Historie Velkonákupní společnosti družstev se začíná psát v roce 1908, kdy byla ustavena veřejná obchodní společnost pod názvem: "Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol.". Již o rok později byla provedena reorganizace na společnost s ručením omezeným a v roce 1912 byl změněn název na Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze – zkratka VDP. Tento název byl v roce 1928 upraven na Velkonákupní společnost družstev, přičemž zkratka VDP zůstala v platnosti.
Členskou základnu VDP tvořila zpočátku pouze spotřební družstva, později se jejími členy stala i družstva výrobní, stavební, hospodářská a další.
Činnost VDP byla od jejího vzniku zaměřena na nákup, prodej, zprostředkování prodeje a výrobu. Jedním z prvních produktů, se kterými společnost obchodovala, byly zápalky a není jistě bez zajímavosti, že etiketu těchto zápalek namaloval známý český malíř Mikoláš Aleš. Ze skromných počátků vyrostl do začátku 20. let 20. století prosperující podnik, toho druhu největší v celé Československé republice, který postupně vybudoval rozsáhlou síť výrobních podniků a továren.
V polovině 20. let 20. století VDP zakoupila pozemek v Praze na Těšnově, na němž v období – od března roku 1927 do prosince roku následujícího vybudovala svoji novou administrativní budovu, tzv. palác VDP. Mimo ústřední správu se v budově dále nacházela výrobna prádla, sklady textilního oddělení a domácích potřeb, vzorkové sklady a několik bytů pro zaměstnance. (Mimochodem tento novoklasicistní objekt, postavený podle plánů architekta Adolfa Foehra, je nyní součástí památkové rezervace hlavního města Prahy. V současnosti má v této budově vedle jiných institucí svoje prostory i Muzeum družstevnictví).
Ve 30. letech 20. století patřily k největším výrobním podnikům VDP například: továrna na výrobu uzenin v Praze 10, továrna na šití konfekce v Praze 2, továrna a ústřední skladiště v Praze 8 (tento komplex patřil k nejmoderněji vybaveným objektům ve střední Evropě), dále jmenujme mlýn a pekárnu v Kladně, mlýn v Kyjově, velkou továrnu na zpracování tuků a výrobu kosmetiky v Nelahozevsi, továrnu na výrobu nití v Šumperku, skladiště v Žilině a ve Zvolenu, skladiště v Děčíně a desítky menších zpracovatelských podniků rozmístěných strategicky po celém území republiky. U velkých objektů byly přípojky na železnici. Zboží, které bylo vyráběno v zařízeních VDP, bylo "dobré zboží za přiměřenou cenu". Značka VDP se stala známou nejen v naší republice, ale i v zahraničí.
Velkonákupní společnost družstev "přežila období Protektorátu a 2. světové války", ale nepřežila únor 1948. Po 40 letech úspěšné činnosti byla násilně zlikvidována v roce 1948 nařízeným splynutím se státním Velkodistribučním podnikem (zkratka VDP!), který byl založen na základě zákona č. 279 z 2. 12. 1948 a začal existovat od 1. 1. 1949. V rámci povídání o VDP je nezbytné věnovat také krátkou vzpomínku osobě velmi úzce spjaté s činností VDP, a sice Emilu Lustigovi (1883 – 1962), který byl v letech 1910 – 1938 generálním ředitelem a předsedou představenstva VDP a velmi se zasloužil o úspěšnost této družstevní obchodní ústředny. Emil Lustig byl jedním z předních představitelů československého dělnického družstevního hnutí v období mezi dvěma světovými válkami. Řadu let byl také zástupcem československého družstevnictví v Mezinárodním družstevním svazu. V roce 1939 byl nucen uprchnout před nacistickým pronásledováním do Švédska. Po celou dobu války byl ve spojení s československou vládou v Londýně. Ihned po osvobození v roce 1945 se vrátil zpátky do republiky, avšak zapojit se do činnosti v československém družstevnictví mu nebylo umožněno. Po únoru 1948 se vrátil zpátky do Švédska, kde působil v Ústředí švédských družstev až do svého odchodu do penze v roce 1959. V emigraci také umřel.
