Vezměte si třeba Eskymáky. Ti, nemít podkožní tuk z tuleňů, kteří tvoří jejich hlavní jídelníček, ví bůh, jak by to s nimi přes arktickou zimu vůbec dopadlo. Ale baculatí jsou i amazonští indiáni, kteří, dalo by se říci, žijí zdravě, jedí hlavně ryby a všelijaké výhonky. A sem tam si uvaří anakondu, když ovšem ona nesežere je. A to už vůbec nemluvím o Američanech, kterým protestantský pánbůh nadělil hamburgery a coca-colu. Zkrátka, příroda si s námi hraje výlučně svoji vlastní partičku karet, a nenechá nás do ní někdy ani kibicovat.
Zázraky zdraví v obyčejné hlávce
Pašíka a knedlíčky tentokrát ponechme stranou, jakkoliv jde o gurmánsky velice přitažlivá témata. Konec léta a začátek podzimu je období sklizně a tudíž z polí zoraných za tím účelem vesměs na poříčních nivách, mizí i zelí. Co do složení je to plodina téměř zázračná. Je v ní především vitamin C. A je ho v ní hodně! Pak je v zelí vitamin A, a v poměru doslova ideálním vitaminy skupiny B. Zelí je v podstatě zdrojem tzv. B–komplexu! Má v sobě ale i spoustu minerálů, především železa, zinku, selenu, draslíku, sodíku a manganu. Zelí dále obsahuje vlákninu, bílkoviny, aminokyseliny a glukózu. Kombinací všech těchto pro tělo nepostradatelných a prospěšných látek se tak stává více než jen pochoutkou na našem talíři, je to obdivuhodný, i když zdánlivě nenápadný ochránce našeho zdraví.
Zelí čistí střeva. To věděli už naši dávní předkové. Váže na sebe těžké kovy a odvádí je z těla. Ochraňuje střevní sliznice – udržuje zdravou střevní flóru. Pomáhá proti zácpě, a tak je vynikající při léčbě hemeroidů nebo chronické ochablosti střev. Někdo radí konzumaci zelí a užívání zelné šťávy lidem se vředy žaludku a dvanácterníku. Štamprlička zelné šťávy denně je výbornou prevencí proti chřipce. Zelí je účinným stimulantem imunity, jeho pravidelná konzumace zvyšuje obranyschopnost našeho těla a pomáhá udržovat správnou funkci orgánů.
Díky selenu snižuje vysoký krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi. Uklidňuje náš nervový systém. Takže je dobré proti nespavosti, nervozitě a napětí. Nejvíc selenu má červené zelí a selen má prý zase pozitivní vliv na potenci, plodnost a produkci spermatu. Konzumace zelí zlepšuje funkci štítné žlázy. A pokud jde o výše zmíněnou nadváhu? Nenechte se mýlit! Zelí nás nasytí, dodá nám spousty zdraví prospěšných látek a přitom jeho energetická hodnota je velice nízká (cca 22 kcal/100g). Jenom se k němu nesmí jíst tučný bůček...
Co vše se dá ze zelí udělat?
Jsou ovšem i jiné zelné pochoutky, než uvedená česká klasika. Protože však jejich nejčastějším základem je zelí kysané, povězme si nejprve pár slov k němu: Kysané zelí se získává mléčným kvašením jemně nakrouhaných středně velkých hlávek bílého zelí. Nakrouhané zelí se osolí a okoření nejčastěji pouze kmínem. Někdo dává i jalovcové bobule, cibuli, jablka či mrkev. Ale se solí a kmínem je zelí prostě nejlepší. Zelí kysá jeden až tři měsíce a pak se uskladňuje. Nejlépe v kameninovém soudku v chladném sklepě. Nemáme-li tuto možnost, musíme zelí sterilovat .Je zajímavé, že obsah vitaminu C je v kysaném zelí vyšší, než v čerstvém. To umožňuje mléčné kvašení, které v něm probíhá...
Nejdřív ještě po našem
Bůček v kyselém zelí: Vepřový bůček nakrájíme na kostky, které prosolíme, opepříme a potřeme směsí prolisovaného česneku a oleje. Pak jej v kastrolu pečeme tak, aby se vypekl přebytečný tuk. Na jeho části zpěníme pokrájenou cibulku, přidáme kyselé zelí, nastrouhané jablko, osolíme, osladíme, okmínujeme, přidáme půl kostky bujonu a dusíme asi 20 minut. Zelí poté zaprášíme hladkou moukou, vmícháme maso a dusíme dalších 10 minut. Podávat můžeme s bramborem.
Další vynikající jídla
Závin se zelím: Na 10 porcí potřebujeme: 1 listové těsto, 700 g kysaného zelí, 200 g nakrájeného eidamu, 200 g nakrájené uzeniny, 1 větší cibuli, 1 lžíci sádla, 1 dcl smetany, 2 klobásy, 1 lžičku drceného kmínu, 1 lžičku soli a 1 vejce
Cibuli nakrájíme a zpěníme na lžíci sádla, přidáme kysané zelí (to můžeme ochutit podle potřeby) a osmahneme. Zalijeme smetanou a necháme prohřát. Vyválíme listové těsto, poklademe uzeninou, sýrem a zelím. Doprostřed položíme klobásy (nejlépe pikantnější) a zavineme, kraje řádně utěsníme. Potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme kmínem, solí a propícháme. Dáme péci do vyhřáté trouby na 30 až 40 minut. Podáváme vlažné a zapíjíme vychlazeným pivem.
Flíčky se zelím a pečeným vepřovým masem: Leckterá současná hospodyňka chová z důvodů štíhlé linie odpor ke knedlíkům. Nabízíme následující řešení: uvaříme těstoviny ve slané a trochou oleje obohacené vodě. Kysané, ale můžeme použít i čerstvé, nadrobno nakrájené hlávkové zelí klasicky odusíme a v troubě zatím upečeme nadrobno nakrájené vepřové maso. Když je vše hotovo, jednotlivé ingredience smícháme dohromady, podle chuti osolíme a opepříme. Tím je jídlo hotovo i bez zapékání.
A ze zahraničí?
Koložvárské zapečené zelí s rýží: 2 sáčky předvařené rýže vysypeme do zelí z jedné sklenice, přidáme vodu podle potřeby a vaříme do poloměkka. Mezitím vezmeme půl kila mletého masa, osolíme, opepříme a podle chuti posypeme mletou paprikou. Směs opražíme na cibulce. Přitom nakrájíme na drobné kostičky nějakou opravdu dobrou a jakostní klobásu. Uvařené zelí s rýží, opražené maso a nakrájenou klobásu smícháme, vložíme do kastrolku nebo pekáčku, v němž se jídlo nepřipéká, zalijeme aspoň dvěma kalíšky zakysané smetany a zakryté pečeme. Výsledek je výborný samotný, ale třeba i s vařeným nebo opékaným brambůrkem.
