatní milence."
Aby se víno stalo nenahraditelným společníkem u prostřeného stolu, je třeba ho správně servírovat a vhodně kombinovat s nabídkou jídel. Dobré víno 
k dobrému jídlu je symfonií pro každého labužníka. Jídlo a víno by se měly vzájemně doplňovat: k lehkým jídlům lehká vína, k vydatným jídlům plná či vyzrálá vína. Zapomínat bychom neměli ani na to, že jednotlivý druh vína odhaluje své tajemství teprve při správné konzumační teplotě. Víno v poháru odkrývá své podmanivé vlastnosti pomalu a pouze těm, kteří je chtějí a umějí objevit a ocenit. Proto s pitím vína nepospícháme, pomalu ho vychutnáváme, trochu se s ním mazlíme. Pití vína bez přirozeného respektu a s pomlaskáváním se ve společnosti netoleruje. Víno si takové zneuctění nezaslouží. 
