Pojem "kraslice" je odvozen od červené, které se dříve říkalo "krásná". Vejce se v dřívějších dobách zdobila hlavně červenou barvou, protože se věřilo tomu, že je to barva posvátná, ochraňující proti démonům.

V dnešní době se setkáváme s mnoha různými způsoby zdobení velikonočních vajec a kraslic. Některé vycházejí z dávné tradice, jiné se postupně vyvíjely a rozšiřovaly dosavadní škálu technik zdobení.

Mezi tradiční techniky patří například zdobení batikováním voskem. Na tento druh nazdobení potřebujete: čistě vyfouknuté vejce (vejdumek, výfuk, výduch), verpánek s připevněnou hliněnou lžicí, pod kterým hoří svíčka nebo kahánek, špendlík zapíchnutý do dřívka nebo konce tužky, včelí vosk, barvu na vejce a hodně trpělivosti a chuti do práce.

Na lžíci rozehřejeme kousek vosku, do kterého přidáme trochu parafínu. Špendlík se namáčí do vosku a nanáší na omyté a osušené vajíčko. Tahem špendlíku se vytváří kapičky, z nichž se tvoří vzor. Na každou kapičku je třeba znovu smočit špendlík ve vosku. Po dokončení vzorku se vejce ponoří do barvy. Barevný roztok nesmí být příliš horký, aby se vosk nerozpustil a nenarušil vzorek. Po patnácti minutách se vejce vyndají, osuší ubrouskem a nechají uschnout. Pak se nahřejí nad kahánkem a hadříkem se stírá vosk. Poté vystoupí nanesený vzor a rozetřený vosk vytvoří matný lesk.

Charakteristickými prvky jihočeské batiky je použití růžovofialové barvy a vzory skládané z kapek bývají doplněny stopou "kotejše". Kotejš je zhotoven z husího brku, jehož špička je seříznuta do trojúhelníčku nebo kosočtverečku. Počet tahů na jednom vejci, ze kterých je vzorek složen, se pohybuje mezi 300 a 500.

Obdobný postup má i reliéfní zdobení voskem. Rozdíl je v konečné fázi. Vosk se neodstraňuje, ale zůstává hlavní dominantou.

Mezi další tradiční techniky zdobení patří sítinové kraslice, kraslice škrabané nebo takzvané chodské straky.

Nejlepšími malířkami chodských strak bývaly kdysi švadleny a vyšívačky, které pro zdobení kraslic používaly i prvky ornamentálních výšivek z krojů. Na typické chodské kraslice se hodí jen bílá slepičí vajíčka, která už v obchodě často nevidíme. Na barvení se používá karmínová barva v odstínu Fuchsín, která dnes už patří na pultech drogerií k velkým vzácnostem. Dnes je jedinou malířkou chodských strak paní Jiřina Lacinová z Trhanova. Na jedné kraslici udělá až 500 tahů špendlíkem a kotejšem. Ona jediná se také může pochlubit titulem Mistryně České republiky v batikování chodských strak, který jí udělila Asociace malířů a malířek kraslic ČR.

Mezi vzácné techniky patří sítinové kraslice. Jde o kraslice polepované duší ze sítiny (juncus). Sítina roste v trsech v mokřinách, je stálezelená. Stříhá se nůžkami, stéblo se odspodu natrhne a opatrně se vytáhne duše (dužnina). S dužninou je třeba pracovat rychle, protože na vzduchu rychle vysychá a stává se netvárnou. Podle některých zpráv se kraslice polepovaly i duší z bezu. Napřed se určitá pole na vajíčku polepila barevnými stužkami nebo vzorkovanými látkami.

V sedmdesátých létech se začaly objevovat hlavně v tehdejších prodejnách ÚLUV umělecky zpracované kraslice zdobené slámou. V současné době můžeme v prodejnách uměleckých řemesel najít drátované kraslice nebo kraslice s takzvaným cibulákovým vzorem.

Techniky zpracování kraslic jsou velmi široké. Krajově se velmi liší, zvláště pak na Moravě, která je kolébkou této překrásné umělecké a řemeslné tradice.