Ten příběh se skutečně odehrál. Koneckonců - jednoho z aktérů znáte dokonce velice dobře. Bylo to před pěti lety v období těsně předvelikonočním. Z moravské zájezdové trasy se do Prahy vracela umělecká skupina, jejíž protagonistkou byla paní Stella Zázvorková. Slavná herečka měla po posledním litovelském představení výbornou náladu. Bodejť by ne! Lidé jí připravili nadšené ovace a ona se jim doslova rozdávala. Auto plné kytek, darovaných kraslic a dobré nálady se blížilo k Vysokému Mýtu.

Pasažéři osobního vozu byli ve skvělé náladě a vůbec netušili, že někde pár set metrů před nimi se ve stejném směru pohybují dva kamióny s nudícími se řidiči, vymýšlejícími během jízdy agresivní hry, v nichž vítězí vždy silnější.

V momentě, kdy vůz vracející se z vystoupení začal na rovině předjíždět, kamión očividně zrychlil a přilepením se na zadek svého kolegy dali oba řidiči jasně najevo, že mezi sebe nikoho pouštět nehodlají. Přerušovaná čára končila, na horizontu se objevila světla rychle se přibližujícího auta. Hra končí. Alespoň tedy pro osádky dvou čelně se sražených osobních aut. Kamióny spokojeně pokračují v jízdě...

Zastavují první auta. Starostlivost a péče řidičů jiných kamiónů působí přímo paradoxně s hulvátstvím jejich kolegů, kteří z místa ujeli.

Podlaha deformovaného auta je vystlaná květinami. Trpělivost paní Stelly, kterou po dobu, jež se zdá nekonečná, vyprošťují z auta, je neuvěřitelně dojemná.

O několik dní později, po svém propuštění z nemocnice, vyndavá osádka osobního vozu ze zcela zdemolovaného vraku zbytky svých osobních věcí, mezi nimiž nalézá i tři naprosto neporušené kraslice. Každý si dodnes doma jednu z nich pečlivě uschovává.

"Ta kraslice," říká Stella Zázvorková, "pro mě není pouze symbolem jara, ale stala se symbolem života!"