Med coby potravina a sladidlo provází člověka od nepaměti. V prvopočátku lidé ovšem nevčelařili. S mírnou nevážností lze říci, že lákavou lahůdku kradli, spolu s medvědy, divokým včelám.

O tom svědčí třeba některé jeskynní prehistorické malby, stejně jako vyobrazení, znázorňující vybírání medu divokých včel, v egyptských pyramidách a chrámech. A právě Egypťané jsou spolu s Kréťany považováni za průkopníky včelařství. Existují důkazy, že v Egyptě chovali - především kněží - včely v hliněných rourách už 3 000 let př. n. l. Lidé záhy objevili, že med je, kromě toho, že dobře chutná, výborným léčivým prostředkem. Byly využívány i další včelí produkty. Vosk na svícení, propolis a med sám pak i na balzamování těl významných zemřelých. Existuje pověst, jak tělo mrtvého Alexandra Makedonského bylo převáženo z bitevního pole do Řecka v rakvi plné medu. K léčení používal med a další včelí produkty Hippokratés či Asklepiadés v Římě, o včely se prý velmi zajímal Aristoteles. Ten prý dokonce sestavil průhledný úl, aby mohl pozorovat jejich život. Řečtí a římští vojáci si s sebou do bitev nosili propolis, který výborně účinkoval na zranění a záněty.

"Pilný jako včela" se říká o člověku, který chvíli neposedí a pořád něco dělá. Příměr sedí, protože život včely je vskutku naplněn pouze tím, čemu my říkáme práce. Odborná literatura uvádí, že aby včela naplnila medný váček velikosti špendlíkové hlavičky, musí obletět na tisíc květů. Pro jeden gram medu musí nasát nektar ze 2 500 květů. Už snad proto byly a jsou neúnavné včely u lidí v oblibě... pracují a nenadávají. A přinášejí obrovský užitek. V medu je skoro 80% hroznového (glukóza) a ovocného (fruktóza) cukru, takže se mimořádně hodí k rychlému doplnění energie. Med také zlepšuje krevní oběh a prokrvení věnčitých cév a je tedy výbornou prevencí třeba proti infarktu. Z medu organismus čerpá i minerální látky a stopové prvky - různé soli či železo, měď, zinek, mangan a jiné.

Oficiální medicína, hlavně v uplynulém století u nás, na med a další včelí produkty tak trochu zapomněla. To není obvinění - v přemíře nově objevovaných možností léčby chemickými preparáty se není čemu divit. Z lidového léčitelství med ale nikdy nezmizel a dnes se i v medicíně používání apiterapie (léčení medem a dalšími včelími produkty) začíná znovu více uplatňovat. Odborníci si v medu cení hlavně inhibinů, látek ničících bakterie. Aniž bychom chtěli "mlátit prázdnou slámu" vzpomeňme jen na naše babičky, čímže nám léčily třeba záněty průdušek. Medu se ale odjakživa užívalo i při onemocnění jater, žlučníku, při žaludečních vředech a vůbec při potížích trávicícho traktu. V neposlední řadě - kdo nemohl v noci oka zamhouřit, nesypal do sebe prášky na spaní, ale před ulehnutím snědl pár lžiček medu.

Z obsáhlého vyjádření "...a další včelí produkty" zmiňme ještě stručně propolis. Látku podobnou pryskyřici jak barvou, tak i na dotyk svojí lepkavostí. Propolis má silné antimikrobiální účinky, baktericidní a bakteriostatické vlastnosti. Vznik propolisu je docela složitý, v krátkosti lze říci, že částečně jej některé (pouze některé) včely sbírají z poupat a větviček určitých stromů a bylin a částečně jej vyrábí v úlu jako vedlejší produkt při trávení pylu. Pro včely je propolis něco jako pro nás mýdlo, voda i penicilín dohromady. Jeho dezinfekční vlastnosti chrání včelstva před chorobami, jeho pomocí se v úlu udržuje prakticky sterilní prostředí. Včely ale používají propolis i jako "stavební" materiál, ucpávají s ním totiž v úlu všelijaké netěsnosti. Díry prostě.

Starší čtenáři jistě pamatují, že ještě před patnácti léty se med ve státních obchodech moc nekupoval. Byl-li k dostání, asi nebyl nekvalitní, ale tehdejší trend tzv. "domácí" produkce téměř vše, vyjma základních potravin, prostě převažoval. Ve změněných společensko-ekonomických okolnostech po roce 1989 se však na trhu začal objevovat med od mnoha výrobců tuzemských i z dovozu.

A, jak jinak, začaly se též objevovat rozdíly v kvalitě. Platilo sice, že med produkovaný u nás je výrazně lepší kvality, než kolik požadovala vyhláška ministerstva zemědělství, či další předpisy jako třeba Evropský kodex jakosti pro med, ale pro zhodnocení této kvality u nás chyběla norma. Proto v roce 1999 vydal Český svaz včelařů pro své členy normu jakosti Český med. Ta obsahuje jak všeobecné, tak technické požadavky na zpracování medu, aby vyhovoval zpřísněným fyzikálně-chemickým kritériím: Obsah vody v medu nejvýše 18% u všech druhů, hydroxymethylfurfuralu smí kilogram medu obsahovat max. 20 mg, sacharózy smí být nejvýše 5%. V normě jsou ještě doplňující kritéria, z nichž stojí za zmínku, že medovicový med lze označit jako český, pokud vykazuje kladnou polarizaci před inverzí i po ní. Dnes je mediálně moderní při kdejaké příležitosti tvrdit, že se ve veškeré legislativě "přizpůsobujeme" Evropě. Není to ale asi tak úplně ve všem pravda. Odborníci včelaři vám totiž většinou řeknou, že naše předpisy jsou přísnější. Ostatně, právě norma jakosti Český med vznikla dávno před loňským referendem o vstupu do EU.

Vyhlášky a normy jsou vždycky líc příslovečné mince, praxe bývá začasté jejím rubem, a někdy dokonce skoro odvrácenou stranou. Takže v obchodní všednodennosti nezřídka dochází k falšování medu. Ze sdělení tiskového mluvčího Státní veterinární správy ČR Josefa Dubna (ze dne 19. 5. 2004) například vyplývá, že u jedné plzeňské firmy zjistila Státní zemědělská a potravinářská inspekce doplňování medu cukerným roztokem. A některé "medy" této firmy, jak J. Duben uvádí doslova, byly navíc pozměněny přehřátím. Nedostatky byly zjištěny také u dovozových medů, i když... "...problémy s obchodníky, kteří dovážejí med, nejsou v poslední době už přece jen takové," uvádí Josef Duben. "Hlavně od doby, co se dovozové medy přísně prověřují zejména na obsah reziduí antibiotik či zárodků moru včelího plodu." Obezřetnost při veterinární kontrole medu je tedy stále na místě. Pro zajímavost, Evropská unie například zakazuje dovoz medů z Číny právě kvůli tomu, že obsahují rezidua léčiv. Ta byla vloni objevena také v zásilce medu z Argentiny.

Poznatky ze zprávy Josefa Dubna potvrzuje i vyjádření Mgr. Ivany Pickové ze Sdružení obrany spotřebitelů ČR. I ta tvrdí, že kvalita dovážených medů se, zejména nyní, po vstupu ČR do EU, díky přísným kontrolám výrazně zlepšila. Naopak zase radí, aby si spotřebitel dával pozor na údaje uvedené na obalu medů od českých výrobců. Ale to platí i pro dovoz. Na obalech musí totiž být uveden původ medu, způsob jeho získání a úpravy (jen u vytočeného medu není tento údaj povinný), a pokud jde o směs medů z více zemí Evropy, či dokonce ze třetích zemí, i to musí být uvedeno. A dávejte si prý také pozor na odchylky na váze! Při balení od 100 do 250 gramů je přípustná odchylka minus 5%.

A na závěr něco pro pochutnání: Medové švestky v koňaku: Do sklenice dáme vidličkou propíchané švestky. Pak smícháme med s koňakem v poměru 3 díly medu a 10 dílů koňaku. Tuto, samu o sobě už dost vynikající, směs nalijeme na švestky. Sklenici uzavřeme a dáme někam, kde je tma a chladno. Poprvé se k ní přiblížíme po čtyřech týdnech...

A pro krásu: Medové mléko k pěstění pleti: Asi tři čtvrtě litru vody, 1 žloutek, 1 šálek čerstvého květu řebříčku, dvě deci mléka a polévkovou lžíci lesního medu. Za stálého míchání prohřejeme med, vodu a řebříček, a když se med úplně rozpustí, necháme vychladnout. Pak rozkvedláme žloutek v mléce a obojí smícháme. Dáme na den do ledničky, před použitím scedíme květy řebříčku.