Jenže trdlo má ještě další význam. Slouží jako pojmenování pro vynikající sladkou pochutinu a mnozí z vás jistě vědí, o čem je řeč. Už proto, že v poslední době jsou v módě nejrůznější variace na staročeské jarmarky a trhy a mlsné jazýčky, jejichž majitelé již skoupili proutěné zboží, železné i vyšívané ozdobičky, stejně jako keramiku, vyhládnou. A ne každý má chuť na dobře sice vypadající, nicméně většinou přepaprikovanou třiceticentimetrovou klobásu. To pak přicházejí k úctě stánkaři s pivem a medovinou (hlad je převlečená žízeň) a tací vynalézavci, kteří nabízejí pochutiny jiného druhu. O štramberských uších jsme v jednom z minulých vydání našeho magazínu již psali, proto nám dovolte věnovat se dnes trdlu. Nebo také trdelníku či šmetrdólu.
Obchodníci na stylových jarmarcích svému výrobku říkávají někdy "staročeské trdlo". Ale to jen v Čechách. Na Moravě by z toho mohlo vzniknout mezietnické nedorozumění. Z této oblasti totiž jmenovaná pochoutka pochází. Je typická pro vinařské slavnosti a Čechy, ať už se Karel IV., Bušek z Velhartic i mělničtí Lobkovitzowé a jiní snažili sebevíc, prostě vinařským krajem nejsou. A k pivu se trdelník, protože je sladký, zase tolik nehodí. Sám o sobě však vynikající je.
Podle údajů uvedených v národopisné knize "Luhačovské Zálesí" od Antonína Václavíka vydané v roce 1930 víme, že se pro pečení trdelníků rozdělával oheň pouze z bukového dřeva. Když pak zbylo hodně řeřavého popela, postavil se do něho dřevěný válec, ke stranám zúžený, zapravený do dvou cihel a s kličkou na otáčení na jednom konci. Když se válec přiměřeně zahřál, natáčelo se naň rozválené těsto, a to tak, že se poslední otočení muselo přilepiti na dřívější oviny. Na to se to neslo nad oheň. Při pečení se otáčelo a máčelo přiměřeně mlékem. Jakmile se poněkud zapeklo, sypalo se strouhaným perníkem, cukrem a při ustavičném otáčení se upeklo do zlatočervena. Pak je rychle ovinuli kožichem, aby se válec snadněji vytáhl a trdelník zůstal neporušený. Navrchu se potíral medem.
To ovšem bylo dřív. Dnešní jarmarečníci připravují trdelník jednodušeji. Přibližně tak, jak si jej za dlouhých podzimních a zimních večerů můžete přichystat i u vás doma v kuchyni podle následujícího receptu:
Potřebujeme 70 g másla, 70 g sádla, 30 g cukru, žloutků, sůl, 25 g kvasnic, 560 g mouky a mléko. Máslo umícháme se sádlem, až pění. Do umíchané tukové směsi přidáme cukr, žloutky (vždy po jednom), pak osolíme a dáme vzkypělé kvasnice, mouku a mléka tolik, aby zadělané těsto bylo poměrně tuhé. Nyní těsto dobře vypracujeme a necháme trochu zkynout. Z těsta vyválíme dlouhý těstový váleček téměř motouz (asi jako malíček silný). Pak pozorně namotáme na dřevěný váleček – k tomu určený – pomaštěný máslem (můžeme ale použít i omaštěné plechové trubičky nebo například trubičky na kremrole). Povrch potřeme buď bílkovým sněhem, nebo rozšlehaným vejcem a posypeme sekanými loupanými mandlemi (můžeme rovněž podle chuti obalit rozdrcenými ořechy a krystalovým cukrem).
Dáme na plech pokrytý pečicím papírem a pečeme za občasného, ale poměrně častého otáčení válečku v troubě. Při otáčení ho postříkáváme máslem, které můžeme střídat s mlékem. Upečené zlatavé trdlo stáhneme z válečků, nakrájíme či necháme vcelku, to už je jedno. Když do něj foukneme šlehačku, případně jej pokapeme horkou čokoládou, nemá to chybu.
