www.coop.cz homepage magazínů
Zákaznický magazín
 Číslo 1/2006
*Vybráno z obsahu...
*Úvodník
*Každá rada drahá
*Beránek Marshall
*Stále širší nabídka
*Pizza připravená s láskou
*Benátky: Pohádkové
lagunové město

*Lunární kalendář na
březen

*Jaro žádá jarní vzhled
*Lunární kalendář na
duben

*Privátní značky na vašem
stole

*Lunární kalendář na
květen

*Jogurty Ranko pro každý
den

*Jak žít zdravě
*Nejčastější otázky
o ptačí chřipce

*Domácí lékárnička ocení
systém

*Dobroty z ledového
království

*Test: Jaký jste zákazník?
*Jak vlastně vypadá
český zákazník

*Penzijní připojištění
*Říše snů Ivany Reginy
Kupcové–Sádlové

*Zpěvačka Radůza:
Necítím se být rebelkou

*Vyséváme zeleninu

*Základní informace

 Archivy Zákaznického
 magazínu
*Potraviny
*Stavebniny

 Zpěvačka Radůza:
 Necítím se být rebelkou
Její hlas by na svém příštím albu chtěli mít Petr Hapka a Michal Horáček, které již jednou zdvořile odmítla. Desky nevydává u velkých firem, drží se stranou showbusinessu, na drtivé většině rozhlasových stanic se její písničky nehrají – o televizi nemluvě – a přes to všechno spolehlivě naplní koncertní sál širokým posluchačským spektrem doslova od šestnácti do šedesáti let. Její písně se objeví v očekávané premiéře nového filmu Jana Hřebejka Kráska v nesnázích. Její hlas má dvě zásadní polohy: konejšivě něžnou a děsivě ostrou a podobně dvojjaký je i její repertoár. Kritici tleskají a tvrdí, že přichází ojedinělý hudební úkaz. Kdo? Emotivní šansoniérka vystupující jako Radůza.

Radůza

Býváte řazena ke špičce nastupující písničkářské generace. Kdo z té současné nebo minulé vás oslovuje nejvíce?
Nerada bych na někoho zapomněla, tak vyjmenuji jenom takový výběr. Mám ráda písničky Zuzany Navarové, Vaška Koubka, Karla Plíhala, Vladimira Vysockého, manželů Havlových, ale teď spíš poslouchám vážnou hudbu. Z té mám nejraději gregoriánský chorál, Bacha, Vivaldiho, Dvořáka, Janáčka, Prokofjeva, Stravinského a Petra Ebena.

Písničkářům je občas vyčítána určitá revolta v hudbě i životě. Jejich dlouhodobý úspěch ale ukazuje, že lidem nevadí, spíše naopak. Proč si myslíte, že rebelové bývají mezi širokou veřejností v oblibě?
Možná proto, že každý člověk má někdy chuť udělat něco, co by se dalo označit jako revolta, ale ne každý má k tomu odvahu nebo příležitost.

A co kdyby vás někdo označil za rebelku?
Necítím se být rebelkou, proti ničemu se nebouřím. Jen naprosto svobodně rozhoduji o tom, jak budu žít. Myslím, že člověk se narodil svobodný a je jeho povinností svobodně se rozhodovat, pokud tím neomezuje práva někoho jiného. Neznamená to však v žádném případě, že se chová nezodpovědně.

Radůza

Při čtení vašich textů by se mohlo zdát, že se jen odchází, umírá, končí. Do jaké míry se v nich odráží vaše vlastní já?
Píšu písničky o tom, co jsem prožila, co mne zasáhlo, o tom, co kolem sebe vidím. Zřejmě potřebuji víc prostoru a času na zpracování věcí, které nejsou příliš radostné, a proto moc veselých písní nemám. Myslím, že ale nejsou smutné, protože já věřím, že člověk vždy najde východisko a nikdy ho nepotká nic, co by bylo nad jeho síly.

Jak vzpomínáte na období, kdy jste koncertovala na chodníku?
Vzpomínám na to ráda, ale nedá se říct, že bych tuto zkušenost chtěla někomu doporučit. Vyžaduje to pevné zdraví a hodně kuráže. Žít ze dne na den není vždy právě radostné.

Radůza

Jaké je vlastně pouliční publikum ve srovnání s tím, pro které hráváte v sálech?
V sále není v zimě zima a neprší tam. To považuji za dost podstatný rozdíl. V sále je také předem jasné, že když jste na jevišti, jste tam proto, abyste hrál. Na chodníku musíte lidi hodně zaujmout, aby se zastavili, a když vám hodí do klobouku peníze, je to jako byste vyhráli nějakou cenu.

Většinu svých písniček doprovázíte hrou na tahací harmoniku. Přiznám se, že jsem žádnou jinou ženu na ni hrát neviděl. Proč jste si vybrala právě tenhle nástroj?
Já jsem si ho nevybrala, on si vybral mne. Jednou mi Zuzana Navarová říkala, že viděla ve městě za výlohou akordeon a že byl naprosto úžasný, ať si ho koupím, že já jsem takový sportovní typ, že ho unesu. Myslela jsem si, že se Zuzana zbláznila a zapomněla jsem na to. Potom jsem asi týden nato šla okolo a akordeon na mě z výlohy zasvítil. Já vešla dovnitř a byl můj. Volala jsem pak nadšeně tatínkovi a ptala jsem se ho, jestli ví, co jsem si koupila. Zeptal se mě, jestli židle, protože jsem si zrovna zařizovala byt. A já, že ne, že akordeon. No, tak prý budu moct sedět aspoň na futrálu, když se na něj nenaučím. Jenže on byl bez futrálu.

Váš repertoár se rozbíhá do dvou zásadních proudů: jeden evokuje městskou periferii, druhý mi připadá dost pocitový, jako návrat do dětství, k přírodě, ke svobodě. Který z nich je vám bližší?
Oba jsou mi stejně blízké.

Radůza

V roce 1993 jste v Lucerně "předskakovala" americké pop star Suzie Vega, která se loni v červnu do Prahy vrátila, aby tu odehrála další úžasný koncert. Navštívila jste jej? A jak na zpěvačku vzpomínáte?
Loňský koncert jsem nenavštívila, tou dobou jsem někde hrála. Se Suzanne Vega jsme si tenkrát podaly ruce, já řekla "Thank You!" a ona "Nice to meet You!" Byla jsem ráda, že už to mám za sebou, protože jsem se strašně bála. Celou dobu, co jsem hrála, se mi pod šaty klepala noha v rytmu šicího stroje.

Skládáte také hudbu k divadelním představením. Jak moc má společného s vašimi vlastními písničkami?
Řekla bych, že to společné na tom jsem já a způsob mého myšlení a cítění. Jiné je to v tom, že si můžu vymýšlet větší obsazení a různé experimenty. Musím se podřídit přání režiséra, textu a mají-li zpívat, nebo hrát i herci, musím brát ohled na to, na jaké nástroje hrají a jaký mají rozsah. Je to práce, která mě moc baví a jsem šťastná, že jsem se k tomu dostala.

Radůza

Dalo by se říci, že tím, kdo vás objevil pro širší veřejnost, byla zpěvačka Zuzana Navarová. Jak se vaše spolupráce rozvíjela?
Nejprve jsem s Nerezem asi dvě sezóny jezdila jako předskokanka, hostovala jsem na jejich vánoční desce Nerez v Betlémě. Zuzana Navarová mě poslala na konzervatoř, abych se tam dovzdělala a celou tu dobu mě pečlivě sledovala a neodpustila mi žádnou chybu. Ona byla vlastně první člověk, který slyšel každou mou novou písničku. Já obvykle čekala, že mě pochválí, ona místo toho vyhmátla všechna slabá místa a řekla mi, ať je předělám. Zpočátku jsem se s ní hádala, ale ukázalo se, že měla vždycky pravdu, takže jsem potom šla a písničku upravila. Byla pak lepší. Zuzana produkovala moji první desku Andělové z nebe i tu druhou ...při mně stůj. Mohla jsem se na ni naprosto spolehnout, protože jsme měly téměř identický vkus. Proto vím, že když mi z režie říkala "tohle zazpívej trochu jinak", měla pravdu a ani jsem si to nechodila poslechnout a rovnou jsem udělala to, co mi říkala. Nikdy jsem nelitovala.

Neuvažovaly jste nikdy o společném projektu?
Myslím, že za společný projekt by se daly považovat dvě písničky, které jsme spolu nazpívaly na mém prvním albu. Když jsme jezdili s vánočním programem Nerezu, měly jsme tam také několik společných písní. Jinak jsem radši, když případné spolupráce nějak vyplynou za situace, než když člověk sedí a přemýšlí, co by ještě tak mohl udělat, co tu ještě nebylo.
Text: Michal Šeba
Foto: Richard Procházka

Radůza

Radůza je pseudonym mladé umělkyně, která vystoupila z chodníku až na nejvyšší post českého písničkářství. V roce 1993 ji coby pouliční zpěvačku s MC Blues? na kontě objevila někdejší frontmanka kapely Nerez Zuzana Navarová. Svůj objev Navarová představila několik málo dnů nato v pražské Lucerně na koncertu Konec české kultury – ne!. Ve druhé polovině devadesátých let Radůza dosáhla hned několika výraznějších sukcesů - coby host vystoupila na koncertu legendárních Marsyas, spolupracovala s rockerem Michalem Pavlíčkem i kapelou Abraxas, koncertovala v pražském Jazz Clubu Železná a předskakovala Miku Oldfieldovi. Vydala alba Andělové z nebe a ...při mně stůj, obě ve spolupráci se Zuzanou Navarovou. Zatím nejnovější deska V hoře spatřila světlo světa vloni.


cara
© 2001 - 2006 COOP Centrum družstvo
Realizace DELEX s.r.o.

Zákaznický magazín 1/2006

 Starší vydání
Zákaznický magazín 4/2005
4/2005

Zákaznický magazín 3/2005
3/2005