Med je nejstarší sladidlo, které navíc lidstvu poskytuje sama příroda. Staré mýty dokonce tvrdily, že pochází přímo z nebe. Jako posvátný pokrm se stal součástí mnoha rituálů a náboženských obřadů. Už naši praprapředci věděli, jak je zdravý. Když chceme vyjádřit, že je něco báječného a sladkého, volíme často srovnání, že je to jako med. Však také v angličtině se líbánkám říká medový měsíc a ve slovenštině medové týdny. Včelky zkrátka odvádějí úžasnou a neúnavnou práci, za kterou by si zasloužily přímo Nobelovu cenu.

Na začátku té dobroty plné zdraví je nektar, který včely sbírají z květů. Přinesou ho do úlu, kde se z něj nejdříve odpaří přebytečná voda. Pak svými enzymy přemění převažující sacharózu na jednoduché cukry a takto zpracovanou surovinu obohatí o další enzymy. Poté med pečlivě uloží v plástvích, které zakonzervují víčky z vosku a ve kterých obsah dozrává do své lahodné podoby. Aby jejich dílo nestihla nějaká pohroma, včely dezinfikují stěny úlu propolisem – tmelem, který má velmi silné antiseptické účinky. Propolis také obsahují jak víčka v plástvích, tak samotný med. Pro získání 100 g medu musí včely sesbírat pyl z jednoho milionu květů!

Med si dodnes uchoval pověst léku na dýchací obtíže, sloužícího zvláště k uvolňování hlenů. Proto ho dáváme do teplého čaje při onemocnění dýchacích cest. Už staří Řekové a Římané jím hojili rány, výborně se hodí na léčbu drobných popálenin. Údajně působí rovněž jako látka snižující překrvení.

Včelí med mimo jiné obsahuje v téměř ideální formě železo podporující krvetvorbu. Skrývá v sobě skoro všechny stopové prvky kromě selenu. Posiluje imunitní systém a při fyzické i psychické únavě je zdrojem okamžité energie. Lžička medu je výtečná na nervozitu, večer na nespavost či neklidný spánek.

Světlý je trochu jiný než tmavý
Hustota medu je dána technikou jeho stáčení z plástů, chuť a barva závisí na rostlinách, ze kterých včely nektar nasbíraly. Nejčastěji dělíme medy na nektarové (květové) a medovicové (lesní).

Květové medy mají většinou světlejší barvu, jemnou, lahodnou chuť a slabší aroma. Květové medy jsou snadno stravitelné díky vyššímu obsahu glukózy (hroznového cukru) a fruktózy (ovocného cukru), proto jsou vhodné jako vysoce hodnotný doplněk výživy dětí, rekonvalescentů, sportovců aj.

Lesní medy jsou naopak tmavé, což způsobují rostlinná barviva obsažená v míze dřevin, mají výraznou chuť a specifickou vůni. V porovnání s květovými medy obsahují větší množství minerálních látek a stopových prvků. Zůstávají v tekutém stavu delší dobu než květové medy.

Krystalizace medu samozřejmě neznamená jeho znehodnocení, med si uchovává všechny cenné látky a vlastnosti. Navíc krystalizovaný med lze znovu uvést do tekutého stavu pozvolným zahříváním otevřené sklenice ve vodní lázni o maximální teplotě 45°C. Pozor, při vyšší teplotě se zničí některé hodnotné látky. K rozpuštění medu se také nedoporučuje používat mikrovlnnou troubu!

Med chráníme před světlem a vzdušnou vlhkostí, skladujeme ho v temnu ve skleněných nebo porcelánových nádobách při teplotě kolem 15°C.

Medem lze nahradit cukr. Pečivo činí chutnější, vláčnější a zvýší jeho trvanlivost. Použijeme-li med místo cukru při pečení, dáme ho asi o polovinu více než cukru, přidáme 1 lžičku jedlé sody a zvýšíme teplotu trouby asi o 15°C.