Velikonoční tradice se vinou téměř na celém světě jako pestrá nit od dob pohanských až do současných dnů. Jsou to pohyblivé svátky, které připadají na neděli, následující po prvním jarním úplňku. Tak to určil roku 325 koncil niceský. Těžko si je sami určíme bez znalosti astronomie. Datum letošních Velikonoc je 21. dubna.

Jedním z hlavních symbolů je vejce, nebo v lidové tvořivosti jakési jeho subtilní dvojče kraslice. Podle pohanských představ se jedná o velmi významný symbol plodnosti. Jeho magická síla bývá často zvýrazňována i červenou barvou, která je barvou krve, lásky a života. Teprve křesťanství vtisklo velikonočním svátkům náboženský charakter.

Plny půvabu jsou názvy šesti postních neděl před Nedělí velikonoční. První z nich je Pučálka, zvaná též neděle Pytlová nebo Liščí. Na druhém místě je Černá, také Pražná nebo Samometná. Další dvě v řadě jsou Kýchavá a Družebná neboli Družbadlnice. Následuje pátá Smrtná, kdy se vynáší Morana, slovanská bohyně smrti, a poslední je Květná, která je spojena se svěcením kočiček, vrbových prutů, beranů a postních jídel. Ano, těchto postních šest nedělí bylo zasvěceno památce umučení a vzkříšení Krista. Poslední šestou neděli vystřídalo Modré pondělí, dále Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota vzkříšení, neděle Hod boží a Velikonoční pondělí - červené. Všechny tyto dny mají spojitost s velikonočními zvyky. Modré pondělí, Šedivé úterý, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota jsou dny, které oslavují jarní slunovrat a konec zimy a zároveň vítají probouzení jarní přírody, což je víra v obnovení sil a nového zdraví člověka.

Přibližme si některé lidové obyčeje, které jsou nám z minulých dob známé.

Neděli velikonoční - Hod boží - prožíval každý pouze v rodinném kruhu. Doma byl hojně prostřený stůl, u kterého otec oloupal vařené vejce a rozdělil je na tolik dílků, kolik osob sedělo u stolu. Tento zvyk měl připomenout tomu, kdo by zabloudil, aby si vzpomněl, s kým vejce jedl, a bezpečně se vrátil domů. Neděle velikonoční byla vůbec velmi štědrá. Ve stavení byly mnohé pokrmy jako pečený beran, jehněčí maso, velikonoční hlavička, ryba, mazanec, jidáš, svítek...

Velikonoční pondělí, kterému se dříve říkalo Červené pondělí, bylo u nás dnem pomlázky, což pochází od slova pomladiti. Jinde se tomu říká také koleda, metla, korbáč, tatar, dynovačka i šlehačka.

V dnešní době není tento pohanský zvyk ženami příliš oblíben. Když vidí, s jakou chutí a nevídanou dávkou pracovitosti připravují muži, otcové, a dokonce i syni z máčeného proutí několikapramennou dynovačku, získávají pocit, že omlazení ženy je to poslední, o co jim jde. Manželka, která prožívá se svým mužem první Velikonoce, teprve v tomto okamžiku vidí, že inteligentní tvor, za kterého se provdala, se mění v krvavou bestii. Možná, že je to tím, že život a jeho vývoj jdou jakoby proti proudu tradice. Ta však velí nechat se vyšupat, pomladit se pomlázkou, protože dotekem mladého proutku nabírá žena sílu, svěžest, zdraví, možná i úrodu, která přinese štěstí přes nás na další. To vše by mělo přinést mladé spletené vrbové proutí - pomlázka.

Možná, že je dobré to jednou za rok vydržet a připravit si pro "násilníka" obarvená vejce, kraslice, nebo i hlt rumu.

Na různých místech naší země jsou rozesety takzvané Jizby - prodejny s výtvory uměleckých řemesel - vztahující se k našim zvykům a způsobům života v minulosti. Na těchto výspách lidové tvořivosti se setkáváme většinou s velmi vkusnými výrobky řemeslných umělkyň. V době Velikonoc se většinou můžeme setkat s ukázkami zdobení kraslic voskem, malováním, nebo drátováním.

Ukázka prací na doprovodných obrázcích pochází z plzeňské Jizby paní Vlkové.