Proč nám nevadí, že lidi, které jsme si zvolili za své zástupce, nám pomalu, ale jistě a nekrytě házejí klacky pod nohy a bez většího studu nám komplikují život pod záminkou, že se jedná o naše vlastní dobro? Proč nás nerozčiluje, že si naši zástupci připravují pera k podpisu smlouvy o ozdobu v Brdech, kterou téměř 70% obyvatel nechce? Ano, budeme moci vycestovat do ráje za oceánem "pouze" s dotazníkem, ve kterém na sebe musíme prozradit snad i velikost spodního prádla. Ano, můžeme si namísto sobotního odpoledne s rodinou v přírodě vyrazit na túru po supermarketech. Ale neztrácí se někam všechno to kouzlo?
Když o kultuře rozhoduje člověk, který divadlo viděl snad jen z rychlíku, není se vlastně ani čemu divit. Hlavní roli v této povedené tragikomedii by potom mohly hrát dvě loutky rozhodující o českém zdravotnictví. Na lékařskou péči máme samozřejmě nárok všichni, ale úplně zadarmo to nebude. I když zařízení nemocnic a personál zůstává po staletí stejný, budeme si hrdě hrát na interhotel a luxusní kliniky.
Inu, asi to tak musí být. Volíme Češku s nejkrásnějšíma nohama, žádáme o přiklepnutí olympiády, dohadujeme se o existenci Národní knihovny a věříme politikům štědré příbuzenstvo, protože kdo by v této pohádkové zemi uvažoval o něčem tak ošklivém, jako jsou úplatky a korupce. Však oni si naši drazí obyvatelé zvyknou. Jíst něco musí, svítit se musí, na kole se také každému nechce – tudíž sáhněte vesele hlouběji do svých kapes.
Ale kdo by se v tomto krásném prázdninovém čase nad něčím takovým rozčiloval. Vždyť venku krásně svítí sluníčko – co na tom, že tají ledovce, alespoň se budeme moci za chvíli koupat v moři také! Snad se tmavé chmury rozpustí ve slané vodě, dobrém víně a středomořských specialitách. Vždyť až nám bude nejhůř, vyřeší to za nás blaničtí rytíři. Mějte se krásně a užívejte si dovolenou!
