Vážení čtenáři,
jak vidno, i v době e-mailů, mobilních telefonů, satelitů a nevím jakých dalších neskonalých technických vynálezů, platí heslo, které s varovně vztyčeným prstem vyslovovali naši dávní i pradávní předci: "Všeho s mírou!"
Člověk si zvykl snít o věcech, které jsou mu vzdálené nebo nedostupné. Když jsme například kouřili v základní škole tajně na záchodcích, snili jsme, jak jednou budeme tuto neřest provozovat veřejně. Samozřejmě za čas na tuto vášeň začali jedinci z našeho okolí zdravotně doplácet, a tak jsme moudře po vzoru předků prohlašovali: "Všeho s mírou!"
Pak jsme se zamilovali: kluci do děvčat, děvčata do kluků... vášnivě, silně..., a aby to bylo na celý život, tak pěkně i se svatbou! Ruku na srdce, milí čtenáři: Kdo z nás si alespoň jednou za všechna ta léta nevzpomněl po právě proběhlém manželském konfliktu na prapůvodní zamilovanost a neřekl si: "Hele, všeho s mírou!"
A když už jsme prožili anabázi všech možných i nemožných ponaučení, pomysleli jsme si, že není na světě nic, co by nás mohlo zaskočit. A začali jsme snít nové sny: o lukrativním zaměstnání, o nádherném bydlení, o velké výhře ve sportce, nebo třeba o létě, v němž prožijeme takřka všechny dny tropické! A ejhle! Poslední sen se nám splnil. A my nejásali, netančili, neradovali se. Trčeli jsme schovaní ve stínu přehřátých příbytků, úzkostlivě dodržovali pitný režim, pohybovali se co nejméně a spolu se Svatým otcem se modlili, aby konečně přišel jindy tak nenáviděný déšť.
Zní to až neuvěřitelně, ale my opovrhli létem, o jakém jsme snili. I my - zkušení dospělí a vševědoucí lidé - jsme se zase jednou přesvědčili, že proti našim snům stojí se vztyčeným prstem pravdivé přísloví VŠEHO S MÍROU!
Vaše redakce
Vánoční vydání Zákaznického magazínu se v obchodech českých a moravských spotřebních družstev objeví po 21. listopadu 2003.
|
