Píše knihy, věří v pozemský řád i spravedlnost a ví, že stačí rozsypat sůl...
Mnozí z nás chtějí znát svůj osud. Proto také navštěvujeme vykladačky karet. Jednou z nejuznávanějších a také nejzaměstnanějších je Dagmar Kludská, kartářka a spisovatelka, která se výkladu osudu z karet věnuje přes třicet let. Je přímým potomkem zakladatele cirkusu Kludský. S touto "podívanou" projela celý svět jako konferenciérka, zpěvačka šansonů a tanečnice. Tento úsek života jí ukončilo mateřství. A to je dobře. Dnes je tu totiž Dagmar, člověk s dobrým srdcem, milá, upřímná, inteligentní a hlavně moudrá pro nás, aby nám pomohla na cestě životem.
Jak ses dostala k vykládání? V kolika letech to bylo?
První obrázkové karty jsem držela v ruce v pěti letech, kdy mi je daroval světově proslulý kouzelník Bora, který předváděl kouzelnou magii u Cirkusu Kludský. Tehdy jsem si s nimi jen hrála, nenapadlo mě, že se jednou stanou mým velkým koníčkem i obživou. V patnácti jsem účinkovala v Římě, kde jsem poznala Řekyni Penelopé, která mě zasvětila do tajů vykládání karet. Od té doby se výkladem karet zabývám. Dodnes jednotlivé karty studuji, propojuji je s astrologií, datem narození, ascendentem..., což dává ucelenější obraz vidění.
Jsou výklad karet a psaní knih tvá osudová povolání?
Ano, i když v mládí jsem prošla všemi možnými profesemi od umění – zpívala jsem, tančila, vystupovala v cirkusu, ve varieté i na divadelní scéně, posléze se má rodina rozrostla, porodila jsem pět dětí, zkrachovalo mi manželství. Potom jsem pracovala v pohostinství, na poště, obchodě, stavbách, u výtahů. Nebylo to lehké, byla jsem mámou i tátou v jedné osobě, k tomu jsem splácela dvě půjčky, pozůstatek to z manželství. Bylo nutné si přibrat i večerní úklid. Po celý ten čas jsem psala povídky a posílala je redakcím. Některé byly publikovány v tehdejší Lidové demokracii a Svobodném slově. To byly mé nejšťastnější chvíle. Předčítala jsem je svým kolegyním v práci. Samozřejmě dívala jsem se i do karetního výkladu, který mi sliboval, že bude líp. Dlouhé roky se nic zvláštního neplnilo, naprosto jsem se odevzdala osudu. Opravdu jsem už nečekala, že se něco v mém životě změní. A náhle, díky demokracii, svobodnému podnikání se přede mnou otevřely nové možnosti.
 Proč jsou všechny nejslavnější kartářky ženy?
Protože mají větší představivost, fantazii, daleko více vnímají lásku, bolest, zklamání... Ženy jsou matky - nositelky života, ženy jsou jedinečné a nesmírně vnímavé bytosti, mají smyl pro něžnost, romantiku, milují květiny, umění, vytváří mužům smysluplný život. Chápou druhé ženy, matky, sdělují si své poznatky, ale nechápou své sokyně, těm by nejraději vyškrábaly oči.
Jak se stát kartářkou?
To musí mít člověk psáno v osudu a musí na to mít, podle mého mínění. Rozhodně by to měl být člověk citlivý, vnímavý a pozitivně laděný. Nejspíš žena, starší žena, která už něco o životě ví, muži jsou příliš racionální.
Kdy vznikla tvoje první kniha a za jakých okolností?
Moje první kniha "Srdcová dáma" byla vydána v roce 1992. Psala jsem ji téměř rok, ačkoliv měla jen 139 stran. Vlastně šlo o mé osobní vyznání. Přála jsem si sdělit čtenáři, jak to u takové kartářky chodí, že i ona je žena z masa, kostí a krve a ne nějaká nadpřirozená bytost či vědma. Je spíše typem moderního psychoterapeuta. Konečně po čtyřicetileté totalitě, kdy byly jakékoliv výklady zakázány, jsem pokládala za nutné o práci kartářky něco sdělit, napsat. První publikace měla slušný úspěch, i když byla vydána pouze ve třítisícovém nákladu. Poté následovaly již ve větším nákladu knihy: Srdcová dáma, Srdcový král, Srdcové eso, Zelené eso – Boží oko, Tajemství budoucnosti, Souboj znamení, Velká hra znamení, Srdcová dáma, karty a Vy, Magie snů, Velký snář, Deník kartářky, Štěstí přeje připraveným a má poslední 13. kniha: Vzpomínky schované v duši , která vyjde letos v dubnu. Poprvé bude k vidění v Praze na Knižním veletrhu 2005.
Naučila tě tvá profese větší diplomacii?
Určitě ano. Velmi mi záleží na dojmu, vstřícnosti i komunikaci, zkrátka přístupu k mým klientům. Často si potřebují popovídat, vylít si srdíčko, znovu si probrat, kde udělali dobře a kde chybu. Karetní obraz a datum narození jsou mým vodítkem, je k tomu však ještě zapotřebí psychologický postřeh, intuice, takt a diplomacie. Práce kartářky není vůbec jednoduchá, jak se někomu může zdát. Je třeba mít na mysli, aby výklad neudělal více škody nežli užitku. Potěší-li člověka, dodá-li mu větší sebevědomí, pak to má smysl. Tím ale nechci říct, že bych opomíjela stinné stránky života. Ty ale lidé většinou neslyší, vzpomenou si na ně, až když se dějí.
Řekneš si občas, že nevděk světem vládne?
Asi ano, ale doposud jsem nezaznamenala vyložený nevděk či negativní ohlasy. Mám lidi ráda a věřím, že oni mi lásku oplácí. Denně dostávám řadu dopisů, milých zpráv a povzbuzení, což mi dodává sílu dál tuto práci vykonávat. Jsem pozitivní člověk, optimista, nikdy nevidím věci tak černě, jak se někdy jeví. Věřím v pozemský řád a spravedlnost. Vím, že žádný strom nevyroste až do nebe, ale je fakt, že na jistou nápravu si člověk musí počkat. Také se říká, že jeden se nezavděčí všem. I to se může stát. I já mám svoje chyby.
Můžeš prozradit tvou nejradikálnější změnu v životě?
Byl to můj rozvod, zůstala jsem sama se čtyřmi malými dětmi v nezáviděníhodné finanční situaci, naprosto ochromená a zoufalá. Tehdy to byly krušné chvíle a dalo mi moc práce se s tím smířit a vyrovnat. Vím, jak chutná bolest, a proto rozumím i svým zklamaným klientkám. Nadarmo se neříká, že Bůh, či chcete-li osud, – když jedny dveře zavře, otevře ty druhé. Zůstala jsem sama, ale nezanevřela jsem na svět a nehořekovala jsem. Za čas, díky usilovné práci, svým kartám, astrologickým výkladům a psaní příběhů, jsem získala všeobjímající lásku řady lidí a to je úžasný pocit. Za to stojí žít.
Jsi odvážná...
V jistých věcech ano, ale lhala bych, že ve všem. Když se tak zamyslím, čím jsem starší, tím víc má odvaha klesá. Řekla bych, že už se do všeho nehrnu tak po hlavě, jak tomu bylo v mládí. Tehdy jsem byla odvážná až dost.
Dokážeš v tom kolotoči taky trochu vychutnávat život?
Občas ano, ale času je málo a já mám ještě plány, co všechno bych chtěla napsat, hlavně o rodu Kludských. Ptáš-li se na lásku, mám tu všeobjímající, a to je mnohem víc, než láska k jedné osobě. Ale opravdu se nenudím. Mám hodné děti, roztomilá vnoučata, své letité klienty a přibývají neustále další. Raduji se z maličkostí, čtu, miluji přírodu, jazz i klasiku a jezdím do své "perníkové chaloupky", kde píši o lidech, kteří mě navštívili. Samozřejmě inkognito. Občas zavítám do divadla, na muzikál, na koncert. Další aktivity, žel, už nestíhám.
Vím, že jsi pověrčivá. Ale jsi také věřící?
Jsem římsko-katolické víry. Rodina Kludských, kam sahá má paměť, byla velmi pobožná. Tatínek nikdy nevynechal žádnou nedělní mši, i když náš cirkus hostoval kdekoliv po světě. Modlím se, čas od času navštěvuji kostel, ale jsem toho mínění, že nejdůležitější je mít Boha v sobě. Pověrčivá jsem, stačí rozsypat sůl nebo vstát ráno levou nohou z postele – vím hned, že neprožiji zrovna skvělý den. Jsou to maličkosti, které fungují.
Jsi úspěšná žena. Máš ještě nějaké sny?
Měla jsem to štěstí, že řada mých snů se vyplnila, děkuji za ně Bohu, i když některé nedopadly zrovna nejlépe. Dnes, v šedesáti letech si přeji ještě chvíli pobýt na tomto krásném světě spolu se svými dětmi a vnuky, a hlavně nechci zklamat mé klienty, kteří se na mne s důvěrou obrací. Jsem vděčna za všechno, co mi život nabízí. Chtěla bych ještě něco napsat, jsem plná námětů, ale zdá se mi, že v tomto životě to těžko stihnu - možná v tom příštím.
Jak vidíš osobní budoucnost, chtěla bys něco pozměnit?
Mé karty "cosi" milého mi naznačují, nechám se překvapit. Pokud mi dá Pán Bůh zdraví, lidé mi budou důvěřovat a stále mě navštěvovat, budu se i nadále dívat do osudu lidí a psát své příběhy. Ta práce mě naplňuje, je to má životní cesta. A co chci pozměnit? V životě jsem toho pozměnila už dost, nejsem nevděčná a děkuji Bohu i osudu, že vůbec dýchám a žiji. Co se týká náhledu na svět, bylo by toho hodně, ale není to bohužel v mé moci.
 A jaký bude letošní rok pro nás všechny?
V roce 2005 vládne planeta Merkur a ve východní astrologii ohnivý Kohout. Tento rok je plný pohybu, energie, elánu, změn, komunikace, duševní a fyzické pružnosti. Lidé se rádi vyjadřují slovem i písmem. Mnozí budou nedůtkliví vůči kritice, ohnivý Kohout si potrpí na přesnost, otevřenost, je přehnaně ctižádostivý a je přímo posedlý vymáhat nezaplacené účty a dluhy. Miluje různá schémata, diagramy a grafy a je nevyléčitelně orientován na práci. Z druhé strany si rád "čechrá peří", je hrdý, vysokomyslný, chlubivý a hned zase milý, perfektně ví, jak potěšit své nadřízené. Potrpí si na křiklavé barvy, výstřední účes i oblečení - Paní Móda si přijde na své. Rovněž plastičtí chirurgové, umělci, baviči, obchodníci a někteří politici mají zelenou. V tomto roce se vyplatí víc poslouchat ROZUM než EMOCE, nepouštět se do pochybných podniků a zdravě riskovat. Každopádně rok 2005 je rok vcelku dobrý a optimistický.
ms
|
