Zelenina a jeji prednosti

Je známa jako planá luční rostlina s jasně žlutými úbory a dlouhým kůlovým kořenem. Mladé listy pampelišky se mohou před rozkvětem sbírat a jíst čerstvé, později hořknou. Z bělených listů se připravují saláty hlavně ve Francii a v Jižní Americe. Kořeny slouží jako náhražka kávy a v Japonsku se používají jako klasická kořenová zelenina. Čerstvé mladé pampeliškové puky poskytují na jaře zdroj vitaminů, zvláště vitaminu C. Podporuje trávení, je značně močopudná.

Snižování hmotnosti velmi napomáhá pampeliškový likér: Sto padesát gramů sušeného a podrceného kořene pampelišky (kopaného na podzim) dáme do láhve žitné a necháme za občasného protřepání 2 týdny vyluhovat. Pak přecedíme, kořen vylisujeme a přefiltrujeme. Denně pijeme půl likérové odlivky před obědem a večeří.

Řeřicha setá

Pochutinová zelenina s velmi krátkou vegetační dobou. Vhodná i pro zimní rychlení v domácnosti na misce, třeba jen s vlhkou buničitou vatou.

Často se přidává do jídel jako mladé semenáčky. Mají peprnou chuť a používají se čerstvé do salátů a na chlebíčky, jako příloha. Ke sklizni rostlinky dorůstají za 4 až 10 dní. Venku ji vyséváme na místa vlhčí a stinnější, aby rychle nevybíhala do květu. Působí močopudně, příznivě ovlivňuje krvetvorbu. Podporuje chuť k jídlu a celkové trávení. Mírně dráždí pokožku a sliznice. Obsahuje vitamin C, ale i velký obsah železa. Doporučuje se nepřekročení denní dávky jedné polévkové lžíce denně pro dospělé.

Vinná réva

Listy se ponejvíce používají v turecké, řecké a středovýchodní kuchyni. Nejznámější pokrm zvaný "dolmades" jsou vinné listy plněné rýží a mletým masem. Čerstvé nebo naložené vinné listy v soli se používají k obložení zvěřiny nebo jako dekorace ovocných mís.

Radicchio (čekanka)

Červenolistá hlávková čekanka radicchio pochází z oblasti Treviso v severní Itálii. Listy jsou pevné a křehké, s nahořklou, jemně štiplavou chutí. Čekanka je výbornou přílohou, její sytě červená barva dává působivý vzhled míchaným salátům. Je k dostání po celý rok.

Kozlíček polní

Planá rostlina původem z Evropy se nyní pěstuje na celém světě. Listy mají lahodnou, lehce nahořklou chuť a přidávají se do zimních salátů.

Roketa setá

Pěstuje se pro listy, které mají jemně štiplavou a peprnou chuť. Používají se čerstvé do salátů nebo se vaří jako špenát.

Kopřiva

Vytrvalá rostlina, kterou využíváme spíše než zeleninu jako léčivou bylinu. Kopřivy lze však připravovat stejně jako špenát. Žahavé chlupy se vařením ničí. Spařená a pokrájená kopřiva je základní přísadou do nádivek, špenátu, omelet, salátu z pampelišek, do bylinného bramborového salátu, jako vložka do kopřivové polévky, příloha k masu a používá se také při vaření piva a čaje.

Libeček

Vytrvalá rostlina, které se pro výraznou chuť přezdívá "české maggi". Posekané mladé lístky dodají každé polévce masovou příchuť. Libeček je velmi otužilý a pod jménem "vopych" se hodně pěstoval v Krkonoších a v Podkrkonoší. Připravuje se tam z něho chutný oukrop.

Z odvaru libečku připravíme účinné koupele nohou a rukou při dně, revmatismu a jiných zánětlivých onemocněních. V Americe se s oblibou užíval kandovaný oddenek libečku. Jako sladká pochoutka se užíval pro uvolnění dýchání, ale také pro uvolnění dolních cest močových, pro urovnání menstruace a pro vyčištění pokožky. Vzhledem k tomu, že se používal pro vylepšení všch funkcí pánve (spodní části těla), se přes 600 let dával do souvislosti s milostným životem. Svědčí o tom i jeho anglický název "lovage", který zřejmě vznikl od slova "love", což je láska.

Zelenina brukvová
Květák

Květák je označován za aristokrata mezi brukvemi. Patří k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším zeleninám. Obsahuje velké množství C vitaminu, ale za pozornost stojí i vysoký obsah draslíku a fosforu. Není však vhodný pro osoby trpící dnou. Nejdříve se pěstoval na Středním východě. V Evropě je znám od 13. století. Jeho silné zdužnatělé květenství se konzumuje syrové nebo tepelně upravené na mnoho způsobů. Krátce povařené se často podává zapečené s bešamelem nebo smažené. Naložený květák ve sladkokyselém nálevu poslouží jako dekorativní obloha chlebíčků, nářezů a studených mas i v zimě.

Před tepelnou úpravou ponoříme květák na dvě až tři minuty do studené vody košťálem nahoru. Vyplaví se z něj hmyz a nečistota. Pak květák opláchneme pod tekoucí vodou a vložíme do dostatečně velkého hrnce či kastrolu s vařící osolenou vodou. Při vaření je dobré květák zpočátku vařit v nepřikrytém hrnci, aby unikly čpavé látky. Uvařený má být tuhý, nerozvařený ani mazlavý. Doporučuje se při vaření přidat do vody trochu mléka, aby zůstal bílý.

Kapusta

Nejrůznější druhy této zeleniny pocházejí z Evropy a západní Asie. U nás se nejvíce pěstuje kapusta hlávková. Cenná je zejména zelenina

zjara, kdy je zeleniny málo. Lze ji připravit na nejrůznější způsoby - vařením, smažením, zaděláváním, dušením. Hodí se na závitky, vynikající jsou kapustové karbanátky. Je velmi dobrá i syrová - tence nakrájená do salátů, kde její kadeřavé listy působí i velmi dekorativně. Menší oblibu kapusty zaviňuje asi skutečnost, že má výraznější chuť, a není-li dobře připravena, ponechává si část čpavých látek. Kapustu nelze na rozdíl od zelí nakládat. Dá se však krátce předvařená zmrazit.

V Anglii je velmi oblíbená kapusta listová, která nemá srdíčko a sklízí se protrháváním, dokud je mladá. Kapusta růžičková je odrůda s miniaturními růžičkami vyrůstajícími

na vysokém dřevnatém stonku. Pochází nejspíš z Belgie. Růžičky se otrhávají jako malé pupeny a vaří se jen tak dlouho, aby neztratily pevnost. Růžičková kapusta je k dostání od konce léta do poloviny jara. Některé recepty doporučují vařené růžičky podávat s jedlými kaštany nebo vlašskými ořechy. Mohou se také uvařit a polít smetanou, lehce osmažené se přidávají do polévky. Jako zelenina se mohou použít také listy z vrcholové růžice. Růžičková kapusta nejlépe vynikne jako samostatný pokrm - není vhodnou přílohou k vepřovému masu.

pokračování příště