Tequila vznikla z nápoje zvaného "pulque". Indiáni konzumovali tento nápoj během provozování svých náboženských rituálů. Tequila však byla objevena mnohem později španělskými dobyvateli zhruba na začátku 16. století. Až v roce 1910 se však poprvé objevuje záznam názvu nápoje Tequila Vine, který je předchůdcem dnešní tequily.

Pro výrobu pravé tequily se používá jediný druh z mnoha modrých agáve Tequilany Weberovy, jejímž domovem je území státu Jalisco. Agáve se nechá růst 8 až 12 let a pak se sklízí. Dosahuje výšky dvou metrů. K výrobě se používá pouze její plod. Listy se osekávají a vyhazují. Tyto plody uprostřed rostliny zvané piňas se před dalším zpracováním vaří v parních pecích.

Po kvašení a destilaci může tequila zrát několika způsoby. Některý druh nezraje vůbec. Tím je stříbrná, která se lahvuje hned po destilaci a jde do prodeje. Jiné druhy jsou však kratší nebo delší dobu uloženy ke zrání do železných, dubových, ale i jiných nádob. Dubové sudy dávají tequile jemnou chuť. Pravá tequila má zlatou nebo slabě hnědou barvu.

Její názvy jsou také plato, white nebo silver, u nás stříbrná. Jedná se o čistou tequilu, která většinou nezraje v sudech. Pokud se nechá zrát, tak maximálně 60 dnů. Oblíbence si získala hlavně svojí drsnější chutí.

Takzvaná zlatá tequila je známá také jako Oro nebo Gold. Je to nejméně kvalitní tequila, která je při výrobě uměle dobarvována karamelem.

Je uložená tři měsíce až rok v sudech. I když jí chybí drsná chuť stříbrné tequily, do jemné kvalitní tequily jí chybí ještě skok.

Tato tequila zraje v dubových sudech do maximálního objemu 350 l jeden až tři roky. Ve výjimečných případech až pět let. Mezi skutečnými znalci je velmi oblíbená pro svoji nejjemnější chuť.

Nejlepší aňejo tequila je Portofidio Single Barrel Aňejo Tequila s kaktusem uvnitř ručně foukaných lahví, v jejíž chuti je velice příjemně znatelná chuť dubového dřeva. Je ještě tmavěji zbarvená než reposado tequila.

Podle mexických zákonů musí tequila obsahovat nejméně 51% modré agáve, aby se tak mohla jmenovat. Aby mohl destilatér vyrábět 100% tequilu, musí dostat povolení od federálního kontrolního úřadu v Mexiku. Vládní inspektor, který uděluje povolení, se musí osobně na vlastní oči přesvědčit, že do tequily nebude přidán žádný cukr během kvašení ani nic nepatřičného během destilace. I to je jeden z důvodů, proč v Mexiku existuje jen velmi málo pravé 100% agáve tequily.

Ve vyšší kvalitě existují ještě tequily s přívlastkem premium, které jsou dvakrát pálené a některé dokonce i třikrát. Jsou nejdražší, a to i v Mexiku, kde stojí okolo 100 $, ale i více. Nejvyšší vrchol kvality tohoto destilátu se jmenuje super premium.

Podle mexických zákonů se může tequila vyrábět pouze v pěti oblastech. A to v celém státě Jalisco, kde je nejvíce rozšířen výskyt Weberovy modré agáve. Dále pak v určitých oblastech států Guanajuanto, Michoaccan, Nayarit a Tamaulipas.

Existuje několik známých způsobů, jak se u nás pije tequila. Do důlku na hřbetě ruky mezi palcem a ukazováčkem dáme sůl, kterou olízneme, zapijeme tequilou a zakousneme citrón. Nebo sůl, citrón a zapít tequilou. Pokud však máte ve sklence před sebou "100% agave tequilu", ať už blanco, reposado nebo aňejo, je naprostým barbarstvím ji požívat se solí a s citrónem, protože byste zcela přebili její jemnou chuť. Někdy se také pije zlatá tequila s pomerančem a se skořicí.

Na každé láhvi tequily by mělo být označení NOM a číslo. Název NOM znamená zkratku "Normas Official Mexicana". Je to vlastně ochranná známka tequily mexickým zákonem. Číslo přípojené ke zkratce NOM uvádí místo, kde byla tequila vyrobena.