Naše třetí pokračování nás zavede do malebné vesničky na Vysočině, ve které vyrůstala a stále žije naše čtenářka Věra Ondráčková. Krasoňov je malá vesnice stará 800 let, nacházející se asi 5 km nedaleko Humpolce a v současné době má přibližně 250 obyvatel.

Obec Krasoňov byla založená v roce 1226, ačkoliv její vlastní původ je možno klást již před rok 1203. Toto tvrzení se opírá o papežskou bulu, kterou vydal papež Honorius III. v roce 1226 Želivskému klášteru, v které se tomuto klášteru zajišťují a potvrzují světské statky. V papežské bule se však mimo jmén Krasoňov nachází i jméno vesnice Krasoňovec či Krasoňoves (Krazanowecs či Krassonowecz).

Vlastní jméno obce Krasoňov vzniklo z osobního jména zakladatele obce Krasoň. Obě vesnice uvedené v papežské bule, Krasoňov i Krasoňoves byly založeny jedním zakladatelem, o čemž svědčí stejný základ těchto jmen. Obě dědiny jsou od sebe vzdáleny necelé 2,5 km. Obě navíc leží skoro v těsné blízkosti Humpolecké cesty a jsou skoro stejně vzdáleny od kopce Stráž (651 m), kde byla pravděpodobně strážní stanice nebo hlídka na ochranu Humpolecké cesty. Jestliže toto vše uvážíme, smíme vyslovit názor, že zakladatelem Krasoňova i Krasoňovsi byl Krasoň, pravděpodobně velitel strážní stanice na Stráži. Ten jako sídliště své rodiny a čeledi založil ves Krasoňoves na místě nynějšího lesa Dvořákovska, což se zdá místo pro osídlení vhodné a hlavně suché. Že to pak byla dědina, nasvědčuje tvar jejího názvu Krasoňoves – tedy nejen dům nebo dvorec, ale vesnice. Mimo tuto ves si pořídil ještě pastevní dvorec v dolíku pod Stráží, na místě vlhčím a pravděpodobně travnatějším a vhodném pro chov dobytka, na místě nynějšího Krasoňova. Tomuto dvorci se začalo říkat Krasonóv dvor, což odpovídá dnešnímu tvaru Krasoňův dvůr a bylo později zkráceno na tvar Krasoňov.

V roce 1421 Zikmundovo tažení (o síle 60 tisíc mužů) krajem způsobilo zánik Krasoňovsi a osídlení Krasoňova. Obyvatelstvo Krasoňovsi, které nebylo zahubeno, se rozuteklo do okolních lesů a tam se ukrylo. Po pohromě se do zničené vsi již nevrátilo a pravděpodobně se nastěhovalo do Krasoňova, který zůstal ušetřen zkázy. Krasoňov tehdy již nebyl pouhý dvorec, ale časem se z něho vyvinula ves, která nyní přijala uprchlíky z Krasoňovsi. V listinách z pozdější doby se jméno Krasoňovsi již neuvádí.

Pusté vesniště obce Krasoňovsi časem zarostlo lesem. Les byl později vykácen, místo opět zalesněno a dnes již po bývalé Krasoňovsi není památky. Pouze ve starých listinách z 18. století najdeme zmínku o lese jakuba Dvořáka, dnes zvaném Dvořákovsko, který vyrostl na místě Starého Krasoňova.

Podklady čerpány z dopisu Věry Ondráčkové
a z webu www.krasonov.wz.cz