6:00 – 8:00
Úderem šesté spěchá Ludvík Hess do stáje. Na pětadvacet jeho koní, kteří tu v současnosti žijí, obrací ke dveřím ušlechtilé hlavy. Čekají na krmení. "Na koně mne poprvé posadil můj dědeček v bývalé kladenské sokolské jízdárně na Sletišti. Byl to bělouš Saliman. Jízdárna pro mne měla obrovské posvátné kouzlo a koně i prostředí, ve kterém žijí, jsem si zamiloval na celý život," vyznává se. Jeho první vlastní kůň, kterého získal v šedesátých letech, se jmenoval Mohan. "Byl to veselý koníček, jenž poznamenal desítky holek a pár kluků, kteří se na něm učili za dvacet sedm let jeho života jezdit," usmívá se pan Ludvík.
Vyprávění o všech dalších koních, kteří následovali, o jejich narození, životech, dostihových úspěších by vydalo na román. Však také v tomto roce vyšel. Autor, který se právě ohání vidlemi, ho nazval Balada o koních a romance o holkách. Druhá část názvu vypovídá o jeho celoživotním vřelém vztahu k něžnému pohlaví.
Po koních nakrmí otec babyboxů, jak se mu často říká, ještě králíky, kočky a psy. Pak se Ludvík vrací do domu, který sám postavil, aby zasedl k počítači. "Vyřizuji korespondenci, odpovídám na maily od mladých i starých básníků do mého časopisu Divoké víno, vysvětluji vše, co se týká babyboxů a podobně."
Literární časopis Divoké víno začal vydávat ještě jako student v roce 1964. V dnešní době internetu vychází v elektronické podobě. Za knihu Antologie Divokého vína dostal v roce 2007 literární cenu.
8:00 – 10:00
Nastal čas znovu se vrátit ke koním. Předtím nám ale zbyla chvilka alespoň letmo obdivovat sbírku udidel, obrazy a fotografie, reliéfy koní na stěnách od přátel výtvarníků. A co ten malý stan uprostřed obýváku? "Tady bivakuje můj šestiletý syn Matýsek, když je u mne někdy na návštěvě. Druhý stan mívá na zahradě," vysvětluje hrdý otec. Nikterak nezastírá, že je minimálně pětinásobným dědečkem, kdy nejstaršímu z vnuků je přes dvacet. Pokud chcete poznat všechny (nebo skoro všechny) ženy Ludvíkova života, přečtěte si knihu Satyr a nymfičky. Nudit se nebudete.
Teď však můžete spolu s námi pozorovat, jak z teplé stáje vybíhají jedna po druhé klisničky, z nichž řada je březích. Hřebci zůstávají doma, stejně jako dvě kobylky s malými hříbaty. "Jako první vybíhá ven klisna Merthea, za ní Margaretka, následuje Manorka a její hříbě. Ryzka, kterou teď vidíte, je Manca, moje současná jezdecká kobyla, a za ní je pětadvacetiletá Friza, matka dvanácti a babička mnoha hříbat, v současnosti můj nejstarší kůň. A teď přichází Babybox," ukazuje Ludvík na tříletou hnědou klisnu. Narodila se v den 1. výročí otevření prvního českého babyboxu v hloubětínském GynCentru, tedy 1. 6. 2006.
Shodou okolností bylo den před naší návštěvou do tohoto babyboxu odloženo dvacáté čtvrté miminko, Viktorek.
Zapípá mobil ohlašující, že v náchodském babyboxu se něco děje. Že by další miminko? Ne, to jen personál nemocnice zkontroloval, zda je všechno v pořádku. SMS ohlašující další maily a novinky z rozličných oblastí Ludvíkových aktivit přicházejí po celý den jedna za druhou.
Vracíme se do domu, kde se zas adresát dopisů pustí do vyřizování korespondence. Nachází mimo jiné dopis od jednoho z dárců, kteří se rozhodli podpořit úsilí Občanského sdružení Babybox pro odložené děti – Statim, jež instaluje babyboxy umožňující anonymní odložení novorozených dětí a mimo jiné sleduje a podporuje další vývoj těchto schránek.
10:00 – 18:00
Ludvík Hess skočí do vany a vymění pracovní oděv chovatele koní za ,pracovní´ šaty zakladatele babyboxů. Čeká ho cesta do Prahy a řada jednání se stávajícími či
potenciálními sponzory projektu. V první řadě se krátce setká s Jaroslavem Říšským, předsedou správní rady Nadace Jistota Komerční banky, která pomohla otevřít tyto 'životadárné skřínky' v Pelhřimově, Liberci, Ústí nad Orlicí, Kladně, Sokolově, Ostravě, Frýdku-Místku a dalších městech.
Na první pohled je to nenápadná šedá skříňka ve zdi. Uvnitř je inkubátor vyhřívaný na 37 stupňů Celsia. Šedá dvířka lze otevřít z ulice nemocničního zařízení klikou po stisku červeného tlačítka. Uzavřením boxu se spustí zvuková signalizace na novorozeneckém oddělení, a zatímco personál dítě zevnitř vyzvedne, matka má čas nepozorovaně odejít. Žádné postihy ji nečekají. "Pořízení vyjde na 250 000 až 300 000 korun, sumu hradí sponzoři. Částka na provoz je zanedbatelná. Jsou ovšem další náklady, například na opravy, propagaci a podobně, které hradí sdružení Babybox," říká zakladatel babyboxů.
V den naší návštěvy bylo v celé republice otevřeno 28 babyboxů. V čase, kdy čtete tyto řádky, by jich mělo být 30, celkově by jich u nás mohlo být až 70. A Ludvík Hess slibuje na prosinec velkou bombu. Podrobnosti neprozradí, zato se svěří, jak na myšlenku zřizovat babyboxy přišel. "Někdy a někde mne pojala lítost nad nějakým odloženým, opuštěným dítětem, živým nebo mrtvým. Jsa chovatelem koní, věnuju maximální péči a čas jejich reprodukci a tomu, abych hříbě odchoval. Vím, jak je zrození nového života úžasné, a tak mne taková tragická informace velice zasáhla. Proto jsem projekt na záchranu nevinných dětí vymyslel a spustil." Za tím si představte stovky a stovky jednání, prakticky každodenní přesvědčování mnoha úředníků, lékařů, institucí. A k tomu články v novinách, rozhovory a besedy v rozhlase i televizi. Zrovna v ten pátek, kdy jsme Ludvíka navštívili, natáčel pravidelnou rubriku, na kterou čekají posluchači stanice Českého rozhlasu Regina. "Tentokrát jsem mluvil o včera odloženém chlapečku Viktorovi, kterého jsme s velkou pravděpodobností skutečně zachránili. Byl v tom hloubětínském babyboxu nahý, jen přikrytý špinavou dekou."
Ještě chvilka s právníkem nad některými aspekty existence babyboxů, setkání se známým výtvarníkem Oldřichem Kulhánkem, který by se mohl stát ilustrátorem další Ludvíkovy knihy Čtyřúhelník. A pak rychle zpátky na Hájek, ke koním, webovým stránkám www.babybox.cz, korekturám nové knihy, dalšímu číslu Divokého vína, korespondenci.
Blíží se Vánoce, čas, ve kterém lidé na celém světě po staletí oslavují příchod nejslavnějšího miminka historie. Přejme těm nechtěným jezulátkům, aby neskončila na skládce a v popelnici, aby jejich matky, které je z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí vychovávat, měly tu možnost vložit je do některého z babyboxů a nastartovat jim tak cestu k milující rodině.
