Jako malý si místo s autíčky radši hrál s harmonikou a v šesti už na ni hrál. Inu, potatil se. "Táta byl moravák, který sloužil jako voják v Plzni, a když poznal maminku, už tu zůstal. Bez muziky neudělal ani ránu, na dechovku by ho byli utáhli na vařené nudli," směje se Josef Pospíšil, kterého většinou znáte jako muzikanta, redaktora, moderátora z rozhlasu, televize, koncertů. Se svou ženou renátou rozdávají v Čechách i ve světě dobrou náladu, tak jak už to dechovka, které se upsali, umí. V jejich domě najdete spoustu svědectví o životní dráze jeho obyvatel. V hale překrásné heligonky, v obývacím pokoji spousta knih ze světa hudby i hudebních nosičů, na podlaze byly při naší návštěvě rozložené panely pro právě připravovanou výstavu. "A to jsem trochu uklízel, než jste přijeli, mám těch fotografií a článků o vesnických muzikantech za ta léta stohy," přiznává pán domu.

Odvaha se vyplácí
Od svých 14 let Josef hrál s místní šťáhlavskou kapelou na tubu a také baskytaru. Právě na tu kytaru ho učil tenkrát neznámý voják, který tam sloužil, dnes stálice naší populární hudby, Karel Vágner. "A když jsem v roce 1970 udělal maturitu, právě on mi poradil, abych se přihlásil na konkurz do tehdejší Československé televize na místo technika." Uspěl. Stejně tak o pár let později v konkurzu na redaktora Československého rozhlasu v Plzni, kde pak setrval bezmála třicet let.

Potom se sice jeho profesní cesta trochu zaklikatila, dnes se však ukazuje, jak to bylo dobře! Určitě by totiž bylo škoda, kdyby poté nevznikl v České televizi pořad Za vesnickými muzikanty, který má obrovskou armádu příznivců, a nemyslete si, že jen důchodového věku. "Bylo mně přes padesát let a přesvědčil jsem se, že i v tomto věku platí: neodvážit se je osudné! Jednoho dne jsem usedl k počítači a napsal do České televize dopis. V něm jsem se svěřil, že je mi velice líto, že nádherná dechová hudba, která dala základ operetě, muzikálu, dnešní populární hudbě, je v televizním vysílání popelkou, navíc prezentovanou tak, že nutně musí vzbuzovat dojem něčeho méněcenného. A představte si, že mi dali možnost vytvořit pořad, který se pravidelně jedenkrát měsíčně vysílá už tři roky, a další díly připravuji."

Zážitky z natáčení
Tajemství úspěchu? Pořad Za vesnickými muzikanty využívá bohatého televizního archivu a autor umí vystihnout "genius loci", atmosféru míst, ve kterých ten či onen hudební skladatel žil a působil. "Spolupracuji s úžasným režisérem Rudou Tesáčkem, který moje myšlenky a nápady spolu s báječným kameramanem Peterem Beňou dotahuje. Já třeba řekl, že by bylo pěkné z nějaké rozhledny natočit Pětidomí, kde Václav Vačkář napsal svou slavnou Vzpomínku na Zbiroh. Protože tam žádná není, vyjeli jsme výtahem do 14. patra obilného sila, pak capali po schodech, lezli po žebříku, až jsme se vysoukali na plošinu víc než 70 metrů vysoko. Představte si, že se ten ohromný betonový kolos naklání, prohýbá se podlaha plošiny. A já mám klaustrofobii z výšek a hloubek! No, bylo mi hodně špatně," směje se teď tomuto zážitku.

Dechovka jí učarovala
Vy určitě chcete vědět, jak vzniklo oblíbené Harmonikové duo manželů Pospíšilových. Zase nejspíš začarovaly sudičky. "Hraju na harmoniku od malička, můj tatínek je také harmonikář," svěřuje se Renáta. "Vystudovala jsem konzervatoř a vysokou školu, ale protože se mi hezké české melodické písničky vždycky líbily, od vážné hudby jsem přešla k dechovce a jsem ráda, že se naše vystoupení líbí nejen mně, ale hlavně lidem," svěřuje se. S Josefem se poznala v plzeňském rozhlase při natáčení. "Máme spolu osmiletého Pepíčka a čtyřletou Renátku. Synek už také hraje na harmoniku, chodí na zpěv. I dcerka má dobrý hudební sluch, ale je to neposeda, zatím se mnou zpívá, jen když se jí chce." Ale kdo ví, třeba rovněž za nějaký čas začne hrát na harmoniku, říkáme si, zatímco předmět našich úvah vybírá z košíku hračky.

Jakpak si Harmonikové duo dělí domácí povinnosti? Josef se směje: "Žena je umělkyně, já to ostatní!" Vzápětí ale přiznává, že je to trochu jinak. Právě Renáta tvoří to pravé zázemí potřebné pro uskutečňování plánů svého muže.

Zajímáme se o zdraví
K dechovce podle mínění lidí patří pořádně napěněná sklenice s pivem, ovar a jelítka. Pospíšilovci ale svým životním stylem tento předpoklad poněkud popírají.

Paní Renáta naordinovala rodině zdravou výživu a s ní i biopotraviny. "Když se nám před osmi lety narodil Pepíček a před čtyřmi Renatka, uvědomila jsem si, že nechci, aby jedli nezdravé potraviny. Začala jsem číst etikety na výrobcích v našich prodejnách, začala zjišťovat, co který symbol znamená, a dozvěděla jsem se někdy přímo hrozné věci – že jsou na pohled velmi lákavé potraviny vyrobené či dochucované pomocí chemie." Vybírala tedy v našich obchodech ty "zdravější" a zajásala, když objevila první koutek biopotravin. "A mám velkou radost, že se do prodeje biopotravin zapojuje i řetězec COOP."

Samozřejmě pro čtyřčlennou rodinu zatím stěží nakoupí všechny potraviny jen a jen bio, ale snaží se běžný sortiment (který ovšem stále podrobuje bedlivému zkoumání) doplňovat například biomlékem, biojogurty, biomasem, biotěstovinami. Umí s potravinami kouzlit a rodina včetně jejích malých členů si její počínání velmi pochvaluje.