Historie
Ačkoliv jméno rosé získalo růžové víno teprve nedávno, jeho historie je podstatně bohatší. Zmínky o něm nacházíme už za Hippokratova života. Hippokratés zmiňuje tři druhy vína, z nichž jednomu by v dnešním slovníku odpovídalo zřejmě právě rosé. V českých zemích se objevuje spolu s prvními modrými odrůdami zhruba v 16. století. Vzniklo víceméně náhodou. Menší vinaři drtili své hrozny na obecních lisech a mnohdy se na ně dostala řada, až když nebyla příležitost červené a bílé hrozny lisovat odděleně. Výsledná drť pak dávala víno růžové barvy.

Výroba
Mezi lidmi panuje zastaralé klišé, že se růžové víno vyrábí smícháním nepovedeného bílého a červeného vína. To je ovšem v Evropské unii kromě oblasti Champagne zakázané. Ve skutečnosti se rosé nejčastěji vyrábí z modrých hroznů metodou krátkého nakvášení rmutu (tzn. rozdrcených hroznů). Ten se nechává macerovat (tzn. naležet) zhruba 6 hodin, aby se z něj uvolnilo jen málo z červeného barviva. Mošt oddělený od slupek pak prochází dalšími fázemi výroby, které jsou stejné jako u bílého vína. Výroba může být postavena na jediné odrůdě modrých hroznů nebo směsích několika odrůd (tzv. cuvée).

Typy barev
Ačkoliv většina z nás rozeznává ve víně barvy tři, vinaři a sommeliéři jsou schopni jednotlivé odstíny ještě více rozšířit. U růžových vín se proto podle délky macerace a odrůdy můžeme setkat s víny šedorůžovými, bledě růžovými, malinově růžovými, nafialovělými, víny v barvě koroptvího oka. Výjimkou nejsou ani třešňová barva, barva cibulových slupek, lososově růžová vína, pomerančová a měděná vína. Poslední čtyři ze jmenovaných barev se objevují hlavně u vyzrálejších vín na počátku stárnutí, a nejsou tedy na škodu.

Růžové kouzlo
Rosé se pyšní svěží ovocnou chutí s dostatkem kyselin, která se povětšinou nehodí pro dlouholetou archivaci. Ideálně by se mělo konzumovat do dvou let po sklizni. Stejně jako červená a bílá vína se také růžové víno odlišuje podle obsahu zbytkového cukru (tzn. cukru, který se během kvašení neproměnil na alkohol) na suchá (do 4 g/l), polosuchá (do 12 g/l), polosladká (do 42 g/l) a sladká (nad 42 g/l). Z vůní a chutí dominují pronikavé ovocné prvky banánu, jahod a červeného zahradního ovoce. Nezřídka se také můžeme setkat s tóny citrusů – grepu či limety.

Jak víno podávat
Ideální teplota pro podávání růžového vína je mezi 8 a 13°C. Protože rosé patří k lehčím vínům, jeho chuť se skvěle rozvine ve vysokých sklenicích s otevřeným okrajem typu zvonu. Ke sladkým růžovým vínům volíme spíše menší a nižší poháry do zvonu. Mezi širokou veřejností jsou oblíbené i míchané nápoje a drinky z rosé doplněné o rozdrcený led a čerstvé ovoce. Samotné růžové víno skvěle doplňuje lehká letní jídla, saláty, ale hodí se také k sýrům nebo mořským plodům. Jedinečně ladí i s lehčími, např. ovocnými dezerty.

Skladování
Jak už jsme zmínili, většina růžových vín se nehodí k dlouhodobé archivaci. Přesto byste jejich skladování neměli podceňovat. Najděte pro ně chladnější (do 15°C) a tmavé místo bez přímého slunečního záření. Protože se většina rosé plní do průhledných lahví, je na skladování velice náchylné.

Domácí, nebo zahraniční?
Tuzemská výroba růžového vína sklízí úspěch nejenom v Česku, ale hlavně v zahraničí. Způsobeno je to i díky klimatickým podmínkám, které naše severněji položené vinice nabízejí. Mezi nejčastější odrůdy patří Cabernet Sauvignon, Zweigeltrebe a Frankovka. Česká rosé bodují jako lehká, svěží a originální vína, kterých se v jižně položených vinicích hůř dosahuje. Setkat se ovšem můžete i s těžšími a plnějšími chutěmi ve výběrech z hroznů či z bobulí.

Ve světě se využívají hojně odrůdy Cabernetů a Pinot. Většina světové produkce pochází z USA, Austrálie a Afriky. Tato vína se vyznačují vyšším obsahem zbytkového cukru, plnější a těžší chutí s vyšším obsahem alkoholu. Z evropských zemí vede jednoznačně prim v konzumaci a také výrobě francouzské rosé. V loňském roce rosé dokonce v konzumaci předčilo svého bílého kolegu. Mezi nejvyhledávanější oblasti patří Val de Loire, Provence a Côtes du Rhône.